Oba toho stíháte ve svém aktuálním životě skutečně hodně – práce, škola, Míša výchovu dítěte, Vašek výpomoc své univerzitě. Umíte si představit, že byste některých aktivit najednou nechali?
Míša: Myslím, že ne, je to trošku droga, životní styl. Udělám jednu věc, vrhnu se na druhou. Do toho se starám, jak jsi zmínil, o holčičku, stavíme s přítelem dům. Užívám si to, jak momentálně žiju. Dá se říct, že ta multifunkčnost, kterou jsi zmínil na začátku, je údělem ženských.
Vašek: Ale zvládnou ji i chlapi. Třeba já miluju výzvy, rád je přijímám, rád dokazuju, že právě tuhle zvládnu.
Ale předpokládám, že tě musejí v první řadě naplňovat.
V: Jasně, o tom všechno, co dělám, je. Představa, že bych věnoval čas něčemu, do čeho bych se neponořil i vlastním přesvědčením, mě trošku děsí.
M: Čím víc mě daná věc baví a naplňuje, tím víc energie do ní dávám. Kdyby to byla nuda, myslím, že by ani ta energie na to nestačila.
Michaela Jungrová
Věk: 23 let
Škola, obor: Vysoká škola ekonomie a managementu (Management firem)
Čemu všemu se věnuje (vč. StartUp): Míša, aby toho neměla málo, v současné chvíli zakládá svůj první StartUp ve spolupráci s VŠEM. Jejich StartUp bude sloužit pro znevýhodněné skupiny osob včetně absolventů a bude jim pomáhat nalézt uplatnění na trhu práce. Co na to říct, snad jen, držme jí palce!
Jaké má funkce: Ve škole je členkou disciplinární komise VŠEM, Studentské rady VŠEM, Studentského a absolventského klubu VŠEM. V práci zastává pozici Social PR Manager, kde má mimo jiné na starosti Focus Academy, kam se můžete přihlásit i vy, studenti. V soukromém životě je povoláním maminkou.
Co dělá ve volném čase: Stará se o svou malou Vanesku, studuje, cestuje, teď ji čeká stavba rodinného domu.
Umíte si představit, že byste pracovali na směnu, tedy věnovali tradičních osm hodin jedné činnosti?
V: Já to zkoušel. Začal jsem na osmi hodinách, to nešlo, snížil jsem to na šest a ani to jsem nedával. Dělám víc věcí najednou, dá se to zvládat, jen se občas musím na něco vykašlat.
M: Už jen, když se o tom bavíme, mě to děsí. Tohle by u mě neprošlo.
Když vás tak poslouchám, dokázali byste vůbec nějakou hodně zajímavou výzvu, nabídku odmítnout?
M: Člověk musí znát své časové možnosti, aby mohl vše zvládat. Pro mě není těžké něco odmítnout, když vím, že se tomu nebudu moct kvalitně věnovat.
V: Já vždycky všechno někam nacpu. Neříkám, že se to vždy stoprocentně povede, ale většinou ano.
M: Taky jsem taková, že to někam vtlačím, zvlášť pokud vím, že by mě to bavilo. Na druhou stranu, když něco slíbím, už to kvůli jiné věci nezruším.
Napadá mě, při tolika vašich aktivitách, jak si vedete svůj kalendář?
M: Mám klasický on-line diář v e-mailu, ale nedám dopustit ani na tradiční papírové poznámky. Pravidelně si před spaním dám desetiminutovku, při které projedu úkoly na další den a sepíšu si je přehledně na papír.
V: Jo, tak to mám úplně stejně. Hezky všechno přehledně zapíšu na papírek a ten si ještě položím na počítač, abych ho ráno přečetl a řekl si, co je nejnutnější.
Není to trošku návrat do starých časů? Nevěříte moderní technice?
V: Občas je to nestabilní, třeba mobil se mi vždycky vybije v nejméně vhodný okamžik.
M: Když jdu spát, mám pocit, že toho je tolik, že nic jiného než papírové poznámky by to neuneslo.
Máte kolem sebe lidi, kteří jsou „šílení“ podobně jako vy a stíhají tolik věcí najednou?
M: Spíš asi ne, protože mi říkají, že jsem blázen, a nechápou, jak to můžu všechno nacpat do jednoho dne.
V: To je pořád: Proč si neodpočineš, proč nezvolníš. Já mám jasno, umřel bych nudou.
Václav Voska (JU)
Věk: 24
Škola, obor: Zemědělská fakulta Jihočeské univerzity (Biologie ochrany zájmových organismů)
Čemu všemu se věnuje: Pořádání párty, přednášek, turnajů, festivalů, nejrůznějších společenských akcí, moderování v rádiu i na akcích, DJ, nejrůznější prácičky pro univerzitu, instruktor lezení, vedoucí/instruktor škol v přírodě a dětských táborů, doučuje středoškoláky, velice rád cestuje.
