reklama
 
Zápisky ze severu: 3 týdny v lese

Zápisky ze severu: 3 týdny v lese

Na středozápadě Švédska, na hranicích s Norskem, v místech, kde stovky let žili Finové. 
reklama

Postřeh první:

Välkommen ve Värmlandu. Průměrná teplota je tu podobná jako ve vysokohorském městečku. Nejdelší den má dvacet hodin. Když máte velké štěstí, můžete tady zahlédnout i polární záři. Ve Värmlandu najdete stovky jezer, a dokonce i to největší v EU. Když už tady narazíte na člověka, navzájem to oceníte pozdravem „hej“ a zamáváním.

Postřeh druhý:

Nejbližší potraviny jsou dvacet minut jízdy autem. Naštěstí je všude kolem tolik brusinek, borůvek a hub, až má člověk pocit, že by je všechny nevysbíral, ani kdyby na to měl dva životy. Hub se ale Švéd bojí. (Češi a Slováci proto mohou houbařit za jízdy v autě. Bez přehánění!). Zato brusinky, to je jiná. Z těch se vaří, peče, smaží. Například zdejší Finové zimu přežívali na osmažené slanině zalité palačinkovým těstem z acidofilního mléka. Placky potírali jak jinak než brusinkovým džemem.

Postřeh třetí:

Švéd je typický také tím, že jí hotdogy, párky v plechovce a jiné šmakulády. Pro Švéda jídlo není podstatné jako třeba pro Francouze nebo Itala. Důležitý je volný čas. Milují sport, rybaření, pobyt v přírodě a pozorování ptáků. Proto ty polotovary. Mléčné výrobky jim ale můžeme závidět. I mléko v krabici v supermarketu tu chutná! Je totiž od farmářů z nejbližšího okolí daného obchodu.

Foto: Studenta

Postřeh čtvrtý:

Žiju v části nazývané Finnskogen neboli finský les. S větší pravděpodobností tu tedy narazíte na losa než na krávu. S losy souvisí i jejich lov. Dávná tradice pomalu ustupuje a společnost je v názoru na lovení rozpolcená. Ne ovšem tady. Chlapec se stává mužem, když kolem třináctého roku dostane od mužské části rodiny loveckou zbraň a střelí své první zvíře. Všichni kolem jsou velcí lovci. Hned vedle nás je vyhlášená lovecká restaurace, ve které jedl dokonce i švédský král. Doporučení zajet si sem zalovit najdete v nejednom průvodci. A jezdí i ženy.

Postřeh pátý:

Švédsko dalo světu masové kuličky a pojem „švédský stůl“. Naložení sledi s hořčičnými omáčkami nebo s koprem, losos, velká pečená šunka v krustě… Švéd si na Vánoce všechno nachystá na velký stůl a tam to má tři dny. Přece nebude vařit, jeho volný čas je nade všechno. Je ovšem minimálně jedna věc, která pochází ze Švédska a ve Švédsku asi navždy zůstane - Surströmming. Jedná se o kvašené sledě. Jen pro představu, v porovnání s touto lahůdkou, která mimochodem patří mezi TOP 10 nejnechutnějších jídel na světě, jsou olomoucké syrečky bez zápachu. Z vlastní zkušenosti pak můžu říct, že Surströmming hůř páchne, než chutná. ;-)

Postřeh šestý:

Na první pohled je všude jen les. Na ten druhý tu ale historie dýchá z každého koutu. Ať už to jsou stovky let staré pasti na losy, několik zachovalých farem finských osadníků, nebo pás protitankových kamenů a válečné kryty. V krytech dodnes objevíte nádherná stará kamna z 2. světové války. Nikdo je nehlídá. Prostě tam jsou. Kdo by je ve Švédsku taky kradl? Plot tady neuvidíte, domy zůstávají odemčené. Švéd v principu důvěřuje. Proto byli místní překvapení, když se Evropa otevřela. V obchodě s domácími potřebami běžně koupíš ceduli v polštině s textem „Objekt je chráněn kamerovým systémem.“

Foto: Studenta

Postřeh sedmý:

Švédy ani Nory to sem příliš netáhlo. Ti žili o pár desítek kilometrů dál, kde se jim lépe hospodařilo. Po třicetileté válce byli do zdejších lesů pozváni Finové. Král jim přislíbil zem a daňové úlevy. Mnoho finských rodin proto přišlo a založilo si v místních lesích farmy. Přinesli si s sebou jazyk, jídlo i svou kulturu. Na tuto počest se jednou do roka koná setkání v rámci Finnkulturdag. Potomci původních obyvatel přijíždějí ze všech koutů světa. To místní zase dvakrát do roka chodí po starých finských farmách, všechno poctivě fotí a nakonec vyrobí ročenku. V ní se dočtete, kdo ze starousedlíků se přestěhoval nebo kdo zemřel. Zajímavé je, že se staré farmy nesnaží konzervovat ani restaurovat. Do mnohých můžete vejít a vidíte staré noviny nebo nádobí z doby, kdy odešli poslední obyvatelé.

