Kristýna Kočí: Média dlouho neskousla, že tam sedí mladá blondýnka

Kristýna Kočí: Média dlouho neskousla, že tam sedí mladá blondýnka

Je jí teprve 25 let, přesto už nahlédla mezi vrcholné politiky. Při vyjednávání o vládě se hádala s takovými velikány, jako Karel Schwanzenberg. Nečekejte však, že by seděla zakřiknutě v koutě. Naopak. „Říkali o mně, že jsem netvrdší vyjednavač za Věci veřejné," směje se ještě teď při rozhovoru pro Studentu Kristýna Kočí.

Ve svém profilu na stránkách Věcí veřejných uvádíte, že se ráda učíte novým věcem. Co jste se nového naposledy naučila?

V rámci vyjednávání o vládě jsem se naučila jednu základní věc, a to nespat. Čtyři hodiny spánku denně, to bylo mé maximum.

Máte ráda spánek?

Jsem člověk, který ho doslova miluje. Jsem velký spáč. i proto to pro mě bylo smrtelné. Ovšem po pár dnech si na to mé tělo zvyklo a ty čtyři hodiny mu stačily. Hned máte díky tomu delší den a dá se z toho těžit.

Myslíte si, že ve vašich politických počátcích jste to měla těžší roli, protože jste mladá studentka nebo že jste žena a navíc blondýnka?

Asi to byla kombinace obojího. Prvotně byl pro mé kolegy šok, že jsem mladá a k tomu studentka. Ještě větší pak, když k tomu přidali, že jsem žena. Ovšem nakonec se to rychle změnilo a to, že ve vyjednávacím politickém týmu byl zástupce mladé generace, bylo jen dobře. Navíc jinde v Evropě je to naprosto běžné. Například ve skandinávských zemích by bylo naopak něco šokujícího, kdyby tam chyběl zástupce mladé generace.

Ve volbách uspěla řada mladých lidí a dokonce i nové politické strany. Na první pohled to tak může připomínat zlomový rok ´89.

Skutečně byla celá ta kampaň vedená v podobném duchu. Byla nová, svým způsobem přelomová. Nabídla nové tváře, nové strany a lidé je volili, čímž dali jasně najevo, že chtějí razantní změnu. I když se dosah voleb dá těžko přirovnat k roku ´89, podobné rysy to rozhodně má.

Často, když se o vás dočítám v médiích, jste popisována jako cílevědomá žena, která má vlastnosti digitálního stroje. Nemyslíte si, že právě podobný negativní přístup k mladým ambiciózním lidem, jim podlamuje snahu být úspěšný?

S tím bohužel musím souhlasit. Občas mám pocit, že být mladý a úspěšný není v Česku normální. Alespoň tak se k tomu řada lidí staví. Doufám ale, že to snahu mladým lidem nepodráží, byla by to škoda. Asi jsem svým způsobem sebevědomá, jenže kde je ta hranice, že je to moc? Já chci být úspěšná politička, chci věci měnit, a dokud budu mít důvěru voličů, dělat to budu. Když ji mít nebudu, bez námitek odejdu.

Foto: Studenta

Studovala jste v Paříži Evropská studia, díky tomu můžete porovnat přístup k mladým lidem v západní Evropě a u nás.

Ten rozdíl je velký, to se nedá přehlížet. Začíná to přístupem učitelů, kteří jsou skutečnými profesionály, jednají s vámi individuálně. Během studií i po nich se vám snaží pomoci najít uplatnění v nějaké firmě, instituci. Není to jako v Česku, kde je v aule namačkáno pět set studentů. To není pak divu, že se tam jde většina jen vyspat, nebo tam nechodí vůbec. Ve Francii stačí dvě absence a nemáte šanci jít ke zkoušce.

Věcem veřejným bylo přisouzeno Ministerstvo školství. Budete se snažit o prosazení podobných praktik, ke kterým jste se dostala v Paříži?

