reklama
ilustrace - Studenta

Materiální vs. nemateriální. Co dělá radost naší generaci?

Naši rodiče vs. my. Všude se mluví o generačních propastech, absolutně odlišných prioritách a o vzájemném nepochopení. Přitom je realita daleko jednodušší - však i oni byli jednou mladí a vsaďte se, že řešili úplně to samé, co teď my. Jen k tomu měli jiné podmínky. O dost jiné. Říkat o nich, že jsou materiální generace, zatimco my jsme generace duchovní, je proto trochu mimo.
reklama

Stejně jako my nejsme tvorové čistě duchovního charakteru, ani naši rodiče nejsou tvrdí materialisté, jak se to celé někdy zjednodušuje. Každý z nás si tu a tam rád koupí něco, co ho potěší, a mnoho z nás si na to dokonce dlouho šetří. Jen ten spotřební koš věcí, co nám dělají radost, se za posledních pár let trochu změnil. Už neobsahuje auta, byty a drahé kožichy, ale kvalitní kávu, dobré jídlo a cestování. Kupu a kupu cestování. Jestli jsme totiž do něčeho skutečně ochotni investovat, jsou to zážitky.

"Tahle generace nejenže si vysoce cení zážitků, ale také je za ně ochotná stále víc utrácet: od koncertů a jiných společenských akcí až po sportovní příležitosti, kulturní zážitky a události všeho druhu," říká o tomto aspektu našich životů např. studie americké společnosti Haris. "Pro tyto mladé lidi není štěstí tolik vázáno na vlastnictví nebo na kariérní status. Žít smysluplný a šťastný život podle nich naopak tkví v tvoření, sdílení a zachycování vzpomínek na to, co zažili." Zážitková ekonomika proto bují, jen v USA například evidují za období od roku 1987 až dodnes více než 70% nárůst útraty spotřebitelů směřující právě do zážitků a akcí.

Některé studie dávají tento jev za vinu ekonomické krizi na konci první dekády 21. století, kdy spousta lidí přišla o spoustu peněz, a ta nerozbitná idea toho, že jsou vaše celoživotní úspory v bance v bezpečí, se rozplynula jako pára nad hrncem. Proč si totiž vůbec odkládat, když ze dne na den můžete přijít o všechno, že ano?

Foto: Studenta

Nevaž se, odvaž se!

Silněji než vzpomínky na ekonomickou krizi se ale v naší nemateriální povaze odráží to, že máme jedny peníze a ty můžou jít buď do nové vuittonky, anebo do letenek na Zéland. A kolik z nás by raději chtělo kabelku, že? Je to jednoduchá matematika - chceme-li toho na světě poznat a zažít co nejvíc, nezbývá nám na ten materialismus prostě čas ani finance. Naše redaktorka Markéta Henzlová, která se už nějaký ten pátek živí jako digitální nomádka, jednu dobu po návratu z cest spala skoro na ulici, protože neměla peníze nazbyt, a nic si z toho nedělala. A pak odfrčela na Bali. Nebo do Amsterdamu, nebo možná do Portugalska. Nevíme, ztrácíme přehled. :)

Zkrátka a dobře oproti našim rodičům daleko častěji upřednostňujeme flexibilitu před stabilitou. Je tu přece tolik možností, tak proč bychom si kupovali byt a brali hypotéku, když můžeme s kamarády do pronájmu. Zaplatíme trochu, nějakou dobu bude legrace, a pak kdo ví, třeba se za dva roky přestěhujeme na opačný konec planety. V době, kdy padají fyzické hranice jako domečky z karet a díky internetu jsme si kolikrát s člověkem na druhé straně světa blíže než se sousedem, je možné naprosto všechno. Díky tomu také slaví tak brutální úspěch společnosti zabývající se sdílenou ekonomikou jako Uber, Airbnb nebo naše domácí Rekola. Proč vlastnit, když můžete používat a nezaplatit ani korunu za pořízení, údržbu, ustájení atd. Nezní to super?

Vlastnit věci s sebou totiž také přináší spoustu starostí ohledně péče o ně. Když si koupíte auto, neznamená to, že ho prostě máte a konec. Musíte se o ně starat, hlídat data oprav a technických zkoušek, platit za náhradní díly, benzin, pneumatiky atd. atd. atd. A teď si představte, že chcete stavět dům nebo si pořizovat děti, to je teprve to správné dobrodrůžo!

