Problém s vodou, problém s půdou
Bez vody i kvalitních půd to v budoucnu nepůjde. České půdy na tom navíc nejsou zrovna nejlépe. Polovina z nich je ohrožena vodní erozí (procesem, kdy déšť spolu s větrem odplavují důležité půdní částice a živiny pryč). Když k erozi připočteme náročnost zemědělství na vodní zdroje (na 1 kg brambor - 290 litrů vody, na bochník chleba z pšenice 1608 litrů vody, wow!), přidáme ukládání pesticidů v českých půdách (a v povrchových vodách) a navrch dodáme pořádnou porci průmyslových hnojiv (které se nakonec stanou vydatným zdrojem potravy pro sinice) - získáme doslova smrtící koktejl pro přírodní rozmanitost okořeněný o dopady klimatické změny (v ČR došlo mezi roky 1961 - 2005 o zvýšení teploty o 1 stupeň, to není moc, ale vysvětlujte to pšenici…).
Kdo za to může?
V roce 1930 byla česká půda schopná pojmout 10 miliard kubíků vody, v roce 2013 je to cca 5 miliard (pro představu: celé Česko přitom ročně odebere jen 1,7 miliardy kubíků vody). Největším zásahem proti udržitelnosti vody v krajině byly zábory zemědělské půdy v 50. - 70. letech a jejich transformace na stavební a důlní činnost (ach ten komunismus). Upřímně ale nepomohla ani situace po roce 1989. Pěstování monokultur (třeba lány řepky ) a nedostatek kvalitní půdy s vysokým obsahem humusu situaci ještě podtrhly. Stav humusu totiž úzce souvisí se živočišnou výrobou, přičemž ČR disponuje jednou z nejnižších úrovní živočišné výroby na jednoho obyvatele v EU. Dochází tak logicky ke snižování organické hmoty v půdě a tím klesá i schopnost půdy udržet vodu.
Plán záchrany je. Ale…
Ministerstvo životního prostředí přijalo minulý rok Národní akční plán adaptace na změnu klimatu (je to sice hodně obecný plán - navíc hojně kritizovaný odborníky pro neúčinnost, ale aspoň něco). Hlavním cílem akčního plánu je snížení zranitelnosti české společnosti i krajiny vůči dopadům dlouhodobého sucha a nedostatku vody. To se samozřejmě lehce napíše a ještě lehčeji se o tom mluví, nicméně o reálných krocích se spíše debatuje.
Budoucnost české krajiny
Přiznejme si to - pro ČR je zachycení vody prioritou. Ať už jde o krajinu, zemědělství, nebo prostou rekreaci. Až na několik drobných výjimek sem totiž nepřitéká vůbec žádný vodní tok a jediným faktickým zdrojem vody u nás jsou srážky (na prd no).
Co dělat? Akční plán umí poradit: v prvé řadě zlepšit vodní režim v lesích (lesy totiž dokáží zadržet vodu v krajině nejvíce). Dále bychom měli zlepšit podmínky zadržení vody v zemědělské činnosti (například nepěstování jedné plodiny na obrovských polích a podporovaní biologické rozmanitosti). Zapracovat se ale bude muset i na hospodaření se srážkovými vodami ve vesnicích i ve městech chytáním dešťové vody a práce nás čeká taky na zvýšení přirozené retenční schopnosti vodních toků (to v řeči lajků znamená prostě to, že bude potřeba přestavět českou krajinu i pole za pomoci různých přírodních vychytávek tak, aby nám zůstalo, co nejvíce vody).
Co na to EU?
Evropská unie přijala v rámci Společné zemědělské politiky opatření už v roce 2013 v podobě tzv. greeningu (systému finanční podpory přímých plateb pro zemědělce dodržující šetrný přístup k životnímu prostředí). Pokud zemědělec má zájem o přímou platbu musí dodržovat tzv. ekologické povinnosti - různorodost plodin, udržování trvalých travních porostů i věnování 5% orné půdy ekologicky prospěšnějším prvkům. Způsob dotace ve vztahu k ekologickým povinnostem by mohl sloužit jako inspirace nejen českým zemědělcům (a částečně slouží), ale i Ministerstvu zemědělství a Ministerstvu životního prostředí (předem díky).
Greening a udržitelné zemědělství u nás
Greening systém jsou vlastně reálná pravidla pro tzv. udržitelné zemědělství. V obecné rovině se udržitelné zemědělství snaží krajinu kolem sebe kultivovat a obohacovat. V Česku nám udržitelné zemědělství v současné době dělá asi 12 % zemědělské půdy (ale mohlo by být lépe, né že ne), zbytek půdy se zatím musí jen tiše těšit na faktické a reálné procesy vycházející z akčního programu.
Zvládneme klimatickou změnu i transformaci krajiny? Podělte se se zkušenostmi s klimatickou změnou v komentech na Facebooku.
P.S.: Hladem trpět nebudeme, jen budeme místo pšenice pěstovat třeba čirok, nebo proso (zatím, tedy v rozmezí 30 let).