Celkově jsme se s kolegy shodli, že chceme školství změnit. Je to klíčová oblast, se kterou máme velké plány. Je to sice běh na dlouhou trať, ovšem například srovnávací testy, to by měl být základ. A nejde pouze o státní maturity, ale o srovnávání žáků po páté, deváté třídě. Díky tomu budeme mít možnost vidět, jak je ta daná škola kvalitní a podle toho budeme moci honorovat učitele. V první řadě jde přeci vždy o kvalitu.

A co vysoké školy, tam jsou ty prvotní plány jaké?

Těch je hodně a většina z nich se točí kolem praxe. Školy by se měly napojit na firmy, velké podniky, kde by studenti provozovali své praxe během studií. V Česku vyjde každoročně několik stovek studentů s diplomem, ale těžko hledají návaznost v praxi a to je ta základní chyba.

Dá se tedy v Česku aplikovat podobný model jako je v Paříži, tři semestry přednáškové se semináři a jeden čistě vyplněný praxí?

Musíme se o to pokusit. Je jasné, že to nebude jednoduché, ale podle mě je to klíč k budoucímu uplatnění každého studenta a je jedno, jaký obor studuje. Na první pohled se nabízí, že technické obory potřebují tu praxi nejvíce, ale podporovat by se měla u všech typů škol.

Foto: Studenta

Jen krátce poté, co jste vstoupila do politiky, jste byla ve vyjednávacím týmu vaší strany. Seděla jste tak vedle takových politických mohykánů, jako jsou pánové Kalousek či Schwanzenberg. Člověka tak napadá, jaké to bylo a jaké jsou vlastně tyhle televizní tváře ve skutečnosti?

Také jsem z počátku byla překvapená, jak rychle jsem se tam ocitla. Ovšem tito pánové jsou naprostí profesionálové. Přijali mě do týmu a pracovalo se nám velmi dobře. Ta vyjednávání byla extrémně náročná, média dlouho nemohla překousnout, že tam sedí pětadvacetiletá blondýnka, ale nakonec to dopadlo ke spokojenosti všech.

A jaký jste byla vyjednavač?

Myslím si, že možná na ty chlapi až moc tvrdá. Ministr dopravy Vít Bárta dokonce prohlásil, že jsem byla nejtvrdším vyjednavačem za Věci veřejné.

Jako malá jste prý chtěla být prezidentkou. Trvá tenhle sen stále?

Přála jsem si být právničkou a prezidentkou. Práva jsem zvažovala dlouho, nakonec z nich sešlo. A být prezidentkou? Minimálně patnáct let si musím počkat, takže to není aktuální. A navíc, uvidíme, zda mě neodradí politická realita, do které v následujících letech nahlédnu.

Ještě pojďme k atmosféře ve sněmovně. Hodně se kritizuje to, jak se tam poslanci chovají. Může s tím něco udělat přítomnost většího počtu žen?

Vzhledem k tomu, že tam nyní ženy budou nejen přítomny, ale budou aktivně fungovat ve vedení sněmovny, tak v to doufám. Byla jsem totiž už na některých jednáních a občas je to skutečně, jako byste otevřeli poklop od kanálu.

Za vaši stranu kandidovala celá řada krásných žen. Myslíte si, že i to hrálo roli při rozhodování voličů?

Nemá cenu si něco nalhávat. Když je žena inteligentní, vzdělaná a k tomu ještě krásná, je to pro ni výhoda. A my toho využily například tím, že jsme pro charitu nafotily kalendář. Neskrýváme to, že se dá na tváře naší strany dívat.

Kolik procent voličů dávalo svůj hlas rozumem a kolik pocitem, co myslíte?

Možná je to půl na půl, těžko říct. Ale proč ne. Pro ženy může být atraktivní Radek John, pro muže například Kateřina Klasnová. Jeden náš volič, významný manažer, mi přiznal, že nás nevolil ani tak kvůli programu, ale díky naší atraktivitě. Byla jsem sice ráda za jeho hlas, ale jako programová ředitelka jsem doufala v jiný argument.

Richard Valoušek

Mohlo by tě zajímat

Nejnovější