reklama
 
No Mad Story

V páru do světa

Prošli si většími i menšími krizemi, ale vždy našli společnou cestu, jak z toho ven a kam se vydat dál. Když člověk není sám, ihned mu mizí spousta starostí, a to nejen při toulkách po světě. Ve dvou je cestování také často levnější, bezpečnější, pohodlnější, méně stresující a více zábavné. Jak soužívají známé cestovatelské páry, které se vydaly daleko za hranice komfortní zóny? A jak to udělat, aby váš vztah na cestách neutrpěl šrámy?
reklama

Všechny řitě světa - Adéla a Pavel

První společné dovolené strávili v Paříži a na chatce na Vranovské přehradě. Pak spolu ve dvou týdnech autem procestovali řecký Peloponés. Tam si uvědomili, že jim společné nezávislé cestování jde a baví je to. Mohou spolu o všem diskutovat, vzájemně se podporovat a hledat kompromisy. Ale i přesto, jak říká Adéla, člověk by se měl v cizím prostředí spoléhat především sám na sebe, vědět, že si bude umět nějak poradit, už jen pro celkem pravděpodobný případ, že by se ztratil v davu.

Foto: Všechny řitě světa

Vnímáte určité zážitky oba dva podobně?

Adéla: Vůbec. Mnoho věcí prožíváme každý jinak a vzácně se stane, že něco silného prožíváme oba stejně. Pamatuju si, jak jsme oba byli pohnutí setkáním s Dalajlamou. Sdílet s někým všechny ty okamžiky je obohacující a vytváří to silné pouto. Člověk sice může dát fotky a příspěvky na sociální sítě, ale kdo s tebou v té chvíli nebyl, ten to nikdy naplno nepochopí.

Jak vaše cestování po Řecku pokračovalo?

Adéla: Začali jsme plánovat, že si požádáme o Working Holiday víza na Zéland. Už tenhle prvotní plán ale nevyšel na sto procent, víza jsem totiž získala jen já. Psychicky jsme nicméně byli nastavení vyrazit a naštěstí měli hrubě načrtnutý i plán B. A tak jsme odjeli do Nepálu, po třech měsících pokračovali do Ladakhu v severní Indii, kde jsme strávili dva měsíce, potom na Srí Lanku, do malajského Kuala Lumpur, do Vietnamu, Singapuru, a pak už z Asie na týden do Sydney a odtud v říjnu 2017 na Zéland, kde jsme doteď.

Foto: Všechny řitě světa

Máte stejné preference na cíle cesty?

Adéla: Ano, v podstatě nás láká vidět všechno, haha. Oba preferujeme spíš odlehlejší místa nezkažená masovým turismem. Obzvlášť se nám líbí v místech s živou budhistickou kulturou, učaroval nás Himaláj. Taky se shodujeme v tom, že chceme cestovat pomalu. Zůstat vždy v určité oblasti alespoň několik týdnů, mít čas ji poznat trochu do hloubky, seznámit se s místními.

Krizi dřív nebo později prožije každý pár. Je cestování recept na zvládnutí?

Adéla: Řekla bych, že jediný "recept" na krizi je neupínat se na cestách - ale ostatně asi celkově v životě - na jeden ideální scénář. Radši moc neplánovat. Nebo plánovat, ale být vždy psychicky připravený na to, že plány nemusí vyjít. Umět se přizpůsobit, improvizovat a vytěžit z každé zkušenosti něco do budoucna.

Foto: Všechny řitě světa

Jak to udělat, aby vztah na cestě neutrpěl šrámy?

Adéla: Myslím, že vztahy můžou utrpět šrámy na cestách stejně jako doma. Nebo bych to spíš označila za procházení různými zkouškami. Nemám tipy na to, jak se jim vyhnout, spíš je podle mě dobré si jimi projít. Když to společně ustojíte, posune to váš vztah o něco dál, když ne, asi to to tak mělo být, zřejmě jste pro sebe nebyli ti praví. S Pavlem jsme si prošli několika většími i menšími krizemi a zkrátka se vždy snažíme o tom mluvit a najít z toho společnou cestu ven.

Jak dokážete spolupracovat v těžkých situacích?

Adéla: Dobře se doplňujeme. Já se líp orientuji v mapách a ve městech, Pavel líp v přírodě bez mapy. Mám ráda ve věcech pořádek, balím nám věci, organizuju, plánuju, objednávám ubytování a letenky. Bývám připravenější na všechno možné i nemožné ve smyslu "na co všechno nesmíme zapomenout". Pavel ale s větším klidem řeší, když moje organizace vybouchne a potřebujeme narychlo improvizovat.

