reklama
 
Unitasking aneb multifunkčnost není pro všechny

Unitasking aneb multifunkčnost není pro všechny

Multitasking je fenoménem poslední doby, a to dokonce tak velkým, že se tohle slovo už dostalo i do běžné komunikace. Ale co takový unitasking? Víte, o co jde? Možná ani ne, protože se o něm tolik nemluví. Plně se oddat jen jedné činnosti má ale také své výhody.
reklama

V souvislosti s rostoucím počtem podnětů, který s sebou přinesl zejména internet a moderní technologie, jsme zvyklí vnímat vše kolem nás. Nejeden výzkum z posledních dvou dekád však ukazuje, že štěpení pozornosti a přepínání mezi aktivitami není nic přínosného. Dokonce se objevily názory, že je to pro člověka evolučně nepřirozené a nedostatek soustředěné pozornosti pak snadno vede k tomu, že se ničemu nevěnujeme naplno. Při učení tak nechápeme podstatu

látky, ale jen pár základních frází, v pracovní sféře zase těžko odvedeme více než nezbytné minimum.

No dobře, ale podle známého názoru ženy přece zvládají více činností zároveň a nedělá jim to problém. Nebo ano? Tak jednoduché to nakonec opravdu není, a to se nechci zastávat mužské poloviny populace. Pro ženy může být snazší rozdělit svou pozornost, ale to se týká jen rutinních činností. U složitějších procesů, které zahrnují učení či koncentraci na pracovní výkon, to už tak snadno nefunguje.

Existuje vůbec multitasking?

Výzkumy z poslední doby zpochybňují, že by lidský mozek byl efektivního multitaskingu vůbec schopen. Procesy zpracování informací totiž neprobíhají paralelně, nýbrž sériově – přepínáme mezi různými aktivitami a podněty, přičemž každé takové přepnutí do jiného kontextu vyžaduje trochu času a energie.

Pochopitelně tím víc, čím jsou dané kontexty složitější a musíme jim věnovat větší pozornost.

Foto: Studenta

Jak se dělení pozornosti v životě promítá do pracovní sféry?

Ing. Daniel Soukup, HR ředitel v advokátní kanceláři Havel, Holásek & Partners

O čem (z vaší pozice personalisty) svědčí bohatý životopis s mnoha aktivitami v jednom období?

Více aktivit v jednom období (např. studium, praxe, publikační činnost, činnost ve spolku) může naznačovat, že se jedná o kandidáta/kandidátku, kteří na sobě již během školy intenzivně pracují, a dá se tedy očekávat, že tomu tak bude i po nastoupení do reálné praxe. Vypovídá to také o tom, že tito studenti neponechávají svůj budoucí osud náhodě, ale často cíleně a promyšleně začínají budovat svoji kariéru od samého začátku. Na druhou stranu je však nutno podotknout, že na pročtení jednoho CV má personalista zpravidla pouze několik málo sekund, a proto je nutná přehlednost a struktura, ze které je patrné to nejdůležitější.

Preferujete ve vaší společnosti, aby zaměstnanci zvládali více činností naráz, nebo je raději necháváte koncentrované na jeden úkol? A proč?

Na tuto otázku není jednoduché odpovědět, zpravidla to není buď, anebo. Vše se vždy odvíjí spíše od konkrétního zadání, na kterém člověk pracuje. Například u účetní nebo právního koncipienta je nesmírně důležité, aby byli schopni se maximálně soustředit na právě vykonávanou činnost a dokázali odfiltrovat okolí. Naproti tomu pracovník v marketingu musí být schopen v jeden okamžik řešit velmi často různorodá zadání a úkoly, a musí být tedy schopen mezi nimi efektivně přepínat. Celkově se dá tedy říct, že ideální je schopnost přizpůsobit se požadovanému

Jak nám sdělil prof. PhDr. Vladimír Kebza, CSc. z Katedry psychologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, vyšší soustředěnost na jednu činnost zvyšuje koncentraci pozornosti a snižuje chybovost ve výkonu. To potvrdily i další výzkumy. Například v roce 2003 se zkoumal vliv notebooků na množství informací, které si studenti odnesli z přednášky.

Výsledky vás asi nepřekvapí a možná to znáte i z vlastní zkušenosti – ti, kteří měli při přednášce zapnutý notebook, si na konci hodiny pamatovali z výkladu méně než jejich kolegové bez počítačů. Mozek prostě těžko zvládá více podnětů zároveň. Na druhou stranu znalosti, které si odnesli studenti s notebookem, byly možná nakonec dostačující, a navíc stihli vyřídit i další povinnosti během přednášky. Na to už nám výzkum neodpoví.

Každý máme svůj styl

Jak nám prof. Kebza potvrdil, multitasking nemusí být pouze plytkým trendem dnešní doby, ale pro někoho i způsobem práce, jenž mu vyhovuje. To se odvíjí od takzvaných kognitivních stylů. Ty jsou nejčastěji vysvětlovány jako vrozené způsoby, jak jedinec nakládá s informacemi, zkušenostmi a dovednostmi v procesu učení. Tvoří tak základy toho, jak poznáváme okolní svět. Rozličných kognitivních stylů je velká spousta, zmiňme proto jen jeden, abyste si mohli udělat obrázek.

Foto: Studenta

Americký psycholog Jerome Kagan přišel v 60. letech s odlišením reflexivního a impulzivního stylu. Zkoumal, nakolik děti dokážou rozlišovat podobné, ale ne zcela stejné obrazce. Jedinci, kteří byli vyhodnoceni jako reflexivní, pracovali pomaleji, více promýšleli možnosti a dopouštěli se méně chyb. Můžeme říci, že takovým lidem bude vlastní spíše zaměření na jednu činnost, kde mohou svou pečlivost a pozornost přesně zaměřit. Naopak impulzivní děti zpracovávaly informace rychle, ale často nepřesně. Chybovost samozřejmě není pro multitasking ideální, ale když chcete dělat hodně věcí najednou, těžko

se občasným minelám vyhnete.

Kognitivní styly se mohou do jisté míry měnit, můžete je dokonce i vědomě ovlivňovat. Přesto však určité základy zůstávají, a je proto vhodné, abyste si raději našli svůj vlastní styl místo přehnaných snah o jeho změnu.

Foto: Studenta

Multitasking jednoduše není pro každého. Je důležité, aby si každý našel přístup, který mu vyhovuje, a nenechal se přemlouvat k naslouchání

trendům za každou cenu.

Text: Mojmír Sedláček

reklama

Mohlo by tě zajímat

Nejnovější