reklama
 
Tomáš Havel uvod

#rozhovor: Produktový designér dneška? Nosí dříví do lesa a řeší etické otázky

Představte si modelovou situaci: celý svět (aspoň naoko) řeší, jak vyrábět méně, recyklovat, žít minimalisticky a neplýtvat … a vy do toho studujete produktový design. Dokázat své vlastní hlavě obhájit obor “výroby předmětů” v době toxického konzumerismu je složité. Na druhou stranu je to ale cesta, jak do budoucna planetě pomoct a vymyslet udržitelné varianty věcí, které denně používáme.
reklama

Pro spoustu mladých produktových designerů je výběr jejich budoucího povolání v kontextu dnešní reality trochu skličující. Se třemi studenty, oceněnými v rámci Národní ceny za studentský design, jsme mluvili nejen o výzvách jejich budoucího povolání, ale třeba taky o největších blbostech, které kdy vymysleli. 

Tomáš Havel (Za realizaci porcelánového hudebního nástroje si z Národní ceny za studentský design odnesl ocenění "Excelentní studentský design 2019".)

Nejblbější věc, jakou jsi kdy vymyslel?  

Krabička na cvrčky. Určitě. Pro soutěž na téma "Take away" jsem vyrobil malou kartonovou krabičku, ve které si odnesete ze zverimexu cvrčky - potravu pro svého domácího mazlíčka. Krabička byla poskládaná, aby vypadala jako malá rakev a cesta z obchodu domů měla připomínat smuteční průvod. Nehledě na neslavnou myšlenku to bylo i hrozně zpracované.

Foto: Tomáš Havel

Jak se cítí začínající produktový designer na počátku 20. let jednadvacátého století? Co je největší výzva současného designu? 

Výzva pro každého designera je už roky pořád stejná. Pokud se rozhodne navrhnout produkt, měl by vnímat svoji odpovědnost za jeho výrobu, bezpečnost a dopad na životní prostředí nebo společnost. Ne každý projekt je otázkou života a smrti, ale je to dost svazující a paralyzující - máte pocit, že nejlepší je nevytvářet nic, že další hrnek už nikdo nepotřebuje. Ale většina produktů (třeba i ten hrnek) je možné někde posunout aspoň o krůček dál… Nechci nijak zveličovat roli designera, ale je správné si uvědomit čeho všeho jsme součástí, na čem máme svůj podíl úspěchu a viny, a snažit se uplatnit svou energii tam, kde to má smysl.

V marketingu často nejvíc fungují ty nejjednodušší věci. Platí i v produktovém designu to, že míň je víc? 

Myslím, že to platí vesměs všude, ale většinou není snadné se toho držet. Najít tu dobrou nosnou myšlenku, která vystačí sama o sobě, a zbavit se všeho zbytečného kolem je těžké. I když se vám to povede, ne každý vidí za takovým minimalismem všechnu tu práci a vývoj, které mu předchází. Takové věci si ale na druhou stranu určitě udrží v čase svou kvalitu a budou fungovat spoustu let.

Foto: Tomáš Havel

Ocenění v rámci Národní ceny za studentský design sis odnesl za porcelánový hudební nástroj, který připomíná ukulele nebo kytaru. Proč zrovna porcelán? Není to trochu nepraktické? Byl jsi někdy v klubu na koncertě? Viděl jsi, jak to tam vypadá?!

Ona ta porcelánová kytara není zas taková křehule. Je pěkně silná a váží aspoň pět kilo - s tou bych si v klubu mohl prorážet cestu. Na druhou stranu, když už bych se ji na koncertě rozhodl rozbít, byla by to teprve pecka!

Tomáš Chludil (Za koncept tramvaje budoucnosti si z Národní ceny za studentský design odnesl ocenění "Dobrý studentský design 2019".) 

Představa spousty lidí o designerech je taková, že celé dny sedí u velkého masivního dřevěného stolu a do bloku kreslí obrázky. Jak daleko je to od reality tvojí profese?

Tuhle představu vytvářejí sami designeři tím, že se v podobných set upech často nechávají fotit. Zároveň si ale stěžují, že se v očích veřejnosti celá profese zjednodušuje. Realita může být pestřejší, nicméně hodně času trávím před počítačem - v lepším případě 3D modelováním nebo tvorbou vizualizací, v tom horším na e-mailu. Kreslení je samozřejmě taky důležitou součástí práce, většinou jsou to ale jen rychlé a ošklivé skicy, kterými zaznamenám nějakou myšlenku. Na projektech mám nejraději úplný začátek, kdy je všechno otevřené a pak až úplný konec, kdy už se ladí detaily. Všechno mezi bývá často nekreativní rutina, bez ní by ale nikdy nic nevzniklo. Velkou radost mám, když se vyrobí fyzický prototyp, a člověk si na něj může sáhnout.

