reklama
 
LADA design - rozhovor

Nanotechnologie v šatníku. S českou designérkou o technologii budoucnosti

Česká designérka Lada Vyvialová Tomečková v roce 2014 založila svou vlastní značku LADA. Navrhuje minimalistické ženské oděvy, klobouky, obuv i koženou galanterii pro „ženy, které znají svou hodnotu, vědí, co chtějí a do čeho investují“. Módu spojuje nejen s udržitelným rozvojem, ale i s nanotechnologiemi českého patentu NanoAg. Právě o nich mi řekla něco více.
reklama

Co jste objevila dříve - nanotechnologii, nebo módu?

Módu jsem studovala už na střední škole, pak na vysoké, takže určitě tu. Vždycky mě bavily materiály a technologie, takže tím, že jsem se snažila hledat lepší a lepší, jsem se dostala až k nanotechnologiím.

Foto: archiv LADA design

Proč vůbec tohle spojení?

U módy je materiál zásadní. Materiál a silueta, ty tvoří základní tvar oděvu. Při hledání dokonalého materiálu se člověk dopracuje přes bavlnu, hedvábí, vlnu nebo kůži až k ekologičtějším řešením. Textilní průmysl totiž vždycky úplně to nejekologičtější nenabízí. Začala jsem se o materiály zajímat hlouběji a došla jsem k závěru, že vlastně ani bio materiály nejsou ideálním řešením. To, co je bio, nemusí být vždycky opravdu ekologické.

Hledala jsem dál, až jsem došla ke kombinaci přírodních materiálů, jako je bavlna s nanotechnologiemi. Ty mi připadají ideální - jsou vyráběné v Evropě, ekologická stopa je minimální a spojují klasiky i to úplně nejnovější. Zároveň představují ekologickou variantu i pro nositele.

Takové prádlo se může méně prát, méně žehlit, šetří energii a stačí pár kousků, protože ta jedna věc je tak skvělá, že ji zákazníci nosí pořád.

Foto: archiv LADA design

Vybíráte materiál i na základě vzhledu? Jaké pro vás jsou ty klíčové vlastnosti?

Věci musí samozřejmě vypadat hezky. Pokud to nevypadá pěkně, tak to není správný design. My se k tomu snažíme přidat ještě něco navíc.

Narazila jste i na jinou technologii, ke které byste se v budoucnu ještě chtěla dostat?

Podle mě nanotechnologie nemají konkurenci. Jde spíš o to, že materiál jako takový může mít různé vazby, různé gramáže, barvy… to ano, tam se dá vylepšovat. Není to ale tak, že existuje spousta výrobců a vybíráte si, jestli tohle, nebo tamto. Tohle je jeden z mála materiálů na světě, který dokáže integrovat nanotechnologie přímo do hmoty vlákna, což znamená, že se neuvolňují do spodních vod, do přírody a působí po celou dobu používání. Já beru za obrovský úspěch, že jsem se vůbec dopracovala sem.

Čím se oděvy z nanovláken s technologií NanoAg vyznačují?

Jsou antibakteriální, antiseptické:

  • Nanočástice stříbra se ukotvují pevně do vlákna, takže praním nemizejí a ponechávají si své vlastnosti
  • Jsou funkční díky většímu povrchu vlákna. Dochází jak k termo efektu, tak k UV filtru
  • Nečistoty nepronikají do materiálu. Díky jeho odporu vody stačí oblečení namočit a špína se "odkutálí" s kapkami vody pryč. Nemusí se tedy prát.

Pokud se tedy budete posouvat dál, bude to v rámci nanomateriálů?

Určitě, je to jedna z cest. Pravdou je, že spousta přírodních materiálů má také skvělé vlastnosti. Já se vždycky snažím o ideální harmonickou vyváženost mezi tím, co je přírodní i na omak - protože to nám je bytostně příjemné -, tím, co je ekologické, a tím, co je naprosto funkční.

Vím, že si zakládáte na ruční výrobě a takzvané slow fashion. Má tato technologie budoucnost i v sériové výrobě?

Rozhodně. Sériová výroba neznamená, že nemůže být ekologická nebo slow fashion. To, co je neekologické, je to, co se vyrábí na něčí úkor. Pokud jsou ty věci extrémně levné, tak to znamená, že někde nějaký článek není správně zaplacený.

Foto: archiv LADA design

Když víme, že na výrobu jednoho bavlněného trička potřebujeme 2700 litrů vody, tak hlava normálnímu člověku nemůže brát, proč to tričko potom stojí 250 nebo 500 korun. 2700 litrů samotné vody, bez jakéhokoli dalšího zpracování, stojí daleko více. Dál tam máme sběr bavlny, úpravu materiálu, barvení, zušlechťování, tkaní nebo pletení, design, šití, distribuci, prodej a dopravu. V této fázi by každý jeden článek musel být realizovaný za 0,3 koruny při ceně trička 300 korun. Nedovedu si představit, že někdo za tři desetiny koruny uplete materiál pro tričko. To není reálné, což znamená, že je tam někde problém.

Foto: Nikol Mudrová

Pokud by byl proces správně zaplacený, stále se může vyrábět několik tisíc kusů, třeba i tady v Česku. Nicméně to nikdy nebude moct stát tak málo, protože nikdo v Česku za takové peníze nepracuje. Tím pádem logicky tričko naskočí na 1000, 1500 korun. Sériová výroba není špatná, špatná je výroba anonymní, do které nevidíme, je bez kontroly a ve které se porušuje spousta.

Více o LADA design --> web

reklama

Nejčtenější za měsíc

Nejnovější