reklama
 
ekvador_2

#medikovookenko na stáži v Ekvádoru: Bez topení, bez GDPR, bez stážistů

V minulém díle mého krátkého seriálu jste se mohli dočíst, jak se mladá medička dostane na stáž do Ekvádoru a jaké jsou první dojmy. Teď vám popíši svůj druhý týden. V Azogues se začíná pořádně ochlazovat. Chození do nemocnice se pro mě stává rutinou, a tak si začínám víc všímat rozdílů ve zdravotnické péči. Jestliže mi to tu zatím přišlo podobné českým nemocnicím, teď měním názor.
reklama

Týden 2: Přichází kulturní šok

Jasně, nemocnice je to docela pěkná, sem tam se sice drobí stěny a pozastavím se nad prastarými železnými postelemi, ale je tu čisto a prostorno. Se zimou ale přichází zjištění, že tu nikde nemají topení. Dokonce ani doma. V nemocnici je to ale horší, protože se celý den se větrá. A tak tu pacienti běžně leží v 11°C v rukavicích a kulichu. 

ekvador_1
life
#medikovookenko na stáži v Ekvádoru: Spousta nedorozumění a pár pozvání na rande
24. 7. 2019
3 ekvádorské minuty

Rozdílů je tu ale víc. Šla jsem se třeba podívat na to, jak nabírají krev. A jenom zírám. Zatímco u nás se ruka zaškrtí k tomu určeným turniketem, tady se zaškrcuje gumovou rukavicí. Se zbytkem se taky zrovna nepářou. GDPR jim nic neříká, a tak se informace o nemocném probírají na pokoji před všemi. Do papírů pacienta se povinně vyplňuje etnicita, náboženství i dokončené vzdělání. A nějaký citlivý přístup? Ten se, alespoň na interním oddělení, moc neřeší. Myslím, že český pacient by se tady hodně divil a třeba by si začal aspoň trochu našeho zdravotnictví vážit.

Na druhou stranu, jestli se mi tu něco opravdu líbí, tak je to vztah lékařů se stážisty. Obě strany k sobě chovají vzájemný respekt. Rady a pomoc od školitelů jsou tu samozřejmostí, ale k tomu všemu je tu i osobní rovina. Objetí, útěcha, vtípky, to je něco naprosto běžného. Část z téhle vřelosti platí i pro mě. V Ekvádoru se vítá i loučí pusou na tvář, výjimku mají akorát muži, ti si podají ruce. A tak se každé ráno olíbávám s půlkou oddělení včetně sester a doktorů a směju se vtipům, kterým většinou nerozumím.

Foto: Jana Langová

V nemocnici trávím každý den šest hodin. To je dost dlouhá doba. Zatímco první tři hodiny mám co dělat, zbylý čas se neděje se nic zajímavého - doktoři si řeší své věci a stážisti mají práce až nad hlavu. Informace o stavu pacienta, jeho lécích a vyšetření se tu píšou ručně a do několika různých archů, k tomu se ještě část přepisuje do počítače a vyplňují další tabulky. Moc ráda bych jim pomohla, ale po pár pokusech jsme zjistili, že jim spíš přidělávám práci. I recepty na léky tu píšou jiným způsobem.

Foto: Jana Langová

Ve čtvrtek moji stážisti skládají státnice a opouští mě. Místo nich nastupuje nová skupinka, kde anglicky nemluví vůbec nikdo a, i když se snažím o španělštinu, tak mě dost okatě ignorují. Chápu je - zorientovat se na novém oddělení není nic jednoduchého.

Tohle bude ještě dlouhých 14 dní.

