Protože svým uměním boří umělecké hranice a snaží se vytvářet stále nové metody, uvítala nabídku zapojit se do unikátního projektu od Excelentu s názvem „Po svý ose“. Projekt ukazuje příběhy lidí, kteří se dokázali odpoutat od toho, co jim bylo předurčeno rodiči nebo školou, a šli si za svými sny. A nejen to. Všichni mají jedno společné - nepolevili, dokud svého snu nedosáhli. Jinak tomu nebylo ani u Lény, která v rámci Excelent projektu přijala zajímavou výzvu a v Praze na Strahově se jako první člověk v Česku pustila do velkoplošného kreslení za pomocí ohně.
Byla jsi součástí dvoudenního natáčení velkolepého projektu. Jaké to bylo? Máš nějakou zajímavou historku?
Bylo to krásný a vyčerpávající. Strahov se rozprostírá na obrovským prostranství, a pokud zrovna nebylo na mojí lokaci auto, jezdila jsem třeba do zázemí na longboardu Světlonoše. To bylo dobrodružství samo o sobě, jelikož byla extrémní vlhkost a tma. Několikrát jsem si s čelovkou na hlavě, v kožený bundě jela mlhou pro kávičku. Když jsem zmínila tu vlhkost, celou noc jsem žila v permanentní nervozitě, jestli se moje část vůbec povede, protože zkuste zapálit něco mokrýho, že jo… A můj obraz neměl jenom hořet, on měl přímo explodovat. Můj pyrotechnik Miro měl několikrát sklony se vypařit s mlhou rozprostírající se nad Strahovem. Ale naštěstí Miro svůj pyrotechnický talent potvrdil, protože vše, co shořet mělo, nakonec zdárně shořelo, a my jsme si spokojeně ohřívali ruce nad dohořívající malbou okolo páté ranní.
Jaký máš vztah ke zkoušení nových metod a postupů? Co pro tebe znamená výzva, kterou jsi přijala v rámci projektu Po svý ose?
Ke zkoušení nových metod mám vstřícný vztah. Takřka každý projekt, zakázka nebo výstava pro mě představuje další level. To mě na tom baví. Hrát si s ohněm byla paráda. Stále tvrdím, že malovat se dá na cokoliv a čímkoliv. Tahle výzva byla přesně jedna z těch věcí, které tě posunou dál. Je to další metoda, kterou si osahám, takže když ji budu chtít zkusit příště, už si jenom vychytávat mouchy. Stres spojený s něčím novým opadne a nebo bude alespoň snesitelnější. Je to pro mě především zkušenost a pocit takového pěkného naplnění, že se opět něco povedlo.
Co tě v životě a v kariéře nejvíc motivuje? Co bys ráda předala ostatním?
Motivuje mě především to, že chci být šťastná a žít přítomným okamžikem. Zní to jednoduše, ale do důsledku to vpasovat do každého přítomného okamžiku je celkem hardcore. Důležité je, že to jde. A v neposlední řadě se podle tohoto principu snažím vychovat svou dceru. Vychovat jí ke štěstí, osobní svobodě a spokojenosti. Tím, co dělám, bych ráda lidem všech věkových kategorií předala poselství, že cokoliv chceme, můžeme mít. Pokud jsme nemocní, můžeme se uzdravit. Pokud jsme chudí, můžeme být bohatí. Pokud jsme uvízli v nějaké nepříjemné situaci, je jen na nás, zda se z ní chceme dostat. Ať už jde o práci, obezitu, zlost, špatný výběr partnera nebo cokoliv, je to o nastavení mysli. Pokud něco opravdu chceš, dokážeš to. Poslouchej jenom sám sebe a nebuď línej! Je to o pevný vůli a pozitivním myšlení. Častokrát je důležitý nedělat to, co od tebe očekává okolí, ale zároveň je dobré si ho vyslechnout a upřímně zvážit zda rada, kterou dostáváš, tě neposune dál. Jsme tu, abychom si to dělali hezký a byli šťastní. Všechno, co se nám děje – ať už je to hezký nebo špatný – se má stát, tvým úkolem. Musíme si z toho vzít to nejlepší a zbytek zahodit do žita. Zkušenosti si nemůžem předávat, a proto si je každý musíme prožít sám.
Foto: oficial
