deprese, smutek, zima

#rozhovor: Sezónní deprese. Proč je máme?

Brzká tma, zprávy o zrušených adventních trzích a osamělé večery doma - to je náš aktuální stav. Místo sluníčka, kytiček, berušek, ptáčků a roztomile zurčících potůčků v příjemném chládku lesa nás navíc ještě chvíli potrápí mráz, který se i přes rafinované překážky nestydatě vkrádá na nejintimnější místa našich těl i duší.

Spolu s nevesele šedivou oblohou tak nabízí ideální prostředí pro rozvoj pochmurné nálady, která může s trochou smůly plynule přejít až do depresivního stavu. A právě o těchto tzv. sezónních depresích jsme si povídali s psychoterapeutkou Irenou Zvánovcovou, která provozuje soukromou praxi v Praze.

Často kolem sebe slýcháme pojem podzimní deprese. Co sezónní deprese jsou a jak se projevují?

Když se hovoří o sezónních afektivních poruchách, pro oborníky je tím myšlena tzv. zimní deprese neboli atypická deprese, neboť se svým klinickým obrazem liší od deprese, jejíž výskyt je především v podzimním a jarním období. Tyto deprese jsou podmíněny řadou faktorů, a to biologickými, genetickými, tělesným zdravím, psychogenními a sociálními faktory. Jejich hloubka může být různé intenzity, od lehké ( kdy člověk zvládá tzv. běžný život), přes středně těžké až těžké, kdy již člověk přestává zvládat běžný život.

K projevům deprese tohoto typu patří smutek, nezájem o věci, které člověka dříve bavily a zajímaly. Objevují se poruchy spánku, depresivní člověk se často budí třeba ve dvě ve tři ráno a  pak již nemůže usnout. Má sníženou chuť k jídlu, takže obvykle hubne, a když se tato deprese potom dále prohlubuje, není pak depresivní člověk už ani schopný vstát ráno z postele, není schopný dojít do práce a dělat běžné věci. Postupně ztrácí smysl života, takže se  u něj často objevují dokonce i suicidální myšlenky. To je již obraz člověka, který trpí těžkou depresí.

Oproti tomu tzv. zimní deprese se liší tím, že se vyskytují od počátku zimy až do příchodu jara a mají trochu jiné projevy. Potřeba spánku je zde naopak zvýšená, člověk je ospalý během dne, stejně tak chuť k jídlu je zvýšená - takto depresivní člověk jí hlavně sladká jídla, přejídá se a přibírá na váze. U všech typů depresí často dochází k poklesu až ztrátě sexuální touhy.

Jak poznat, kdy se již jedná o nemoc, a kdy jde pouze o depku, splín?

Rozdíl mezi běžným rozladěním, splínem či "depkou"  a medicínským pojmem deprese je především hlavně v intenzitě, délce trvání deprese a ovlivnění naší výkonnosti. "Pravá deprese" je provázena příznaky, které jsem uvedla výše, a dále k nim patří  smutná a sklíčená nálada, pocity beznaděje, méněcennosti,  plačtivost, neschopnost prožívat radost, ztráta zájmu o sebe, práci, rodinu i přátele, ztráta smyslu v životě.

Proč je rizikové zrovna období od podzimu do jara?

Během tohoto období  "ubývá slunce" a tedy i denního světla, tím má lidské tělo k dispozici menší dávku tzv. hormonů štěstí, tedy méně serotoninu a endorfinu.  Nedostatek světla podporuje naopak vyšší produkci hormonu melatoninu. Normálně je sice produkován jen v noci, ale právě kvůli tomu, že světla ubývá, tak zůstává jeho zvýšená hladina i přes den, a ta vede ke zhoršování nálady. V lidské kůži se vlivem nedostatku slunečních paprsků  vytváří méně vitaminu D, což následně vede ke zvýšené citlivosti a nervozitě.