Foto: Všechny řitě světa

Máte na cestách možnost si od sebe odpočinout?

Adéla: Nevím, jak Pavel, ale já si od něj dokážu odpočinout, i když sedí vedle mě, haha. Stačí mi se začíst nebo si dát sluchátka a koukat při cestování z okna. Cestovali jsme zatím vždy spolu, jen občas, když jsme zakotvili na nějakém místě, jsme některé dny strávili každý vlastním programem. Například v indickém Ladakhu Pavel vyjel na kole do vysokohorského sedla Khardung La, zatímco já se poflakovala s knížkou a foťákem po kavárnách a tržnici v Lehu.

Foto: Všechny řitě světa

Přibíráte na cesty další parťáky?

Adéla: Cíleně ne. Mnohokrát se ale stalo, že jsme se s někým spontánně spřáhli. Někdy na pár hodin, jindy na týdny. Získali jsme tím rozmanité přátele ze všech koutů světa, s mnohými udržujeme kontakt. Spoustu míst máme také spojených s lidmi, které jsme v nich potkali. Nejhezčí je, že s některými známými z cest jsme se už zvládli potkat opakovaně, na různých kontinentech. Svět je malý.

No Mad Story - Alžběta a Adam 

Alžběta s Adamem mají to štěstí, že jejich preference na cílové destinace jsou skoro identické. Milují přírodu, ať už tu zimní nebo letní. Lesy, hory, jezera, moře, kde se cítí oba šťastní jako blechy. Společně dělají kompromisy. Adam potřebuje k životu pravidelný sport a Bětka naopak kulturní, městské cestovatelské zážitky. Díky vášni k surfování spolu byli hlavně tam, kde byly vlny a většinou taky tam, kam dojeli svým spacím autem - takže celé pobřeží u atlantického oceánu Francie, Španělska, Portugalska, hodně míst v Maroku a na Kanárských ostrovech. V současné době jsou už druhým semestrem v severním Španělsku na Erasmu, což je pro ně jeden velký cestovatelský zážitek. ,,Našli jsme v sobě druhou polovinu, a je těžké si věci užívat, když vám ta jedna polovina chybí," dodává Bětka.

Foto: No Mad Story

Co je takové know-how úspěšného společného výletu?

Alžběta: Dělat věci, které mají oba rádi! A ne jet na místa, kde si na to své přijde ve vztahu jen jeden. Už s plánováním by se mělo s takovými věci počítat, a v žádném případě nevyjíždět už se špatným pocitem, že se destinace nebo cíl cesty nebude jednomu nebo druhému líbit. 

Jezdíte už vždy spolu nebo se někdy rozdělíte?

Alžběta: Občas jezdíme cestovat s našimi dobrými kamarády. Vždycky se snažíme zachovat si alespoň trochu individuality - například vlastní pokoj, nebo auto, občas vlastní program. Ale není nic hezčího, než když se večer všichni sejdeme u jednoho stolu, a sdílíme společně radost z cestování. 

Foto: No Mad Story

Brnkáte si na cestách někdy na nervy?

Alžběta: Vzhledem k tomu, že nejčastěji vyjíždíme na roadtripy, kdy jsme někdy i měsíc a půl spolu v autě, tak jsme opravdu naučení svůj vzájemný osobní prostor respektovat. Číst si knížky, psát si deník, jít běhat nebo surfovat. Hájíme si svůj osobní prostor v nepatrných okamžicích, které jsou pro nás nezbytné. A oba to víme, i bez toho, abychom o tom spolu museli mluvit.

Na faceboooku existuje tzv. Cestovatelská seznamka. Co si myslíte o tom, když někdo vyjede pryč s někým, koho akorát poznal?

Alžběta: Podle mě je šance třeba 1:10, že si lidi z téhle seznamky fakt padnou. I přes to, že je pojí společný zájem, je opravdu težké najít člověka na kamarádství, natožpak na cestování. "Není důležité kde jsi, ale s kým tam jsi." Což znamená, že se špatným člověkem muže být výlet opravdu katastrofa. Já bych do téhle věci nikdy na světě nešla, už jen kvůli tomu, že jsou v mém okolí vždycky lidi, se kterými můžu cestovat. A kdyby přece jen nikdo nechtěl, tak bych jela sama. 