Jiná kultura aneb najdi 10+1 rozdíl

  1. Ekvádorci jsou hodně nábožensky založení, proto všude najdete různé symboly, sochy a obrazy. Kostel je tu na každém rohu a sošku panny Marie najdete na všech nemocničním oddělení. Náboženské názory mají přesah i do škol a zdravotnictví. Nemocné běžně navštěvují duchovní a jsou tu až na výjimečné situace zakázané potraty.
  2. Ačkoliv je Ekvádor jedna velká hora (Quito je druhé nejvýše položené hlavní město na světě), chození na túry se tu moc nenosí. Když už na Ekvádorce v horách narazíte, často potkáte ženské na podpatcích a chlapy v riflích. A pak, že nevhodně oblečení v horách jsou jen Češi…
  3. Zatímco v Česku jsem se svými 164 cm docela prcek, tady patřím k vysokým holkám. Průměrná výška žen je tu totiž 154 cm, mužů 164 cm.
  4. Ekvádorská kuchyně je sbírkou těch nejdivnějších kombinacích, které jsem kdy viděla. Ke každému jídlu tu mají rýži (jedí ji tak 2-3x denně) a často zároveň další přílohu. Takže se tu potkáte s jídly jako je vajíčko s rýží a špagetami, rýže s hranolky a masem nebo rýži s majonézou. Dokonce i když jsem moji rodině dělala bramborák, tak si k tomu dali rýží. Grilujete? Je k tomu rýže. Jděte do Mekáče nebo KFC? Dostanete rýži.
  5. O místní kuchyni bych mohla napsat eseje, protože to byl asi největší kulturní šok, co jsem tu měla. Co mě ale fascinuje nejvíc, je fakt, že ačkoliv jde o hodně mastnou a masitou kuchyni s minimem zeleniny, obrovskými porcemi a přemírou kafe a sladkých nápojů, tak tu tolik obézních lidí nepotkáte. Jejich tajemství jsem zatím nerozluštila, ale sluší se říct, že cukrovek a kardiovaskulárních problémů tu taky mají dost.
  6. Oproti jiným státům Jižní Ameriky je na tom Ekvádor docela dobře, ale i přesto se potýká se spoustou problémů. Jde například o vyšší nezaměstnanost, špatnou sexuální výchovu a uprchlíky z Venezuely. Se situací nepomáhá ani fakt, že má prý velká část populace jen základku (přesné údaje se mi nepovedlo najít, ale index vzdělanosti má Ekvádor 0,665, Česká republika 0,878).
  7. Když už jsme u vzdělání, i to je tady trochu jiné. Hlavně délkou. Do školy se nastupuje v 5-6 letech, základní školu pak končí 7. třídou v 11-12 letech. Následuje střední, kterou vychází jako sedmnáctiletí a vysokou školu tak končí dřív než my. Doktorovi těsně po promoci je tu 23-24 let, já jsem v tomhle věku ve čtvrťáku. Po dokončení školy se lékař může buď zapsat do specializačního vzdělávání nebo je rovnou hotovým praktikem. To v Česku vás čeká atestace i na praktického lékaře.
  8. Ekologie se tu nenosí. V nemocnici sice máme tříděný odpad, ale jinde se na to nehraje. Snídaně se stážisty znamená kvantum jednorázových plastových obalů, včetně příborů a kelímků, v jakémkoliv obchodě vám všechno zabalí do stopadesáti igelitek. Zelené snahy sice dorazily už i sem, ale odezva je malá.
  9. Jak už jsem psala v hlavním textu, topení tu téměř nenajdete. Může za to pravděpodobně místní klima, které je v hornaté části "La Sierra" poměrně stabilní - sníh ani mínusové teploty tu neznají a v létě je maximálně kousek nad dvacet. Když jsem se na tohle přímo ptala, dostala jsem jednoznačnou odpověď: "Topení? K čemu? Stačí si vzít teplejší oblečení."
  10. Státnicová rotace šesťáků se tu přeci jenom liší. V nemocnici jsou od šesti ráno do pěti večer, každý den. I o víkendy. Každý třetí den je navíc čeká dvanáctihodinová noční služba, u které nejsou žádné úlevy - do špitálu přijdete v šest ráno a odcházíte druhý den v poledne. Nečeká je ani volno a příprava na státnice, v den zkoušky jsou do dvanácti normálně v nemocnici a odpoledne skládají státnici. Docela náročný rok.

Třešnička na závěr: Lékařské fakulty jsou tu nejen státní, ale i soukromé se školným.

reklama

Mohlo by tě zajímat

Nejnovější