reklama
 
Nejčastější pravopisné chyby. Jak se jim vyhnout? (1. část)

Nejčastější pravopisné chyby. Jak se jim vyhnout? (1. část)

Patřila jsem až donedávna k lidem, kteří mají dojem, že češtinu ovládají levou zadní. Hrubky? Pche, ty na mě vždycky z papíru přímo svítí a bijí mě do očí, vychloubala jsem se na střední. Pak jsem ale na vysoké škole prošla (studenty velmi obávaným) třísemestrálním kurzem spisovné češtiny a nestačila jsem se divit. Dělala jsem tolik chyb, o kterých jsem ani netušila, že jsou chybami! Kde se nejčastěji chybuje, dokonce i mezi vysokoškoláky? Studenta pro vás připravila stručný přehled. Obecně platí, že nejčastěji chybujeme v oblasti pravopisu, ve tvarosloví, ale také u slov přejatých.
reklama

1. Psaní i/y

Co nám dělá nejčastěji potíže? U pravopisu dvou zákeřných písmen i a y se velmi často chybuje v takzvaných homofonech. To jsou slova, která stejně znějí, ale jinak se píší. Vrásky na čele Čechům dělají například dvojice slov nabít (natlouci, vsunout náboj) X nabýt (získat), podobně pak dobít (usmrtit, doplnit elektrický náboj nebo jiný potenciál) X dobýt (získat něco s vynaložením úsilí) apod.

2. Psaní přejatých slov

I když čeština patří spíš k jazykům, které se snaží psanou podobu přibližovat výslovnosti (cizí slova tak často počešťujeme, například brífink), některá slova se počeštění brání. Mezi slova, ve kterých se chybuje velmi často (spousta lidí totiž vůbec netuší, že v nich chybují) patří slova: bryskní (ano, skutečně tu je ypsilon: slovo totiž pochází z francouzského slova „brusque“),  protežovat (tedy ne protěžovat, jak se lidé mylně domnívají, neboť opět vychází z francouzského slova protéger), expertiza (k  psaní s dlouhým í některé pisatele svádějí výrazy jako repríza, analýza, elektrolýza, markýza, od nich se ale expertiza liší tím, že kořen slova končí hláskou t), absorpce (tedy nikoliv absorbce) apod. Chybuje se často i v slovech jako tematický, schematičnost odvozených od slov téma nebo schéma (u slov odvozených totiž dochází ke krácení samohlásky).

Foto: Studenta

3. Pravopis

Mezi pravopisné záludnosti patří slovní spojení kdo s koho a být s to. Nejedná se o chybu! Nejde totiž o druhý pád, se kterým se předložka z pojí, ale o starobylý pád čtvrtý, takže tu pěkně po staročesku nechte „s“! Chybička se často vloudí i do slov dceřiný (tady nespoléhejte na počítačovou pravopisnou kontrolu, některá totiž ponechá bez povšimnutí podobu dceřinný), dennodenně (jedná se o složení slov denně a denně) či standard (znamená běžnou úroveň, ustálenou podobu a ve všech jeho tvarech i odvozeninách píšeme d, tedy standardní, standardizovat apod.)

4. Psaní velkých písmen

V psaní velkých písmen chybuje snad úplně každý. Jazykovědci považují psaní velkých písmen za nejproblematičtější pravopisnou oblast vůbec! Není divu, platí v ní tolik výjimek a nepravidelností, že těžko vybrat ty největší špeky. Tak třeba: adresa náměstí Míru, ale stanice metra Náměstí Míru, všechny chrámy se píší s malým písmenem, jen Chrám sv. Víta velkým, máme jižní Evropu, ale Jižní Ameriku, Lužické Srby, ale volyňské Čechy, máme Romy, ale cikány, píšeme Lázně Bohdaneč, ale lázně Poděbrady, máme Nečechy či Západočechy... Pokud bereme Prahu jako město píšeme hlavní město Praha, pokud bereme Prahu jako kraj píšeme Hlavní město Praha. Má vůbec smysl pokračovat?:) Myslím, že už dobře chápete, proč je právě tato oblast nejproblematičtější!

Foto: Studenta

5. Psaní čárek, interpunkce

I když je to často poslední věc, která nás při psaní textu trápí, čárky a interpunkce vůbec ve větě mají svůj význam a neměli bychom je přehlížet. Přítomnost, anebo nepřítomnost čárky může totiž podstatným způsobem měnit význam věty. Pozor si musíme dávat zejména na čárku před spojkou a (nepíšeme ji pouze v případě, že spojka a spojuje dvě věty nebo větné členy v poměru slučovacím), před spojkou nebo (pokud je spojka nebo užita ve významu slučovacím, čárku před ní nepíšeme, pokud ve významu vylučovacím, čárku píšeme).

6. Skloňování

Nejvíce chyb obyčejně lidé nasekají při skloňování slov ruce, nohy, oči, uši. Pozor na 7. pád plurálu, je totiž zcela nezvykle zakončen na -ma. Většina  -ma je nespisovných, ale právě zde jsou náležitá: píšeme tedy s rukama (ručkama, ručičkama), nohama (nožkama, nožičkama), očima (očičkama), ušima (ouškama). Jedná se ale jen o tato čtyři slova, jinak platí klasicky s pažemi, kyčlemi, koleny, rameny, prsy…

Potíže nám často činí i skloňování základních číslovek dva a oba. Mají totiž skloňování zvláštní, historicky velmi staré. Zachovaly se v něm tvary dvojného čísla (duál). Ve 2. a 6. pádě je správná podoba slov dvou/obou, ve 3. a 7. pádě dvěma/oběma.

A na závěr našeho přehledu evergreen všech diktátů a jazykových prověrek, skloňování zájmen mě/mně. Pravidlo, kdy který z nich napsat, není těžké: mě nebo mne používáme v 2. a 4. pádě, mně pak ve 3. a 6. pádě. Pomáhá i pomůcka říci si ve větě namísto mě tě a namísto mně tobě. Pak už je to jasné jako facka!

Ve druhé části článku vám poradíme, jak na pravopisné chyby vyzrát a nedělat je!

Anna Baumová

reklama

Mohlo by tě zajímat

Nejnovější