reklama
 
Marek Jindra: Londýn je jedno z nejpřátelštějších prostředí

Marek Jindra: Londýn je jedno z nejpřátelštějších prostředí

Je mu teprve třiatřicet let, ale má za sebou už tolik zkušeností, kolik někteří neposbírají za celý život. Marek Jindra je od loňského léta partnerem ve společnosti Ernst & Young v České republice a na starost má tým oceňování a finančního modelování. Studoval na univerzitách ve Staffordu a v Antverpách a vyzkoušel si zaměstnání v kosmopolitním Londýně. Ve volném čase rád sportuje, účastní se závodů v přírodním víceboji.
reklama

Podle čeho jste si vybral ke studiu univerzity ve Staffordu a v Antverpách?

Studoval jsem na programu MA Economics of International Trade and European Integration (EITEI) a těch univerzit v něm je po Evropě celá řada. Mně se líbila ucelenost tohoto programu. Studium bylo zakončeno separátním titulem Master.

V čem vás víc lákalo jet do zahraničí na celý program než jenom na Erasmus?

Na rozdíl od typických krátkodobých výletů, kdy studenti vyjíždějí spíše jako turisté, jsem chtěl něco, co bude více komplexní a bude mít na konci jasný závěr. Studium se skládalo z jednoho trimestru v Anglii, jednoho v Belgii a dalšího v Česku.

Dají se nějak porovnat vysokoškolské systémy v Británii a Belgii s tím naším?

Přišlo mi, že bakalářské studium je vcelku porovnatelné, jde hlavně o získání určitého penza znalostí. Já jsem tam ale studoval navazující inženýrské (magisterské) studium, které už bylo trochu jiné. U nás mi přišlo, že inženýr je jen takový prodloužený bakalář a rozdíl ve studiu je spíš v objemu stránek učebnic než v jiném přístupu. Tam jsme pracovali hlavně s primárními zdroji, s aktuálními články, dělali jsme analýzy v kontextu témat studia. U nás se často učebnice napíšou horko těžko jednou a v řadě případů jde o kompilaci jiných. A pak se dalších deset let používají.

Foto: Studenta

Vypozoroval jste tedy i jiný přístup studentů ke škole a výuce?

Přístup studentů je asi všude dost podobný. Jsou tací, co mají zájem, a naopak někteří se snaží jen proplout. Ale je pravda, že systém v zemích, kde jsem byl, je méně komfortní právě pro ty proplouvající studenty. Tam se více pozná, jestli to člověka opravdu baví a jestli o danou věc má zájem, nebo ne.

Jak moc vám zahraniční studium pomohlo v pozdější kariéře? Myslíte, že byste byl na současné pozici bez těchto zkušeností?

Určitě je to užitečné pro každého. Člověk si vyzkouší něco odlišného a získá jiný pohled na věc. Nejen ze studijního pohledu, ale i z toho kulturního, že žije v jiném prostředí a potkává nové lidi. Určitě zahraniční studium rozšiřuje obzory, což je pak základem pro to, co člověk dělá dál. Když u nás ve firmě vybíráme lidi, preferujeme, a je to i vidět, když někdo byl v zahraničí.

Pro Ernst & Young jste pak pracoval i v Londýně. Jak náročné bylo vyrovnat se se zahraničním prostředím na této úrovni?

Měl jsem trochu obavy, jak člověk do toho světa zapadne, ale ve finále to bylo naprosto v pohodě. Londýn je naopak jedno z nejpřátelštějších prostředí, protože snad nikde jinde v Evropě není tak multikulturní prostředí. Pro ně je úplně normální, že se tam potkávají lidé z celého světa. I v pracovním týmu nás byla asi polovina ze zahraničí. Ani se tam tolik nepracovalo jako u nás, ale zase to byla úplně jiná liga z pohledu objemu a typu klientů. Měli jsme projekty v Karibiku, na Blízkém i Dálném východě i v Africe. Takže jsem mohl i hodně cestovat, což já rád. Ale i návrat k nám byl zajímavý, protože přístup je trochu jiný, trh není tak rozvinutý.

Foto: Studenta

Kdyby přišla v budoucnu opět nějaká zahraniční nabídka, přijal byste ji nebo o ní aspoň uvažoval?