To jsou ty objektivní faktory, které  podporují to, že i člověk, který nemá normálně sklon k depresím, může reagovat na nedostatek světla splínem či zhoršenou náladou, tzv. "depkou".

Zimní depresi je možno přirovnat k zimnímu spánku v přírodě,  kdy se živočichové zpomalují či úplně usínají, hromadí si tukové zásoby, aby  přečkali zimu. V dřívějších dobách byla zima větším obdobím klidu i pro lidská společenství. Ale dnešní doba od člověka očekává a vyžaduje nepřetržitou aktivitu a podávání výkonu. Řada mých klientů, kteří neprožívají "pravou depresi", mají v zimním období celkově sklon k nižší aktivitě, menšímu výkonu, baví je méně věcí a také mohou realizovat méně věcí, méně aktivit než v letním období.

Jak dlouho taková deprese trvá?

Délka deprese je velmi individuální. Záleží na tom, o jaký  typ deprese se jedná, jaké další faktory, vedle sezónních a biologických hrají roli (tzn. psychogenní a sociální faktory, případně zdravotní stav). Sezónní deprese mohou trvat i  několik měsíců, tedy od začátku zimy do příchodu jara. Depresivní epizoda trvá obvykle minimálně dva týdny, ale může trvat i 3 až 4 měsíce, zvláště pokud člověk nevyužije pomoc odborníka.

Někdy přicházejí klienti, kterým depresivní skluz trvá několik hodin či několik dní a propady nejsou nijak velké a klienti jsou schopni věnovat se běžným věcem. V těchto případech se nejedná o depresi v medicínském slova smyslu, ale jde o splín, smutek, "depku". Ty mohou být podmíněny nedostatkem světla či nějakými neřešenými vztahovými či pracovními problémy. Z výše uvedeného vyplývá, že na otázku, jak dlouho trvá deprese, nelze jednoznačně odpovědět. Vždy záleží na tom, o jaký typ deprese se jedná, jaké faktory k ní přispěly.

Koho deprese postihují nejčastěji?

Typický věk pro výskyt depresí je 25 až 44 let, ale v praxi se často setkávám s klienty s depresí i mimo tuto věkovou kategorii. Během roku se objeví deprese u 5 až 9 %  žen v populaci a u 2 -3 % mužů. Zajímavá jsou čísla celoživotního rizika vzniku depresivní poruchy: u žen je to až 25 %, u mužů je to 12 %. A dle studie depresí u adolescentek, bylo zjištěno, že až  25 % dívek mezi 12. a 19. rokem prožilo alespoň jednu depresivní epizodu během této čtyřleté studie. Takže čtvrtina žen je během celého života ohrožena, že zažije depresivní epizodu. Z výše uvedených dat vyplývá, že k depresím jsou jednoznačně náchylnější ženy.

U žen je dvojnásobně vyšší výskyt depresí oproti mužům, u sezónních afektivních poruch se dokonce udává trojnásobně až čtyřnásobně větší výskyt. Existuje mnoho hypotéz ohledně vyššího výskytu depresí u žen.  Ve hře jsou vlivy hormonální i psychosociální. Období s výraznými změnami hladin pohlavních hormonů (porod a období po porodu a klimakterium) jsou také nejrizikovější z hlediska rozvoje deprese.  Jedním z aspektů může být také to, že ženy jsou obecně emotivnější než muži, svým pocitům připisují větší váhu v porovnání s pragmatičtějšími a racionálně zaměřenými muži.

Ačkoliv je to těžko uvěřitelné, deprese nemusí být nutně ve všech směrech jen negativní zkušeností v životě. Je důležité, že prožití  deprese nás může vést k (leckdy nutné) sebereflexi (například uvědomění si vzorce: "Jedu na výkon! Bez výkonu nejsem nic!"), a tím pádem ke změně, která může být pro naše budoucí plány a radost v životě stěžejní. Není tedy čeho se obávat - vzhůru vstříc krásně šedivým, depresivním zítřkům!

Mohlo by tě zajímat

Nejnovější