reklama
 
Nejde jen o trávu a stahování. Kdo volí piráty?

Nejde jen o trávu a stahování. Kdo volí piráty?

Ať už jde o studentské volby na středních školách, nebo o náš prázdninový průzkum, Česká pirátská strana prakticky pokaždé skončí první, druhá, maximálně třetí. Proč tomu tak je? Nabízí se několik odpovědí, některé pirátům lichotí, jiné jsou naopak nelichotivé k celé naší společnosti.
reklama

Snad každý máme mezi svými kamarády někoho, kdo to někdy pirátům hodil (pokud jsme to nebyli rovnou my). Otázkou zůstává, jestli šlo o volbu opravdovou, nebo z recese protože –„tráva a legální stahování, hahaha.“. Recese tak nějak ke všemu studentskému patří, bez ní by byla v životě nuda – to je jasná věc. Jen je někdy dobré se na věci kouknout i vážnějšíma očima.

Začít se zajímat

Úspěch České pirátské strany v různých volbách se pomalu zvětšuje, možná by se jen dalo čekat, že v souladu s výsledky voleb studentských se bude zvětšovat rychleji – každý rok do plnoletosti doroste spousta jejich voličů z řad středoškoláků.

V tuto chvíli se ale taky takzvaně „láme chleba“. Program pirátů je daleko pestřejší, ne všem lidem ale jejich nadšení do malé volební recese vydrží. Od toho je bohužel už jenom krůček k postoji „Stejně by se nikam nedostali, tak je zbytečné, abych chodil volit.“ O tom, jakou má i jeden jediný hlas cenu, si můžete přečíst v aktuální tištěné Studentě.

Úspěch pirátů u studentů je vlastně přirozený – co jim nabízejí velké tradiční strany? Ty cílí primárně na někoho jiného, na jejich rodiče a prarodiče, a na mladé jim nezbývá moc dechu. „Názoru studentů vážím a neshazuji je, jak bývá v ČR zvykem. Nepopírám, že někdy může být pohled mladých lidí na naše cíle skutečně zjednodušený do té míry, že za nimi vidí nějaké ‚stahování zadarmo‘, ale pro mě není důležité, přes jaký princip se o Piráty začínají zajímat. Ostatně mě před dvacátým rokem, ale i docela hodně dlouho po tom, byla nějaká velká politika úplně volná,“ řekl nám k tomu předseda českých pirátů Ivan Bartoš.

Strana pro mladé? Ano i ne

Studentům je podle touha vědět, informovat se, účastnit se, ale i aktivně sdílet a tolerovat ostatní názory, vlastní. „Tyto vlastnosti, to je podstata Pirátského hnutí i v politice požadovaných změn. Kdo chápe tohle, chápe náš program. Řada lidí zcela mylně předjímá, že jsou piráti strana ajťáků pouze pro mladé. Není to pravda. Sice významný podíl našich podporovatelů tvoří generace Y a millenians, ale rezonujeme dobře u všech liberálních lidí libovolného věku,“ uvádí Bartoš obecně rozšířené zjednodušení na pravou míru. „Nechceme mít dočasně zblbnuté voliče, ale chceme mít takové voliče, kteří vědí, proč to hodili pirátům. To platí i o podpoře. Ve volbách se každý hlas počítá, ale není naším cílem někoho populisticky lovit. Já si říkám ‚Raději neuspět, než zalhat‘. Naší propagací je otevřená komunikace. Témata, která řešíme, by měla být člověku v procesu vzdělávání přirozená a v centru zájmů. Pokud funguje správně proces vzdělávání v rámci osnov nebo mimo ně, naše témata se propagují sama v rámci výuky.“

Je jedno jak

Nastal čas na v úvodu zmiňované (ne)lichocení. Pokud lidé volí Českou pirátskou stranu, může to znamenat, že si uvědomují, že nejsou jen stranou jednoho politického tématu. Že se staví za otevřenost, a proto si berou na paškál třeba smlouvu TTIP nebo jednu českou primátorku.

Pak je tu ale taky možnost, že lidé do hlasovacích uren hodí obálku s piráty uvnitř proto, že nevědí, koho jiného by tam hodili. Protože nikdo jiný není. A i když je chvályhodné, že šli volit, dost možná volili piráty proto, že si myslí, že stejně nevyhrají, a proto jejich hlas nenapáchá moc velké škody.

Na druhou stranu – ať už je to jak chce, jak poznamenal Ivan Bartoš, z pohledu pirátů je vlastně jedno, jak se o ně kdo začne zajímat.

Text: Nela Vejvodová

Foto: bigstockphoto.com

reklama

Mohlo by tě zajímat

Nejnovější