reklama
USA vlajka, holka

#Zavelkoulouží: Kamarádi? (jedině s výhodami)

V prvním díle jsem vám představila, jak jsem se vlastně ocitla na druhé straně planety, v dnešním článku se budu věnovat tématu, které mě provází celým mým pobytem v USA a hodně mi vadí. Jedná se o chování amerických boys a společnosti jako takové.
reklama

Když na konci srpna začala škola a já se poprvé ocitla v pravém americkém prostředí mezi mými vrstevníky, o fungování společnosti na soukromé střední škole v USA jsem nevěděla zhola nic. To se však mělo brzy změnit. Jsem hlasitý extrovert a seznamování se s novými lidmi mi nedělá problém, naopak si to užívám. Baví mě small talk a být přátelská ke komukoliv mi přijde přirozené, takže když se se mnou první den začalo bavit kolem 15 nových spolužáků (hlavně mužského pohlaví, ale na tom mi nepřišlo nic divného, odjakživa jsem si více rozuměla s kluky, hlavně co se týče smyslu pro humor a stupidních vtípků), byla jsem v sedmém nebi. Po pár týdnech jsem si ovšem začala všímat rozdílů mezi mnou a ostatními dívkami na škole, a rychle jsem z obláčku spadla.

Anna Sochorová - USA
work
#Zavelkoulouží: Vítejte v Americe, zemi (ne)omezených možností
14. 3. 2018
4 minuty zkušeností čtenářky

Co se týče seznamování a navazování přátelství, je Amerika opravdu na nic. Kvůli absolutní nutnosti používat k přepravě kamkoliv auto a chybějící hromadné dopravě (tomuto problému se budu věnovat více v následujících článcích) je téměř nemožné poznat nové kamarády mimo školu. V USA neuvidíte nikoho chodit po ulicích (věřte mi, na svých pravidelných procházkách se psem jsem až na výjimky úplně sama na ulici, a to v obydlených čtvrtích!) a ani v autobuse nemáte možnost zírat na toho krasavce v kožené bundě, protože žádný autobus nejede a když už ano, věkový průměr je kolem 70ti let (hádáte správně, žádná stránka podobné naší Viděli jsme se v metru tady neexistuje).

Online život

Zato seznamování se na sociálních sítích je zde naprosto v pořádku. Vím o několika spolužácích, kteří mají nejlepší přátele či vztah online, aniž by se se svým kamarádem nebo protějškem kdy viděli v realitě (také mi nad tím zůstává rozum stát, nejste sami). Na druhou stranu nemají kvůli prostředí, kde žijí, jinou možnost a tak se snaží udělat z nouze ctnost.

V Americe je velký trend posílat své děti do All girls (dívčích) nebo All boys (chlapeckých) škol. Já osobně absolutně nechápu a nepodporuji existenci takto separovaných škol, protože to podle mě pouze podporuje rozdělení společnosti. Jak jsou asi na reálný život připraveny děti, které se nikdy nekamarádily s opačným pohlavím?

Já naštěstí navštěvuji "normální" high school, kam ale mí spolužáci chodí do až na výjimky už od školky (na kampusu najdete Preschool, Lower school, Middle school and High school- obdoba naší školky, základní školy atd.), takže se většina z nich zná od plenek. A chtěli byste mít vztah s někým, komu jste v pěti letech pomáhali oblékat kalhotky? Já tedy ne.

Další trend v amerických školách jsou takzvané clique skupinky, které se vytvořily někdy v první třídě a od té doby se složení jejich členů nezměnilo a bohužel jsou většinou rozdělené pohlavím, takže i když děti chodí na neseparovanou školu, stejně si s opačným pohlavím moc nepopovídají. Proto když jsem se v září objevila já, ta "vysoká hubená evropanka s přízvukem", která se okamžitě začala bavit s každým, radary hochů v okolí se zapnuly. A vzhledem k tomu, že se s neznámou dívkou (nebo jenom dívkou) nebavili už pěkných pár let, všichni okamžitě pojali moje chování jako flirtování a pokus o něco víc, což se ani vzdáleně nepodobalo realitě a způsobilo mi to pěkných pár nepříjemných situací. Z mé strany nevinná konverzace tedy většinou vyústila v nabídku na hook up (může znamenat cokoliv na stupnici od osahávání až po sex), o kterou jsem neměla ani v nejmenším zájem. Také se po mé třídě rozneslo, že já jsem ta, co se všemi flirtuje a pohledy mých spolužaček opravdu stály za to. Už jen to, že pokud má chlapec několik ženských nápadnic, je mezi svými kamarády považován za borce, ale dívka se ve stejném případě většinou setká s nesouhlasem, je pro mě opravdu nepochopitelné.

Díky tomuhle fenoménu jsem ztratila několik "přátel", protože pokaždé co jeden z mých nápadníků zjistil, že nemám zájem, okamžitě se mnou přerušil veškerý kontakt (at už z rozpaků z odmítnutí nebo z čistého nezájmu). I můj nejlepší americký kamarád (o kterého nijak neusiluji a dala jsem mu to jasně najevo) mi řekl, že s ním prý často flirtuji a okolí se ho pořád ptá, kdy spolu začneme konečně chodit (ačkoliv má přítelkyni).

Vyrůstat v USA bych ani v nejmenším nechtěla a jsem nesmírně ráda za tuto zkušenost, protože mi mimo jiné pomohla pochopit, že bohatství se rozhodně nerovná štěstí, jak si mnoho lidé myslí, a možnost začít se bavit s kýmkoliv jen tak na ulici nepatří mezi samozřejmosti.

Zajímají vás další příběhy a názory z mého dobrobružství v Americe? Stay tuned till next week!

Anička

Máte na mě dotaz? Napište mi na email anicka-s@centrum.cz nebo na sociální sítě!

reklama

Nejčtenější za měsíc

Nejnovější