Je to otevřené. Nedávno jsem se stal partnerem a mám nějakou představu, co chci budovat tady, takže momentálně bych o takové nabídce neuvažoval, ale vůbec bych se tomu v dlouhodobém horizontu nebránil.

Můžete pro laika objasnit, co znamenají pojmy oceňování a finanční modelování?

Oceňování je určování hodnoty aktiv nebo celých firem, a to pro různé účely, ať už pro potřeby rozhodování společnosti, transakcí, výkaznictví, nebo třeba zástav. Finanční modelování je podpora pro rozhodování společností. Když má třeba klient projekt komplexní továrny, tak my mu namodelujeme, jak se postaví, jaká tam jsou rizika, jaké faktory to budou ovlivňovat. Případně vstup na jiné trhy nebo modelování pro zjištění cash flow společnosti. Dále třeba testování různých scénářů, i těch krizových.

Z pozice vedoucího asi hlavně úkolujete a dohlížíte za svůj tým. Co všechno vaše práce obnáší?

Především je to práce a komunikace s klienty. Na druhé straně jde i o práci s týmem. Coaching mladších kolegů, pak i kontrola práce a její kvality. A samozřejmě i rozvoj týmu tak, aby se každý, kdo v něm je, mohl dál posouvat, protože to je klíčové pro efektivní fungování společnosti.

Máte nějaké motto či myšlenku, kterou se v práci řídíte?

Pro mě je důležité podporovat lidi v jejich cílech, protože pak všechno funguje. Je to o efektivním týmu a dobrém pracovním prostředí. U nás jsou podmínky hodně stresové a časově náročné, takže pro mě je to celé o lidech. Čím výš se člověk posouvá v určité hirearchii, tím více zjišťuje, že sám bez týmu kolegů toho moc nedokáže. Klíčové je, abychom byli úspěšní jako tým.

Marek Jindra

Marek Jindra (33) vystudoval účetnictví a finanční řízení a oceňování podniků na VŠE v Praze a inženýrské studium na Staffordské a Antverpské univerzitě v oboru mezinárodní obchod a evropská integrace. Od léta loňského roku je v pozici partnera vedoucím týmu oceňování a finančního modelování ve společnosti Ernst & Young. V letech 2006–2008 působil v londýnské pobočce této firmy. V roce 2010 získal doktorát v oboru oceňování aktiv.

V červnu roku 2012 byl zvolen prezidentem CFA Society Czech Republic. Vede také pravidelně jako školitel oceňovací kurzy. Věnuje se přírodnímu víceboji, především ve smíšených dvojicích se svou přítelkyní.

Co vás na práci pro Ernst & Young nejvíce baví a co vás naopak spíše obtěžuje?

Baví mě práce s klienty, komplexní problémy, mezinárodní spolupráce a variabilita činností, které provádíme. Naše oddělení je sice poměrně úzce zaměřené, ale i tak je věcí, na které se zaměřujeme, obrovský vějíř. To, co je v každé větší firmě ubíjející, je spousta administrativy a formalit, ale to je zkrátka nevyhnutelné.

Máte ve svém nabitém programu čas také na koníčky?

Snažím se je vědomě komponovat do svého pracovního programu, hlavně sport. Já když nesportuji, tak tloustnu, takže potřebuji sportovat pravidelně. Jednou dvakrát týdně přes oběd chodím na spinning, dvakrát týdně běhám do práce no a pak, co se ještě zadaří stihnout. O víkendech, tedy hlavně v létě, se věnuji přírodnímu víceboji.

Ten u nás není moc rozšířený, o co se jedná?

V angličtině se tomu říká Adventure Race nebo Survival. Jsem členem klubu Ekonom Praha Outdoor a s tím se účastníme závodů, které se konají hlavně pod hlavičkou České asociace extrémních sportů. Jde o různé kombinované závody v řádu několika hodin až na celý den. Obsahuje to běh, jízdu na bruslích, cyklistiku, orientační běh, kanoe, plavání, lezení, všechno možné. Já to dělám s přítelkyní a těch smíšených dvojic moc není, takže se dá někdy urvat i nějaké dobré umístění, když není moc velká účast.

Text: Pavel Urban

Foto: Martin Mičánek

reklama

Mohlo by tě zajímat

Nejnovější