Proč si vystačíme s málem?

Protože:

  • Zážitky - zažít je pro nás důležitější než vlastnit, většina našich úspor tak směřuje do vytváření nezapomenutelných vzpomínek
  • Technologie - díky technologiím jsme mobilnější a můžeme se přestěhovat, kdy chceme, kam chceme, a bez domu plného harampádí se stěhuje lépe, snadněji a rychleji
  • Sdílená ekonomika - proč vlastnit, když můžete prostě využívat, rychle a bez závazků - objednáte, využijete, odevzdáte - ať žijí Uber, Airbnb a Rekola!
  • Životní prostředí - naše generace se zejména stará o to, aby Zemi nepřitěžovala, což se odráží i v tom, co nakupujeme, používáme a vyhazujeme
  • Nedostatek financí - zkuste si vydělat na byt, když ceny rostou a platy zase tolik ne; i lidé po třicítce tak dnes mnohdy bydlí s několika spolubydlícími, protože si sami byt prostě nemůžou dovolit

Raketově rostou ceny, hlemýždím tempem platy

Spíš než nedůvěra v bankovní systém (která například odstartovala současný obrovský zájem o kryptoměny) nebo nutkavý pocit volnosti u nás v Česku ale rezonuje šílený rozdíl mezi platy a cenami spotřebního zboží. Můžete být na matiku jakkoli leví, ale jestliže průměrné platy meziročně vzrostly o dva tisíce a ceny nemovitostí v Praze za stejnou dobu o 11 %, musí vám stejně dojít, že je to boj, který naprosto nemáme šanci vyhrát. Pokud tedy po kapsách nenosíme běžně aspoň tak dva miliony, protože za méně už dnes snad nepořídíte ani chlívek.

Než si střádat na byt, který si beztak nemáme nikdy šanci koupit, raději šetříme na dostupnější věci. A to mnohdy i na věci poměrně drahé. Zatímco si tak vaši rodiče stěžují, že cena rohlíku v Kauflandu stoupla o padesát haléřů, vy si kolikrát s klidem koupíte třeba každý nový iPhone, byť je - a teď si to prosím přiznejme všichni - naprosto neúměrně drahý.

Máte na ně, protože si už při studiu často přivyděláváte, zatímco pořád bydlíte u rodičů, což je ekonomicky totálně boží situace. Ale nekupujete si je, protože byste je chtěli nasbírat všechny jako Pokémony, ale protože se ztotožňujete s tou konkrétní značkou a následujete trend, který je obecně považován za prestižní. Ze stejného důvodu čtete Respekt nebo nosíte conversky. Ne že by to bylo nejlepší čtení pod sluncem nebo nejskvělejší kecky v galaxii, ale proto, že to o vás něco říká. Že jste intelektuálové, že jste pohodoví, že jste in. A jsme u jádra pudla - prostřednictvím věcí, co si kupujeme, totiž vyjadřujeme svou identitu.

Foto: Studenta

Mají vás rádi, i když vás znají

Ale dost už bylo materiálna, pojďme se na chvíli raději věnovat tomu, na čem skutečně záleží, a to sice lidem, kteří - jak se občas vtipkuje - o vás vědí všechno, a stejně vás mají rádi. :) Ačkoli je dnes zvykem tvrdit, že mladá generace je sobecká a oproštěná od rodičů i touhy mít vlastní děti, není to tak úplně pravda. Vlastně vůbec - kdykoli jsme se vás ptali, jestli byste v budoucnu chtěli mít děti, drtivá většina z vás tvrdila, že ano. Jenom ne hned. Ne hned.

S moderními nároky a tlakem na to, aby byli mladí úspěšní co nejdříve (psali jsme o tom v říjnovém vydání), většina mileniálů tíhne k tomu, zakládat vlastní rodinu v pozdějším věku, než bylo dříve obvyklé. Ve Švédsku to dokonce umějí říct přesně. V roce 1968 tam 75 % všech porodů byly matky mladší než třicet let. V roce 2013 tvořily už více než 60 % všech porodů naopak matky starší třiceti let. A není se čemu divit, vždyť v zemích EU ženy opouštějí své rodiče průměrně v 25 a muži v 27 letech. Průměrný věk při prvním dítěti je tak potom 29 let.

