reklama
 
Kdopak by se Ruska bál?

Kdopak by se Ruska bál?

Dokáže ulovit rybu holýma rukama, zastřelit medvěda, skolit tygra, ponořit se k potopené byzantské lodi. V každém sportu, do kterého se pustí, je okamžitě nejlepší a vždycky ví, jak se zachovat. Ptáte se, o kom je řeč? Pokud vás napadl Chuck Norris, mýlili jste se. Je to ruský prezident Vladimir Vladimirovič Putin.  
reklama

Nejoblíbenější ruský politik současnosti rád tráví dovolenou v přírodě, pokud možno oblečen do maskáčů a s loveckou puškou v ruce. Znám je také případ, kdy převlečen za „vedoucího samce“ na deltaplánu naváděl jeřáby na bezpečnou cestu do teplých krajin. Prostě lidumil (ptákomil?).

Boris Reitschuster, který sepsal jeho životopis, tvrdí, že se Putin cítí jako reinkarnace nejslavnějších ruských carů, jakými byli Ivan Hrozný nebo Petr Veliký. V Rusku je ale také velmi oblíbený jakožto krasavec – místním ženám se prý velmi líbí – no a taky proto, že Rusové fakticky nemají žádnou jinou alternativu. Historie navíc dokazuje, že pro Rusko mělo vždy nejhorší následky bezvládí a že handrkování vedoucích elit je tam paradoxně mnohem horší než diktátor.

Make Russia Great Again

Pokud se ptáte, proč Rusové na svoji hlavu státu nedají dopustit, odpovědí je několik. Putin přichází s něčím novým, v Rusku netradičním. Je totiž první hlava státu, která dobře vypadá a má výbornou ruštinu – tato kombinace, věřte nebo ne, není v Ruské federaci vůbec běžná. Znáte třeba vystoupení Nikity Chruščova v sídle OSN, kdy bouchal vyzutou botou do řečnického pultíku, že? O alkoholismu Borise Jelcina nemluvě.

Kromě svého charismatu má bývalý agent KGB Putin ještě jedno velké plus – vystupuje s myšlenkou: Západ si nás neváží, já zařídím, aby změnili názor. A to v Rusech velmi rezonuje, protože jak je něco ruské, musí to být velké a slavné.

Foto: Studenta

V březnu roku 2014, během referenda o připojení Krymu k Ruské federaci, tak třeba vzrostla Putinova popularita o devět procent, z 67 na téměř 76, čímž v té době dosáhla nejvyšší úrovně za posledních pět let. „Podobný vzlet Putinovy podpory byl zaznamenán i během ozbrojených konfliktů v Čečensku a v Jižní Osetii v letech 2000 a 2008,“ všiml si list Kommersant. Server LifeNews k tomu škodolibě poznamenal, že naopak obliba amerického prezidenta Baracka Obamy klesla na rekordní minimum.

Určité pochyby ohledně důvěryhodnosti anket veřejného mínění může kromě propracované místní propagandy vzbudit i fakt, že mnohdy probíhají telefonicky. V praxi to znamená, že vám doma zazvoní telefon a neznámý hlas se vás zeptá, zda souhlasíte s politikou Vladimira Putina. Měli byste odvahu v tu chvíli říct ne?

Země momentálně čelí hluboké ekonomické krizi – přej si něco: padá rubl – způsobené mimo jiné i sankcemi, které na ně uvalila Evropská unie v důsledku anexe Krymu. Ale na prezidentově popularitě to pranic neubírá. „Podle údajů sociologické společnosti Levada-Center čtyři z pěti Rusů označují současný stav hospodářství za krizi. Popularita Vladimira Putina ale zůstává na jinde stěží uvěřitelných 82 procentech. Také premiéra Dmitrije Medveděva, na kterého většinou nepopulární opatření spadají, chválí 56 procent Rusů,“ vystihl situaci Ondřej Soukup z Hospodářských novin.

Typický Rus: Srdečný a vlastenecký

Rusko ale zdaleka není jen Vladimir Putin nebo komunismus, jak máme pořád ještě tendenci uvažovat a bát se, osočovat a často i nenávidět. Je to krásná, velká země srdečných a bodrých lidí, kteří utratí poslední rubl za to, abyste se u nich na návštěvě měli dobře, kteří když vás milují, tak vás milují tak hluboce, že se pro vás téměř až doslova (a to je na nich občas dost hrozivé) rozkrájejí.

