Už první den se nám nepovedl tak úplně, jak bychom chtěli. Vyrazili jsme z Vegas a chtěli během odpoledne dorazit do národního parku Zion, abychom si ho do večera stihli projít. Když jsme ale zaparkovali u návštěvnického centra, slunce už zapadalo. Neříkám, že jsem úplný odpůrce tmy, ale co se týče národních parků, tak je to odsaď podsaď.
Nemáme kde spát
Kemp jsme si nezarezervovali. Na místě přece něco najdeme, že! Chyba. Všechny kempy byly beznadějně plné. A v Americe je nelegální postavit si stan jen tak u cesty. Uprostřed noci jsme tedy hledali, kde bychom mohli spát. Nakonec jsme objevili nocoviště a dokonce zadarmo! I když bez aplikace WikiCamps USA bychom tam bloudili asi ještě dnes… Takže doporučuji!
Aby toho na divokém Západě nebylo málo, čekala mě ještě jedna kovbojka v podobě zapisování předmětů. Život v ČR totiž nepočká! Kvůli osmihodinovému časovému posunu mi vyšlo na dvě hodiny ráno, takže jsem musela ve tmě, uprostřed ničeho, shánět signál a na hodně špatném internetu hrát loterii o nejlepší předměty. Skončila jsem tak na pěti čekacích listinách. Jenže záhy se objevilo něco, kvůli čemu mi to už jako tak velký problém nepřišlo. Bylo to šustění v křoví opodál.
Už jsme sice nebyli na severu, v "bear country", ale setkání s divokým zvířátkem mě nijak nelákalo. Vystřelila jsem nejvyšší rychlostí směr stan. Tak pro tentokrát jsem vyvázla v pořádku. Uf.
Spoustu lidí vs. Mrtvé údolí
Po výletování v přírodě se vydali do víru města Las Vegas. A když říkám vír, tak to myslím opravdu vážně. Byl pátek večer a hráčská mekka byla naprosto přelidněná. Ten skok z poklidu přírody do neklidu byl obrovský. Přímo na ulici nám tu například rozdávali kartičky s obrázky prostitutek a všude visely plakáty na travesti show.
Další den jsme jeli na nejteplejší místo na celé planetě, do Death Valley. V Údolí smrti nebylo ani živáčka. Pustili jsme si v autě na plné pecky české hity, otevřeli okýnka a zpívali na plné pecky. Po západu slunce jsme pak dělali hvězdy na solném poli, zkrátka večer jako z filmu. Ráno se s námi pak přišel rozloučit černý medvěd!
Občas musíme udělat něco nelegálního
Naše poslední kempovací dobrodružství spočívalo v tom, že jsme opět neměli kde spát. I když jsme se vydali na louku, kde se mělo dát kempovat zadarmo, přijeli jsme tak pozdě, že cesta k ní byla uzavřená. Tentokrát jsme se tím ale rozhodli nenechat zastavit! Ale nebyl to nejlepší nápad…
Pomaličku a vyklepaní jsme jeli po silnici, když jsme uviděli světla policejního auta. Stálo za zatáčkou. Díky bohu jsme měli vypnutá světla, takže jsme začali co nejtišeji couvat. Nikdo z nás ani nedutal. Policisté si nás nevšimli.
To ale popravdě nebylo naše první sekání s "officers". Pár dní před tím nás začali stíhat a blikali, že máme zastavit. Měli jsme srdce v kalhotách. Vyvázli jsme ale jen s varováním, abychom příště tak nespěchali. Pak jsme si už dávali pozor.
Po našem druhém (skoro) setkání s americkou policií jsme byli moc vyklepaní na to, abychom hledali nějaký kemp, takže jsme nakonec spali v motelu. Zbytek času v LA jsme ale strávili skvěle. Užívali jsme si pláží, oceánu a Bradavic v Universal Studios.
Já se s vámi po třech měsících loučím a program Work & Travel USA můžu jen doporučit. Je sice pravda, že vás to bude v určitých chvílích štvát, nebude se vám chtít do práce nebo nebudete mít internet, ale ve výsledku získáte zážitky i kamarády, které vám vydrží celý život. A třeba vás to nakopne procestovat celý svět.
