reklama
 
Příběhy bláznovství

Vadily jim předsudky o duševním onemocnění. Výstavou Příběhy bláznovství bojují proti stigmatizaci

Když Karolína Kryštofová ukázala před dvěma lety Tereze Ondráčkové svou maturitní práci, ve které graficky ztvárnila například anorexii nebo schizofrenii, začal se rodit unikátní projekt. Přizvaly k sobě ještě Zuzanu Špačkovou a společně vytvořily putovní výstavu Příběhy bláznovství. Chtějí tak přispět k tomu, aby se o duševních nemocech více mluvilo, aby se lidé přestali stydět za své obtíže a aby vyhledali odbornou pomoc.
reklama

Jaký je cíl vašeho projektu? Nejde totiž o pouhé informování o jednotlivých nemocech, protože lidé si z výstavy odnášejí mnohem víc.

Zuzana: Jak říkáš. Odborné, i když srozumitelné popisy jednotlivých duševních onemocnění by byly hrozně málo. Srdcem celého projektu jsou příběhy těch, kteří si takovou nemoc přímo zažili nebo zažívají. Chtěly bychom, aby lidé pochopili, jaký takový život může být a že není tabu o těchto nemocech mluvit.

Bylo obtížné najít lidi, kteří byli ochotní vystavit svou zkušenost veřejnosti?

Tereza: Jednoduché to úplně nebylo. Naštěstí jsme na to nebyly samy. Se získáváním příběhů nám pomohli i studenti psychologie z Projektu SPOLU, organizátoři projektu Psychobraní nebo členky organizace Nevypusť duši.

Foto: archiv Příběhy bláznovství

A stalo se vám, že se pak ozvali další lidé, kteří by také rádi sdíleli svůj příběh?

Zuzana: Lidé se nám ozývají neustále a jsme za to moc rády. Výstavou totiž celý projekt zdaleka nekončí. Máme stále rostoucí základnu fanoušků na sociálních sítích, a tak můžeme reálné příběhy lidí se zkušeností s duševním onemocněním sdílet i touto formou.

Proč jste se vůbec rozhodly zajímat právě o psychiatrické poruchy?

Karolína: O psychiatrické poruchy jsem se začala zajímat během dospívání, v podstatě od chvíle, kdy jsem se s tím konceptem setkala poprvé. Zajímalo mě, jak se asi lidé s takovými poruchami cítí, respektive jak se vůbec cítí, jak přemýšlejí ostatní lidé, lidé, kteří nejsou já. Při volbě tématu maturitní práce jsem věděla, že budu dělat něco s psychiatrickou tématikou, protože jsem o tom měla ledasco načteno. A přišlo mi jako výzva vizuálně ztvárnit choroby, které většinou žádný zvláštní vizuální projev nemají.
Tereza: Vadily mi předsudky a mýty, které ohledně duševních onemocnění ve společnosti kolují. Chtěla jsem lidem nabídnout pohled z druhé strany, jak se člověk trpící danou nemocí cítí, co prožívá, co ho trápí. Zároveň ale i poskytnout ověřené informace o jednotlivých nemocech tak, aby byly jednoduše srozumitelné.
Zuzana: Psychiatrii jsem si vybrala jako svou lékařskou specializaci. Byla jsem proto moc ráda, že se můžu připojit k tak smysluplnému a originálnímu projektu a pomoct ukázat široké veřejnosti, co to vlastně nemoci duše jsou a jak mohou třeba lépe rozumět svým blízkým, pokud se s něčím podobným potýkají.

Foto: archiv Příběhy bláznovství

Vedle panelů o devíti nejčastějších duševních nemocech, jako je například ADHD, obsedantně-kompulzivní porucha, deprese nebo Alzheimerova choroba výstavu tvoří panel o pomoci. Jak se mají lidé zachovat, pokud zjišťují, že sami nebo někdo z jejich okolí některou z těchto nemocí trpí?

Zuzana: V první řadě druhého nesoudit. Měli by ho podpořit, naslouchat mu, nezlehčovat jeho potíže, ptát se, co by mu pomohlo, co pro něj můžou něco udělat, ale jednoduše a především, být tam pro něj. Panel také vysvětluje na jaké odborníky se obrátit v případě potřeby. Jaký je rozdíl mezi psychologem, psychiatrem a psychoterapeutem a nabízí konkrétní kontakty na krizová centra v České republice a linky telefonické pomoci.

Panely jste už vystavily na různých místech, například v obchodním centru nebo na filmovém festivalu. Napadá vás nějaké další místo, kde byste je chtěly umístit, protože si myslíte, že právě tam je potřeba myšlenku vaší výstavy šířit?

Tereza: Jsme rády za jakoukoliv příležitost a akci, kde můžeme výstavu ukázat. Velkou radost nám ale dělá, když se výstava umístěná například v tom nákupním centru dostane k lidem, kteří by se na ni běžně sami od sebe podívat nešli. Výstavu bychom dále chtěly přiblížit středoškolákům případně žákům druhého stupně základních škol. V období puberty a mladší dospělosti se řada duševních onemocnění může poprvé projevit, proto je důležité, aby mladí věděli, že se podobné věci dají řešit a nebáli se vyhledat pomoc.

Kde můžeme v nejbližší době výstavu vidět?

Zuzana: Aktuálně se zotavujeme po právě složených státnicích a plánujeme nadcházející letní sezónu cestování s výstavou. Jistá je už ale návštěva Telče, Uherského Hradiště nebo Slovenska v rámci TEDx Bratislava. Co zrovna podnikáme a kam jsme se vydaly, můžete sledovat na našem Facebooku.

Foto: archiv Příběhy bláznovství

A jaké máte s projektem plány do budoucna? Přemýšlíte například o vytvoření dalších panelů?

Zuzana: Máme spoustu nápadů, kam projekt dál směřovat. Rozšíření o další panel je už jisté. Grafika je na světě a je skvělá. O kterou z psychiatrických diagnóz se jedná, zatím neprozradíme, ale napovím, že jde o jednu z nejčastějších u nás.

reklama

Nejčtenější za měsíc

Nejnovější