Foto: Studenta

Je to země, z níž pochází mnoho celosvětově významných umělců, spisovatelů, hudebníků a vědců, kteří to tam ovšem nikdy neměli zrovna lehké. Spisovatel Anatolij Kurčatkin v rozhovoru pro Českou televizi řekl, že se umělci na zdravém ruském těle rodili jako plíseň a to je všemožně seškrabovalo, což víceméně vystihuje skutečnost. Spisovatelé jako Puškin nebo Lermontov umírali ve vyprovokovaných soubojích, jiní literáti často končili ve vězení pro dlužníky apod. Nikdo z nich ale na matičku Rus nezanevřel, protože jestli Rusové něco skutečně jsou, pak vlastenci. Vlastenci, co jsou pro svou zemi, velikost a slávu schopni snést cokoli. Však si vezměme jen to, jak jsou ještě dnes hrdí, že vyhráli druhou světovou válku. Válku, ve které jen Rusko samotné ztratilo víc než dvacet milionů životů.

Ruská ruleta?

I kdyby na chleba nebylo, hlavně že je armáda. Prezident Putin v poslední době investuje nemalé částky do zbrojení. Moc dobře totiž ví, že Rusům imponuje silná armáda, kvůli které jsou ochotni si i utáhnout opasky. Však se to naučili už za dob Sovětského svazu.

Putin má ambice do roku 2022 armádu kompletně přezbrojit a jeho snahy opět silně vzbuzují otázku, kterou si klademe snad už sto let. Máme se Ruska bát? Většina z nás by řekla, že určitě ano, protože na nás ze všeho nejvíc leží stigma našich rodičů a jejich negativní zkušenosti ze socialismu. Podíváme-li se ale na realitu, vypadá trochu jinak. Co se možnosti velkého vojenského konfliktu týče, tak rozpočet americké armády je několikanásobně vyšší než té Ruské a její technologické vybavení je o poznání novější. Umíněných Rusů je ale zase ve službě (aktivní, záložníci i vojenský personál všeho druhu) zhruba o milion víc. Rozezněl se váš protiruský radar? Tak se zase uklidněte, protože třeba taková severokorejská armáda tu ruskou převyšuje o čtyři miliony hlav. A to nemluvíme o Jižní Koreji, Indii, Vietnamu nebo Číně, které jsou co do počtu také všechny před Ruskem. Takže světová dominance Ruské federace se asi jen tak konat nebude.

Foto: Studenta

Můžete namítnout, že jsou tu i jiné formy ohrožení a to je rozhodně pravda, výhled na Ruskou ekonomiku několika příštích let ale vypadá spíš na to, že budou mít doma víc než dost vlastních problémů, než aby si k tomu vytvářeli i nové v zahraničí.

Přípitek krátký jako výstřel

Rusko je zcela jistě důležitý světový hráč, kterého není radno ignorovat nebo se od něj distancovat. Jiná kultura, mentalita i myšlení může působit občas až exoticky, ale odsoudit ji nebo se před ní uzavřít by bylo pošetilé. Pochopit můžeme jedině to, o co se více zajímáme a v případě Ruska je výběr opravdu široký.

Pokud jste dočetli až sem, máte můj obdiv. :) A pokud máte zájem vyzkoušet si malý exkurz do ruské duše na vlastní kůži, doporučuji odpočinkovou ruskou komedii Svéráz národního rybolovu od Alexandra Rogožkina. Dozvíte se jednak něco o tradičním ruském lovu a jednak sem tam i nějakou tu pikantnost, například jak se dá kráva přepravit v bombardéru. A pokud dumáte nad tím, zda je ruská duše složitá, široká nebo naopak docela jednoduchá, možná se víc dozvíte při filozofických hovorech podivných lovců, které doprovází mocný přípitek vodkou generála Michalyče přesně takový, jaký má být. Krátký jako výstřel.

Text: Nikola Potměšilová

Foto: Martin Watch

reklama

Mohlo by tě zajímat

Nejnovější