Biologie nedrží krok

Jakkoli se naše chuť nebo možnost mít děti posouvá, biologie člověka zůstává víceméně neměnná a to může být někdy problémem. Nejvhodnější věk ženy pro početí dítěte je z biologického hlediska kolem 20 až 25 let, kdy jsou její vajíčka svěží a zdravá a hrozí relativně malé riziko nějakých degenerativních onemocnění nebo potratů. Naopak rizika pozdějšího otěhotnění jsou již dobře známá a opakovaně zdokumentovaná - u starších žen je to horší šance otěhotnět, vyšší riziko vzniku Downova syndromu, chronických onemocnění, Alzheimerovy choroby, autismu atp. Tohle vše vede k tomu, že mladé ženy dnes často cítí výčitky z toho, že nechtějí děti v tom "nejbezpečnějším" věku, protože - a často je právě to důvodem - si nejprve chtějí vybudovat slušnou pracovní pozici, aby je dítě nepřivedlo na mizinu (protože platy vs. ceny spotřebního zboží výše a ne každý má bohaté rodiče, kteří se jim o děti budou starat).

Usměvavé slečny
work
Nevděční mileniálové: Co tahle generace vlastně chce?
24. 5. 2017
3 minutky čtení

Například John Mirowsky z Univerzity v Texasu, který se tímto tématem dlouhodobě zabývá, ale naopak přišel s dobrou zprávou pro pozdní matky. Tvrdí totiž, že dnešní mladí lidé fyziologicky dospívají zhruba o dekádu dříve než sociálně, a proto ideální věk, kdy mít první dítě, musí brát v potaz obojí. Podle Mirowského je to 31 let, což je věk, kdy je žena na dítě nejlépe fyzicky, materiálně i duševně připravená. Jiný Mirowského výzkum na vzorku žen od 45 do 95 let dokonce prokázal, že ženy, které měly dítě průměrně v 31 letech, jsou v pozdějším věku nejvíce fit, energické a nejméně trpí bolestmi a chronickými obtížemi.

Děti dnešních starších matek rovněž bývají inteligentnější, a dokonce i vyšší. Například Britská studie ukázala, že děti matek mezi 35 a 39 lety dosáhly výrazně lepších výsledků v kognitivních testech. Podle Alice Goisis, jedné z autorek tohoto výzkumu, je to tím, že se oproti minulosti, kdy výsledky testů ani zdaleka nefandily starším matkám, dramaticky změnily charakteristiky těchto matek. Starší matky jsou totiž dnes většinou vzdělané a sociálně a finančně zabezpečené a jsou si vědomy možných rizik, takže se o sebe lépe starají často už před otěhotněním a dítěti také věnují více pozornosti. Možná tak pozdější věk rodičů není způsoben sobeckostí, jak se pořád ještě tvrdí, ale naopak spíš zájmem o to, aby bylo o děti skutečně dobře postaráno.

Co nakupujeme víc než generace před námi?

  • Biopotraviny
  • Pálivé omáčky
  • Tetování a piercing
  • Energy drinky
  • Legíny a tílka

(podle amerického magazínu Time)

Netřeste se zimou

Rodina existuje v nějaké podobě v každé společnosti a v každé době a jinak tomu rozhodně není ani v éře těch "nevděčných a věčně nespokojených" mileniálů, jak by vás občas některá média přiměla věřit. Znamená totiž pro každého z nás pevnou půdu pod nohama. Učíme se v ní komunikovat, vycházet s lidmi, řešit spory, učíme se milovat. Vytváříme společně nezapomenutelné vzpomínky, procházíme bok po boku všemi úspěchy i pády, mládím, dospělostí, stářím a to všechno je protkané bezbřehou podporou, kterou není nutné si zasloužit ani získat. A to platí jak pro nás, tak pro naše rodiče. To je to, co spojuje ty zdánlivě nepochopené nové hipíky i ty mnohdy nechápající zatvrzelé materialisty.

Ať už vnímáte jako svou rodinu kohokoli (protože rodina není definována jen krví a geny) a ať už tu novou založíte v jakémkoli věku, v dnešním neustále se proměňujícím, rychlém a občas i dost povrchním světě více než kdykoli jindy platí, co kdysi řekl spisovatel André Maurois: "Bez rodiny se člověk v nekonečném vesmíru třese zimou."

reklama

Nejčtenější za měsíc

Nejnovější