Foto: No Mad Story

Jak dokážete spolupracovat v těžkých situacích?

Alžběta: V cestování je stejně jako v těžkém sportu důležité mít buddyho, který se o vás postará, když to potřebujete. Zatímco já jsem empatičtější a snažím se vždycky zachovat vtip a dobrou náladu, tak Adam je z nás dvou zase racionálnější a umí řešit těžké situace s chladnou hlavou. Čím víc krizových situací spolu zažíváme (a to už jich máme pěknou řadu za sebou), tím více víme, že jsme skvělý tým. A nejlépe pracujeme, když jsme spolu. 

Skotačení - Jana a Michal

Seznámili se právě za účelem cestování. Oba dva hledali někoho, kdo by jel do Norska, a tak se potkali na seznamce. Před samotnou cestou se několikrát setkali. Cestovatelská seznamka tak podle Jany může být užitečná. Jet ale s někým, koho neznáme, může přinést spoustu problémů a zkazit celý pobyt. Přeci jen si musíte hodně vycházet vstříc, jelikož cesta je o neustálých kompromisech. Jana s Michalem to spolu ale zvládli, a tak teď spolu bloudí světem už jedenáct let.

Foto: Skotačení

Nejraději jezdíte pouze spolu. Z jakého důvodu?

Jana: Skvěle si rozumíme v tempu, jakým cestovat a co chceme vidět. Když přibereme ještě někoho do party, musíme se hodně přizpůsobovat, a to nám vadí. Když už tedy někam vyrazíme, tak jsme pořád spolu a nerozdělujeme se vůbec. To možná vypadá děsivě, hlavně při ročním pobytu v cizině, ale realita alespoň pro nás byla daleko hezčí. Máme společné zájmy, takže nás to spolu baví.

Máte stejné vize na cíl cesty?

Jana: Cíl cesty pro nás asi není rozhodující. Samozřejmě máme nějaké sny, ale většina našich cest vzniká spontánně na základě akčních letenek. ,,Hele, na Filipíny z Dubaje za 1500 Kč, berem? Na kdy, jaké tam je počasí? Dobrý, tak jo, poletíme. :-)"

Foto: Skotačení

Jak společné cesty zvládáte?

Jana: Návod na to, jak je přežít, není univerzální a záleží na spoustě věcí. Hádky jsou asi běžné. I u nás výměna názorů bývá častá, ale zásadní je, aby ta hádka byla konstruktivní, aby vyřešila problém a byli jste zase schopní spolu brzy fungovat. Chce to soustředit se na to, co vás spojuje, jako jsou společné zážitky, užívat si poznávání nového. Cestování vztah hodně prověří, hlavně na jakých základech stojí. Proto je dobré cestovat ve dvou - pokud nemá vztah dobré základy, je fajn to zjistit a nesetrvávat v něm.

Jak to tedy udělat, aby vztah neutrpěl šrámy?

Jana: Je třeba uvědomit si, jaké máte štěstí, že můžete cestovat a nekazit si to malichernostmi. Pokud si potřebujete od sebe odpočinout, dopřejte si to. Pokud chcete vidět a zažít každý něco jiného, oddělte se. Prostě si to udělejte tak, aby vám v tom bylo dobře oběma.

Foto: Skotačení

Cestování ve dvou má tedy své výhody i nevýhody. Jak to vnímáte vy?

Jana: Lidé, co cestují single, jsou daleko otevřenější a vnímavější k okolí a k lidem, více je někdo osloví, nabídne jim návštěvu u sebe doma. Když jste dva, hodně spoléháte jeden na druhého, nepotřebujete tolik pomoc ostatních lidí, ale můžete zase sdílet společné zážitky, povídat si, i pocit bezpečí je určitě větší.

Jak zvládáte obtížné situace?

Jana: Rozdělujeme si úkoly podle toho, co komu jde. Protože manžel neumí žádný jazyk, nemůžu se na něj spolehnout v ničem, kde je potřeba komunikace. Ale zase vím, že má skvěle pod palcem finance a techniku, že budou vždy nabité telefony, volné místo na kartě v kameře apod. On neumí zachovat chladnou hlavu, takže já jsem zase ten, kdo rozhodne, co se v dané situaci udělá a on se pak o to postará. 

reklama

Mohlo by tě zajímat

Nejnovější