Jak zaskórovat práci snů?

Jak zaskórovat práci snů?

Arnold Schwarzenegger by vám odpověděl: „No pain, no gain“, tedy že bez bolesti nic nedokážete. Známe ho asi všichni, ale ne každý o něm ví, že jeho životopis může strčit do kapsy všechny motivační knihy a internetové portály. Nenarodil se v dobré době, dobré zemi ani do dobré rodiny. Všechno, co dokázal, dokázal pouze svou pílí a vytrvalostí. Nejdříve si umanul, že by se rád prosadil v kulturistice, podařilo se. Pak chtěl být slavným hercem, a tak se stalo. Toužil po tom měnit věci k lepšímu a Califorňané ho zvolili svým guvernérem. K tomu ke všemu měl svou firmu, rozjel síť restaurací, napsal několik knih nebo třeba také založil vlastní filmovou produkční společnost. 

Mnoho lidí by si přálo být alespoň z poloviny tak slavný a úspěšný jako on. Jenže Arnold neskutečně tvrdě makal. Cestu měl lemovanou neúspěchy, a přesto se nikdy nevzdal. Celou dobu věřil v sebe a v hlavě si opakoval jediné: „Dokážu to“.

Inspirace kolem nás

Tohle nemá být CV Arnieho nebo snad óda na něj. Má to být inspirace. Všichni si přejeme něco dokázat, vystoupit z davu a věnovat se něčemu, co budeme milovat. Jenže jen málokdo umí máknout tak, jako on. Držel se hesla, že zatímco ty se bavíš a užíváš si volných chvil, někdo druhý tvrdě dře a vyhrává.

Víte, kdo pro nás může být další bezednou inspirací? Naše děti. Zeptala jsem se několika dítek v mém okolí, čím by se rády staly, až vyrostou, a co si myslí, že pro to musí udělat. Dojalo mě to dětské nadšení a nezlomnost a také často realitě odpovídající očekávání, co pro práci snů musí „vytrpět“. Devítiletá Klárka by jednou chtěla dělat módní návrhářku a ví, že to znamená bedlivě sledovat svět módy, aby ho mohla časem obohatit i o své inovativní nápady. Sedmiletý Filip má zase v plánu velmi tvrdě trénovat, protože chce nýt slavným hokejistou. Desetiletá, možná budoucí zubařka Zuzanka věří, že když se bude hodně, dobře a dlouho učit, bude jednou moct léčit. Také jedenáctiletý David, který se v budoucnu vidí jako architekt, je ochotný obětovat spoustu času a snahy studiu, protože tuší, že bez toho by to nešlo.

Vzpomínáte si ještě na své dětské sny? Jak jsme myslívali na to, čím se jednou staneme, až vyrosteme, a nic pro nás nebylo důležitější? A tohle zapálení nás v průběhu životní cesty opustilo, buď jsme zjistili, že prodavačka není dostatečně lukrativní povolání nebo nám přijde dané povolání málo finančně ohodnocené anebo jsme prostě dostali strach z neúspěchu či přílišné námahy.

Kolikrát vzpomínáme na ty dětské touhy a říkáme si, proč jsme pro to TEHDY neudělali víc. Pojďme se za ně rvát teď. Začněme věřit v sebe sama a ve fakt, že můžeme dokázat všechno. Neohlížejme se na to, co asi řeknou lidi, nebo na to, že nám nikdo nevěří. Nejeďme na sto procent, ale na dvě stě. A buďme ochotní stejně jako Arnold selhat ve všem, do čeho se pustíme. Selhat v tom a znovu o to začít bojovat.

A že zatím nemáte vysněné povolání, to přeci nevadí. Zkoušejte všechno, co stihnete, a hledejte, co vás baví a v čem jste skvělí. Najděte v sobě zase ty dětské touhy, které měl každý z nás. Neustávejte, pracujte na sobě a buďte na sebe přísní. Myslete na to, na co myslel i Thomas Alva Edison: „Zatímco jiní spí, vy můžete zvítězit.“

Text: Andrea Pecáková

Mohlo by tě zajímat

Nejnovější