Kickboxu se na své úspěchy nevěnuješ moc dlouho. Jak ses k němu dostala?
Úplnou náhodou! Dřív jsem měla hodně volného času, takže jsem s mamkou začala chodit na kruhové tréninky. Shodou okolností ten samý trenér vedl i hodiny kickboxu a nabídl mi, ať to zkusím. A já si to hned zamilovala.
Někteří se tomu věnují od malička a takový úspěch jako ty nemají. Jak se ti za takovou chvíli podařilo dosáhnout takových výsledků?
Upřímně na tuhle otázku se mě ptá spousta lidí a já úplně nevím, jak na ní odpovědět, protože nerada používám označení, že má někdo na něco talent. Myslím, že mojí velkou výhodou bylo, že jsem schopná vytvářet na soupeřky velký tlak a nevadí mi se poprat. Díky tomu jsem hodně vynikala mezi juniorkami, teď to v kategorii dospělých není tak snadné a musím tvrdě trénovat, abych se udržela na špici. Ale bojové sporty máme v rodině, takže se dá říct, že to mám v genech. Chci taky podotknout, že holky to mají v tomhle sportu trochu snazší než kluci.
Jak je možné, že to mají v na prvním pohled mužském sportu holky lehčí?
Protože tam není tak obrovská konkurence. U kluků je to horší. Já mám soupeřek deset. Ale kdybych byla kluk, mám soupeřů dvacet.
Zároveň studuješ na Fakultě tělesné výchovy a sportu UK. Jak zvládáš kombinovat školu a tréninky?
Časově se to zvládat dá, i když občas je to s množstvím sportovních aktivit v rámci tréninku i školy náročnější. K tomu jsem se letos rozhodla začít studovat na stejné fakultě fyzioterapii, takže mám dva obory současně. Asi to nebude snadné, ale když se chce, všechno jde zvládnout.
Musela si něco náročnému časovému harmonogramu obětovat?
Jako každý sportovec na vyšší úrovni, musím obětovat osobní život. Nemůžu si třeba dovolit chodit každý víkend na párty, pít hodně alkoholu a podobně. Ale neberu to jako oběť, je to prostě daň za úspěch. Kvůli váhové kategorii se v jídle naštěstí omezovat nemusím, i tak se ale snažím jíst zdravěji.
Teď jsi se stala univerzitní mistryní Evropy. Vybojovala si zlato v lightcontactu, bronz v pointfightingu a stala ses tak nejúspěšnější členkou devítičlenné české státní výpravy. Zároveň to bylo první zlato pro ČR. Co pro tebe takový úspěch znamenal?
Řadím ho mezi ty největší. Zároveň je to pro mě první velký úspěch v seniorské kategorii, protože se mi prozatím na MS/ME podařilo vyhrát nanejvýš bronz. Také jsem ráda, že jsem díky tomu mohla trochu zviditelnit český kickbox a zvýšit o něj zájem České asociace univerzitního sportu.
Kolik zápasů máš celkově na kontě?
Asi 130 v polokontaktních disciplínách a 20 v plnokontaktních. Nejvíc si vážím dvou titulů juniorské mistryně Evropy 2017 a právě již zmíněného titulu univerzitní mistryně Evropy 2019.
Spousta lidí si kickboxing představuje jako bušení do soupeře. Je to ale skutečně tak?
Máš pravdu, spousta lidí má k bojovým sportům zbytečné předsudky. Mně se hrozně líbí, že je to velmi komplexní sport. Potřebuješ sílu, rychlost, vytrvalost, techniku… Ale na vrcholové úrovni, kde na tom jsou všichni dost podobně, hodně rozhoduje psychika.
Proč?
Protože záleží, jak jsi do toho zápasu "nastavená". Jestli se například nezačneš soupeře bát, protože máš pocit, že je lepší a prohraješ si to už v hlavě nebo jestli nejsi zase moc přemotivovaná. Některým se stává, že se tomu poddají a zápas tak rovnou vnitřně vzdají. Upřímně není snadné být správně naladěný. Já třeba navštěvuju i sportovní psycholožku, která mi s tím dost pomáhá.
Kickbox není úplně nejbezpečnější sport. Jak jsi na tom se zraněními?
Rozhodně kickbox nepovažuji za extrémně nebezpečný sport, občas se vyskytnou nějaké zlomeniny, případně otřes mozku, ale rozhodně nic život ohrožujícího. Díky kvalitě a množství povinných chráničů se bezpečnost značně zvyšuje. Já naštěstí, až na pár modřin a naraženin, žádný úraz z kickboxu neměla.
Tereza v kostce:
- Trénuje od roku 2014, od roku 2017 v reprezentaci ČR
- Studentka FTVS
- Několikanásobná mistryně ČR
- Dvojnásobná juniorská mistryně Evropy 2017
- 10x vítězka světového poháru WAKO
- 3. místo MS seniorů 2017
- 3. místo ME seniorů 2018
- Historicky první univerzitní mistryně Evropy 2019
Co všechno si vlastně musíš při zápase chránit?
Máme povinně předepsané chrániče, mezi které patří: chrániče na holeně, bandáže, boxerky, chránič zubů, helma, suspenzor a u holek prsní chránič. Každá disciplína má pak nějaká svá specifická pravidla, například je zakázáno používat údery loktem či chytat nohy.
Co zahrnují tvoje tréninky?
Mám různé typy tréninků od technických, kondičních, silových až po sparringy ve dvojici. Tudíž je těžké specifikovat, co všechno zahrnují. V podstatě až s přechodem do Prahy a také do seniorské kategorie jsem teprve začala trénovat jako vrcholový sportovec. Mám dvoufázové tréninky ve všední dny a volné víkendy, tudíž přibližně deset tréninků týdně. Samozřejmě záleží na fázi přípravy.
Jak vypadá tvá příprava na zápas?
V den zápasu si v hale najdu klidné místo, kde si lehnu s oblíbenou hudbou a vyčistím si hlavu. Přibližně hodinu před zápasem se začnu rozcvičovat. Nejprve intenzivně, abych chytila druhý dech, pak pauza a 15 minut před zápasem ještě lehké zahřátí s trenérem a jde se na to.
Skoro každý sportovec má nějaký vzor. Jaký je ten tvůj?
Můj úplně první vzor byla Ronda Rousey, která v době, kdy jsem začínala, byla jedna z prvních, mediálně známých, ženských propagátorek bojových sportů. Po přečtení její autobiografie jsem se s ní hodně ztotožňovala. Je tu ale spousta dalších skvělých sportovců, které obdivuji, dokonce je jich tolik, že ani nemá smysl uvádět jména.
Na podzim se chystáš na mistrovství světa. Jaké máš cíle?
Chystám se zápasit v lightcontactu v Bosně a Hercegovině a ve fullcontactu v Turecku. V kickboxu je totiž MS/ME vždy rozděleno na dvě části po třech disciplínách. Chci předvést co nejlepší výkon a ideálně vyhrát zlato. Ale jak jsem již řekla, konkurence bude veliká.