Jaké má funkce: Místopředseda Studentské unie JU, moderátor/technik rádia K2
Co dělá ve volném čase: Když už má zrovna volno, což je velmi vzácné, tak nejraději spí či se věnuje kamarádům.
Myslíte si, že je to ze strany vašeho okolí spíš obdiv k vašemu stylu života nebo jste pro ně skutečně za blázny?
M: Většina lidí, co znám, žije jiným způsobem, mají rádi stereotyp a já jim to nemám za zlé. Bohužel, možná bohudík, mě pak považují za zvláštní stvoření a nechápou, že dělám tohle všechno.
V: To je hodně různé, spíš to nedokážou plně pochopit, protože mají rádi svůj klid a já ho respektuji. Jen ho ke svému životu nepotřebuji, ba spíše naopak.
Se všemi aktivitami se váš volný čas hodně krátí. Máte kolem sebe plno kamarádů nebo si držíte u sebe jen ten nejužší okruh?
M: Můj okruh se celkem zúžil, postupem času si ještě víc vážím těch nejbližších a ty si u sebe držím. Navíc s přírůstkem do rodiny je čas s ní o to vzácnější.
V: Tím, že pořádám diskotéky, starám se o řadu aktivit na Jihočeské univerzitě včetně pořádání plesu, mám kolem sebe obrovský okruh známých. Záměrně ale říkám známých, protože těch nejbližších tolik být nemůže. Je hodně lidí, se kterými se potkám, pokecám, ale dobře víme, že se znovu neuvidíme dřív jak za měsíc, jestli vůbec. Chápou to. Ty nej si ale držím u sebe.
Kromě toho, že si už vyděláváte, staráte se o řadu aktivit, jste stále i studenti, a to velmi úspěšní. Jak to vypadá s vašimi studijními úspěchy?
M: V roce 2015 jsem byla vyhlášena studentkou roku, mimo jiné i za působení ve Studentské radě VŠEM a disciplinární komisi. Jsem také členkou Studentského a absolventského klubu VŠEM, a co je hlavní, dokončila jsem bakalářské studium.
V: Je to můj šílený studentský život. To je pořád přednáška, školní akce, párty, ples. Naštěstí se ve škole daří, letos jsem dal všechny zkoušky hned a měl klid. A to si vezmi, že studuju Ochranu životního prostředí. Vzdálenější obor jsem sám sobě snad vybrat nemohl.
Budeš se školou spjatý i po ukončení studia? Přece jen pro ni toho děláš dost včetně pořádání plesu a moderování různých akcí.
V: Za rok školu skončím, tak uvidíme. Známky mám dobré, zkoušky zvládám v pohodě. Ale co bude za ten rok, těžko odhadovat.
Míšo, ty studuješ VŠEM a nemůžeš si to vynachválit. V čem je pro tebe tohle studium nejvíce prospěšné?
M: Bála jsem se, jaká bude úroveň soukromé školy, a musím říct, že zbytečně. Nejvíc oceňuji to, jak využívám své studium v praxi. Rozjíždím StartUp a škola mě v tom maximálně podporuje. Navíc neztrácíme čas jen teorií, ale věnujeme se i věcem, které využívám v pracovním životě.
Říká se, že mladí nehledí tolik na vydělané peníze a jde jim hlavně o to, aby je práce bavila. Už se to u vás přehupuje spíše k vydělávání peněz, nebo je stále zábava na prvním místě?
M: Ať chci, nebo ne, peníze jsou pro mě podstatné. Mám rodinu, stavíme dům, musím se ohlížet. Kromě toho, že studuju, pracuju a rozjíždím již zmíněný StartUp. Je toho hodně a nejde to dělat zadarmo.
V: Bylo by hezké, kdyby se člověk na peníze nemusel ohlížet. Možná to tak šlo, když jsem byl mladší, ale postupem času člověk dojde k tomu, že když něco umí, chce být za to zaplacen.
Čím jste chtěli být, když jste byli ještě děti?
M: Advokát.
V: Kosmonaut.
Teď je otázka, kdo k tomu snu má blíže.
M: Dělám Social PR a ráda bych v tom pokračovala. Můj StartUp se věnuje zprostředkovávání práce i pro absolventy a znevýhodněné skupiny. Advokát už asi nebudu. (smích)
V: Já si za kosmonautem jdu pořád, do deseti let chci letět do vesmíru. (smích) Asi to ale nebude jako kosmonaut, řídit raketu nedokážu, ale proč si nedat za cíl se do vesmíru prostě nějak podívat, ať už v jakékoli roli.
Text: Jindra Valoušek
Foto: Jindra Kodíček
