reklama
 
Zápočty snadno a rychle: Jaký je rozdíl mezi seminární prací a esejí?

Zápočty snadno a rychle: Jaký je rozdíl mezi seminární prací a esejí?

Za dobu studentské kariéry si mimo jiné musíme zvyknout i na skutečnost, že bez psaní odborných textů se na akademické půdě prostě neobejdeme. A že nás to někdy docela zavalí!. A jak to pak dopadá? Buďto si poradíme se známou variantou Ctrl + C a Ctrl + V, nebo nás chvíli před odevzdáním nakonec něco osvítí a my jsme schopní práci jakž takž sesmolit. Studenta vám předkládá návod, jak se v té odborné změti vyznat a svým výtvorem si tak zasloužit další zápočet.
reklama

Seminárka: plno zásad, ale pro začátek dobrý start

Nejčastějším typem práce, kterou můžeme od zadavatele dostat, je slangově nazývaná seminárka. Musíme mít na paměti, že ať už píšeme cokoli, chce to dodržovat formu. Správná seminárka by proto měla obsahovat tři základní body: úvod, stať a závěr. Nejdůležitější však je, vybrat si téma, které by se dalo zpracovat dobře, rychle a zároveň stravitelně.

V úvodu se obvykle nastiňuje kontext daného tématu a cíle, ke kterým se chceme dobrat. Laicky řečeno, proč tu práci vlastně píšeme. Pak už nezbývá, než probrat se kupou materiálů a na jejím setříděném základě postavit hlavní stať. Psaní teorie může být dost suché a nezáživné, protože je potřeba, opírat se o ověřené zdroje. Tato část tedy brání v rozletu mnohým spisovatelským duším. Navíc jsou tady ještě ty citace…

Napsat práci podle vlastních slov snad ani nejde. Proto se musíme podřídit nepříjemnému citování a parafrázování, až někdy rezignovaně sklouzneme k variantě klávesových zkratek. Souhlasím, citování je bludný kruh, nicméně s pomocí webové stránky níže se z něj dá poměrně snadno vyjít.

Pak už můžeme přejít k zajímavější části, k praxi. Praktická část není součástí každé seminárky, ale je na ní tou nejlepší. Čeká nás tu hra na badatele, který provede svůj výzkum a zaznamená ho do práce. Posledním krokem seminárky je závěrečné shrnutí a srovnání. Zbývá už jen vložit použitou literaturu a případné přílohy a můžeme si gratulovat!

Esej: odborná úvaha pro pokročilé

Seminárku máme za sebou. Teď jsme dostali jiný úkol: napsat esej. Jak se to dělá? Tak za prvé, můžeme se klidně politovat, ale i vyhecovat, protože napsat esej znamená zdolat vyšší level. A za druhé, pusťme se do toho s předstihem.

Psaní eseje vyžaduje odbornost a pořádnou přípravu. Nejde v ní o bezduché uvažování nad určitým tématem, ale o komplexní pohled na věc z hlediska odborníků, s nimiž, na rozdíl od seminárky, můžeme srovnat vlastní názor. Dobrá zpráva pro spisovatele je, že esej oplývá složitými větami, dlouhými souvětími a sofistikovanými výrazy. Nespisovatelé se tomu mohou aspoň přiučit.

Rada na závěr: psát hezky česky, ladit detaily a moc se s tím nepárat

Práce zadaná v češtině by se češtině měla také podřídit, tzn., snažit se psát gramaticky správně. Po dopsání práce je dobré, několikrát ji projít, zkontrolovat a opravit případné chybičky. Čas tlačí, takže u toho jistě nemusíme strávit mládí. Na čase je relax!

Více: v knize Jadwigy Šanderové a Aleny Miltové: Jak číst a psát odborný text ve společenských vědách (SLON, 2006).

Kateřina Korčáková

reklama

Mohlo by tě zajímat

Nejnovější