Foto: Tomáš Chludil

Nejblbější věc, jakou jsi kdy vymyslel?  

Blbostí jsem vymyslel spoustu, samozřejmě s těmi nejlepšími úmysly. Vzpomínám si ale na jeden školní úkol - louskáček na ořechy. Vůbec jsem to tehdy nestíhal a tak jsem narychlo upravil svoje boty. Do podpatku jsem vyfrézoval jamku, abych ořechy, které jsem na procházce rozšlapával, úplně nerozdrtil, ale jen praskl jejich skořápku. Nakonec to ale mělo docela úspěch.

Foto: Tomáš Chludil

Jak se cítí začínající produktový designer na počátku 20. let jednadvacátého století? Co je největší výzva současného designu? 

Nemůžu mluvit za všechny designery, můj pocit je ale takový, že jsme obklopeni velkým množstvím zbytečných věcí a proto občas pochybuji o užitečnosti svého povolání. Design je mocný nástroj a často s ním pomáháme prodávat další zbytečnosti. Přál bych si, aby se vyráběly a prodávaly jen kvalitní a dlouhotrvající výrobky, ačkoliv vím, že by tím spousta z nás přišla o práci. Výzvu současného designu vidím ve snaze překračovat pomyslné hranice svého oboru - designeři musí být schopni reagovat i na celosvětové výzvy, jako je velké množství vznikajícího odpadu nebo měnící se klima.

Foto: Tomáš Chludil

Porotu Národní ceny za studentský design jsi zaujal návrhem tramvaje. To není zrovna nejjednodušší věc k vymyšlení. Nelitoval jsi někdy, že ses raději nepustil do lampičky nebo konferenčního stolku? Proč sis vybral zrovna tramvaj? 

Jak už to tak bývá, tramvaj nebyla na začátku diplomky v plánu. Oslovil jsem Škodu Transportation s návrhem autonomního metra, ale nakonec to zase skončilo tramvají. Líbí se mi, že prostředky MHD jsou dostupné pro všechny a kolejová vozidla jsou navíc udržitelným způsobem dopravy. Se složitostí tématu jsem si hlavu moc nelámal, protože tak velký typ produktu je pro designera možné dotáhnout jen do určité fáze. Na samotném vývoji tramvaje pak pracuje široký tým lidí a trvá to mnohem déle. Naopak od designera, který si vybere jako téma lampičku, se očekává, že svůj projekt dotáhne až do konce.

Foto: Tomáš Chludil

Elena Pavlenko (Za koncept motorového člunu si z Národní ceny za studentský design odnesla ocenění "Excelentní studentský design 2019.)

Co je podle tebe nejlepší produkt, jaký kdy kdo vytvořil? 

Mám ráda elegantní, čistý a funkční design, což podle mě krásně dodrželi designeři Aston Martin DB11.

Jak se cítí začínající produktový designer na počátku 20. let jednadvacátého století? Co je největší výzva současného designu?

Navrhnout inovativní a funkční produkt, který dokáže vylepšit budoucnost, ale zároveň pokrývá potřeby člověka dneška. Designer by měl lidem svým produktem usnadnit život a pomáhat jim v běžném životě. Není to ale jen o zákaznících, důležitou součástí práce designera je i ekologická odpovědnost - každý z nás by měl přemýšlet, jestli každý výrobek splňuje nejenom požadavky zákazníka, ale i ty ekologické. 

Foto: Elena Pavlenko

Porota Národní ceny za studentský design ocenila tvůj návrh motorového člunu. Proč zrovna loď? Pro lidi je doprava po vodě trochu komplikovaná. Fandíš designovému rybaření?

O lodě jsem se zajímala už od mala. Pocházím z jižní části Ukrajiny, vyrůstala jsem v pobřežním městě a u moře jsem proto strávila spoustu času. Čluny, lodě a jachty v přístavech ve mně už tehdy vzbudily obdiv k plavidlům, což mě nakonec inspirovalo k volbě tématu. Prostřednictvím tohoto projektu jsem svým potenciálním zákazníkům chtěla ukázat můj zájem o téma, kterému bych se ráda věnovala i v budoucnu. Designové rybaření by tak mohlo být i o tom chytání zákazníků.

Foto: Elena Pavlenko
reklama

Mohlo by tě zajímat

Nejnovější