Postřeh osmý:

Na jaře chodí místní hledat první modrý kvítek. Procházejí se po lesech a hledají rostlinku, která už v tu dobu tvoří nádherné modré koberce. Jde o záminku setkat se po zimě. V létě nejen tu, ale i v rámci celého Švédska organizují „tour the garden“. Ti, kteří se chtějí pochlubit svými zahrádkami, napečou pro své hosty koláčky a v určitém termínu může každý přijít obdivovat jejich pýchu. A pak že Švédi se neradi druží!

Postřeh devátý:

Švédsko má velmi otevřenou politiku. Každý, kdo přijde a naučí se jazyk, má možnost uplatnit se podle svých možností a ambicí. Svou každodennost si naproti tomu Švédi chrání. Slováci, kteří si tu koupili dům, mi vyprávějí o tom, jak je místní přijali. „Sousedé nás přijdou pozdravit, zeptat se, jak jsme se zabydleli. Jsou rádi, že jsme tady. Že oblast zase ožívá. Že provozujeme kemp, protože lidi chodí do místní restaurace a nakupují v obchodě. To je mnohem otevřenější přístup, než známe ze Slovenska. Když se do vesnice, kde jsme měli chalupu, nastěhovala rumunská rodina, nikdo se s ní nebavil. A byla to slušná a pracovitá rodina. Švéd si vás nepustí blízko k tělu, ale dá vám najevo, že vaši přítomnost respektuje.“

Foto: Studenta

Postřeh desátý:

Slovenský pár tu tráví už druhé léto. „Od začátku nás zapojují do veřejného života. I my se snažíme být aktivní a pomáháme jim s přípravami na Festplatsu, což je místo, kde se komunita schází. Na první akci jsme si přinesli láhev vína. Až po roce jsme se skoro náhodou dozvěděli, že to nebylo vhodné. Švéd ti ale neřekne, že děláš něco špatně. Je přesvědčený, že to musíš vědět. Pít na veřejnosti se tu smí jen výjimečně, třeba při oslavě Midsommaru. To ale neznamená, že by Švédi nepili. Dokud platila prohibice, pálili si vlastní alkohol. Po vstupu do EU museli přijmout zákony Unie a prohibice skončila. Alkohol koupíš ale jen ve státní síti obchodů Systembolaget.

Postřeh jedenáctý:

Oslava Midsommaru je pro Švédy možná stejně důležitá jako Vánoce. Je to střed léta a nejdelší den roku, 21. červen. Je to den, kdy začínají letní prázdniny. Svátek připadá vždy na nejbližší sobotu, všichni se sejdou a děti s nádhernými věnečky ve vlasech tančí a zpívají pod vyzdobeným sloupem, který připomíná naši májku. A zpívají i dospělí, protože Švédi obecně moc rádi zpívají. Tento svátek patří rodině a přátelům.

Postřeh dvanáctý:

A jak že se dostane chudý student na téměř tři týdny do Švédska, aniž by ho to zruinovalo? Jede třeba přes work-away. To znamená, že 4–5 hodin denně pomáhá svým hostitelům. Za to dostane postel a neomezenou zásobu jídla. Jediný náklad na takovou cestu je zpáteční letenka. I když kdo zažije „sever“, ten ví, že nakonec může být jednosměrná. Také moji hostitelé, manželé ze Slovenska, sem jezdili tak dlouho, až si nakonec koupili dům i s dalšími třemi domky, které pronajímají. Robo a Dagmar se o hosty starají vskutku nadstandardně, vozí je na letiště, čas od času pomůžou s nákupem, popovídají si s nimi… a i proto se rozhodli pozvat workawayery, kteří jim s chodem všech „domácností“ pomáhají. Zároveň je baví, že vytvářejí prostor, kde se setkávají lidé, kteří by se jinak nikdy nepoznali.

Text a foto: Markéta Henzlová

reklama

Mohlo by tě zajímat

Nejnovější