reklama
 
Amnesty International - Guligein Tashimaimaiti

Velký bratr už není jen fikce. Seznamte se s vězněnou ujgurskou studentkou Guligeinou

Termín politický vězeň je v naší zemi po roce 1989 už naštěstí neznámý pojem, ale ne všude v zahraničí je politická svoboda samozřejmostí. Po celém světě je spousta vězněných a perzekuovaných menšin, novinářů či bojovníků za lidská práva a velmi často jsou mezi nimi právě mladí lidé. Jednou z perzekuovaných skupin jsou Ujgurové, jejichž převážná většina žije v Číně. Jednou z mnoha postihnutých je i ujgurská studentka Guligeina Tashimaimaiti.
reklama

Ujgurové jsou muslimská menšina a jejich převážná většina žije v čínské provincii Sin-ťiang. Jsou obětí rozsáhlé perzekuce čínského režimu, který je posílá do tzv. "převýchovných táborů". Odhaduje se, že v současnosti takto čínský režim drží až milion Ujgurů ve věku od 20 do 40 let. Za jejich práva (a za práva politických vězňů po celém světě) bojuje lidskoprávní organizace Amnesty International, která poskytla Studentě detailní informace o situaci Ujgurů a o případu studentky Guligeina Tashimaimaiti.

Čína - diktatura video
work
Když algoritmy znamenají lepší vysokou. Případ: Čínská lidová republika
12. 10. 2018
2 minuty o sociálním kreditu

Sledováni na každém kroku

Než se však dostaneme k samotnému případu, je třeba popsat situaci, v jaké se nejen Ujgurové, ale i většina běžných Číňanů nachází. Čína nedávno zavedla masivní monitorování svých obyvatel. Samotní Ujgurové jsou pak vystaveni ještě většímu tlaku. Jsou jim neustále kontrolovány osobní dokumenty a telefony. Čínský režim se snaží působit na všechny aspekty jejich života jako je náboženství, jejich jazyk, zvyky atd.

Číňané se snaží asimilovat Ujgury s většinovou společností. Kromě zavedení čínštiny jako jediného vyučovacího jazyka jim zakazují kulturní tradice i zvyky. Muži například nesmí nosit plnovous či hodinky na pravé ruce, ženy si nesmí zahalovat vlasy nebo obličej, problémem mohou být i pravidelné modlitby, půst, vyhýbání se alkoholu, knihy a texty o islámu nebo ujgurské kultuře. Režim dokonce od roku 2016 začal do ujgurských domácností posílat úředníky, kteří s nimi poté bydlí a monitorují rodinu. Mají za úkol celé rodině včetně dětí klást otázky, aby zjistili, jestli žijí v souladu s čínskou ideologií. Takovýto pobyt může trvat týdny nebo i měsíce.

Foto: archiv Amnesty International

Za sebemenší porušení podmínek se Ujgurové mohou snadno dostat do tzv. převýchovných táborů. O podmínkách v nich se ví málo. Většina informací se na veřejnost dostává díky svědectví bývalých vězňů. Další problém je ten, že úřady nemají povinnost informovat o uvěznění ani rodinu dotyčného. Neproběhne žádné obvinění ani soud, uvězněný člověk nemá možnost kontaktovat své blízké ani právníka. Také není stanovena doba, po jakou bude perzekuovaný uvězněn. Rodiny se tak dostávají i do ekonomických problémů, rozpadají se rodiny a děti končí v sirotčincích. V současné době údajně v Ujgursku neexistuje rodina, která by neměla alespoň jednoho člena v převýchovném táboře.

V táborech panují celkově nepříjemné podmínky (nedostatek jídla, vody, lékařské péče atd.). Dochází k častému mučení, krajně až k úmrtí či sebevraždám. Dochází v nich k politické převýchově. Vězni se musí učit čínské zákony, zpaměti odříkávat propagandistické texty a chválit čínský komunistický režim. Je na ně vyvíjen psychický tlak a jsou vystavení fyzickému násilí. Čínská vláda až do roku 2018 existenci táborů popírala, nyní je prezentuje jako tzv. rekvalifikační centra. Podmínky v táborech dlouho kritizuje i výbor OSN pro odstranění rasové diskriminace.

O atmosféře v provincii obývané Ujgurskou menšinou se v rozhovoru pro DVTV rozpovídal český cestovatel Dan Přibáň.

V Číně se potvrzují nejhorší noční můry, jsou tam tábory, do kterých vás strčí a nikdo nezjistí, co se stalo. Podle odhadů je tam až milion lidí | Video: Emma Smetana |  26:53

Případ: studentka Guligeina Tashimaimaiti

Guligeina odjela cestovat do zahraničí. Konkrétně na Technologickou univerzitu v Malajsii, kde byla jedinou ujgurskou studentkou. Vycestování do zahraničí za účelem práce či vzdělání není čínským režimem pro Ujgury zakázané, ale dotyčná osoba a hlavně její rodina je přísněji kontrolovaná. V tomto případě nepomohl ani fakt, že její sestra žije již dvacet let v Německu. Guligeina se vrátila do své rodné oblasti Sin-ťiang kvůli strachu o otce, jenž byl zatčen a vyslýchán z podezření ze zahraničních styků.

Stejně jako u ostatních Ujgurů, musela i Guligeina poskytnout policii svoje DNA odběrem krve a písemný slib, že se do Číny po skončení svých studií vrátí. Pokud by se nevrátila, úřady hrozily jeho otci vězením. Uvědomovala si tak, že svým studiem ohrožuje celou svoji rodinu. Postupem času pro ni bylo stále složitější své blízké kontaktovat.

Foto: archiv Amnesty International

Guligeina je však nezvěstná od 26. prosince 2017, kdy ji na malajsijském mezinárodním letišti Senai naposledy viděla její kamarádka. S ní se Guligeina dohodla, že si každý týden změní profilovku na WeChatu (čínská sociální síť), aby svoji kamarádku ujistila, že je v bezpečí. Jak již bylo zmíněno, Ujgurům jsou monitorovány i telefony, takže si dívky musely domluvit tajné znamení. Z počátku šlo vše podle dohody, nicméně po čase se Guligeina na několik týdnů odmlčela. Až po pár týdnech její profilová fotka byla změněna na černobílou fotografii, na které však ujgurská studentka nebyla. Fotografie spíše připomínala vězeňskou celu. Od té doby o ní nejsou žádné informace.

Díky svým studiím měla kontakty v zahraničí, což je jeden z důvodů, proč končí Ujgurové v převýchovných táborech nebo jsou v přísnějším hledáčku úřadů.

I vy můžete pomoci

Mezinárodní lidskoprávní organizace Amnesty International vytvořila online petici za propuštění studentky, kterou můžete podepsat. Petice poté poputuje k oblastnímu stranickému tajemníkovi Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang, Čchen Čchüan-kuovi. Ten byl povolán z Tibetu, kde represe proti Tibeťanům dosáhly takových rozměrů, že se mluví až o genocidě tibetského národa.

Může mít taková petice smysl? "Tlak na představitele vlád v zemích, kde dochází k hrubému porušování lidských práv má určitě smysl. Může dojít k propuštění nespravedlivě uvězněných lidí nebo ke zlepšení jejich podmínek ve vězení, zvýší se povědomí o jejich případu. Můžeme iniciovat vyšetřování konkrétních případů, které místní úřady zatím ignorovaly. Nebo může dojít k systémovým změnám a jeden případ ovlivní stovky dalších," říká Marcela Procházková z Amnesty International.

reklama

Mohlo by tě zajímat

Nejnovější