reklama
 
Chtěl jsem dělat něco, co má smysl. Pomohl mi Erasmus, říká podnikatel Lubomír Mráz

Chtěl jsem dělat něco, co má smysl. Pomohl mi Erasmus, říká podnikatel Lubomír Mráz

Představte si, že během tréninku má váš kouč přehled o všem, co děláte. Kde přesně se na hřišti pohybujete, jakou rychlostí a jestli už náhodou nejste až moc přetrénovaní. Přitom se na vás nemusel ani očkem podívat. Jako moudrý rádce mu posloužila technologie firmy Sewio, kterou před dvěma roky založil Lubomír Mráz společně s Milanem Šimkem. Jak se ze studenta elektroniky na VUT v Brně stal podnikatel, jehož firma nabízí unikátní technologická řešení pro lokaci lidí i strojů v reálném čase? „Zásadní pro mě bylo studium ve Finsku. Když jsem se vrátil domů, začal jsem tvrdě dřít,“ říká Lubomír Mráz.
reklama

Vaše firma Sewio vyrábí technologii, o které se dá laicky říct, že funguje jako vnitřní GPS. Dokáže sledovat například pohyby zákazníků, sportovců nebo třeba různých objektů. V několika rozhovorech jsi ale zmínil, že velký zájem očekáváte hlavně od průmyslových firem. Proč si myslíš, že zrovna od nich přijdou zakázky?

Protože v průmyslových firmách je obrovský prostor pro optimalizaci a robotizaci. Tato nová etapa se obecně označuje jako Průmysl 4.0. Věříme, že technologie indoor lokalizace je jedním z pilířů právě pro revoluci v průmyslu. Například optimalizace výroby dnes často funguje tak, že podniky naberou brigádníky, kteří sledují fungující procesy a zaznamenávají je. Na základě těchto záznamů se snaží firmu nějak zoptimalizovat, ale většinou je všechno na ruční bázi. Dělat něco takového automaticky a nepřetržitě v reálném čase? To by získalo úplně nový rozměr.

Můžeš uvést nějaký konkrétní příklad?

Ve firmách je poměrně běžné, že zaměstnanci mají nějaké „to do“ listy s úkoly, co mají udělat. Ale než se k tomu dostanou, tak půl hodiny hledají, čím to budou dělat, a co přesně mají dělat. Vznikají tak obrovské prostoje. Myslím si, že pro firmy by bylo opravdu zajímavé mít takové řešení, které by v reálném čase zjišťovalo vytíženost prostoru a navigovalo logistiku uvnitř budov, něco jako dělají dnešní venkovní navigace. Například barvami informují o zácpě na trase.

Jedním z vašich konkrétních produktů je speciální kufřík, který umožňuje trenérům mít dokonalý přehled o výkonech svých svěřencích. Můžeš popsat, jak přesně funguje?

Představ si basketbalové hřiště, které pokryješ asi osmi krabičkami a tím jej lokalizuješ. Hráči pak dostanou malý lokátor, který se jim umístí do trička. Na základě toho pak trenéři získají potřebné statistiky, třeba kolik toho hráč naběhal a jestli se pohyboval ve správných zónách. Člověk si řekne, že je to hloupost, protože něco takového může vidět na kameře nebo na vlastní oči. Ovšem realita bývá při větším počtu hráčů jiná, trenéři navíc mají sklony hráče hodnotit subjektivně. Tato technologie poskytne objektivní data, která jim pomůžou v rozhodování.

Umí tato věcička ještě něco dalšího?

Funguje také jako ukazatel tzv. load balance. Když trénuješ hráče, roste mu výkonnost. Pokud ho ale přetrénuješ, tak výkonnost klesne a zvýší se riziko úrazu. Samozřejmě každý úraz představuje i značnou finanční ztrátu klubu. Cílem je tedy trénovat tak, aby v klíčovém zápase byli hráči v optimální kondici. A tento systém tomu dokáže pomoci. Ovšem my dodáváme pouze lokační řešení, analytický software pak dělají naši partneři.

Foto: Studenta

Tvou cestu za podnikáním určitě ovlivnilo také studium na VUT v Brně. Máš nějaký tip pro studenty, co by mohlo být během studia pro jejich budoucí kariéru přínosem?

Mně třeba dost pomohl Erasmus ve Finsku. Než jsem tam odjel, byl jsem velmi tradiční student. To znamená, že jsem chodil hlavně po akcích a nic moc jsem nedělal. I přesto jsem, myslím, patřil mezi ty lepší studenty. Během pobytu ve Finsku jsem však svůj přístup musel změnit, každý den jsem seděl aspoň 2 hodiny zavřený v knihovně, a i přes veškerou snahu jsem byl spíše lehce nadprůměrný. Tehdy jsem pochopil, že musím přidat, protože konkurence ve světě je úplně někde jinde. Když jsem se vrátil, věděl jsem, že chci dělat něco, co má smysl. A začal jsem makat. Takže během studia mi hodně dal právě Erasmus.

Kromě podnikání ses pustil také do doktorandského studia. Jak jsi stíhal studium i vedení firmy?

Doktoranda jsem ještě nedokončil. Už jsem sice v posledním ročníku, ale bohužel aktuálně to nestíhám. Přesto doufám, že to jednou dodělám. Asi před třemi lety jsem se ve škole rozhodl, že pokud chci náš produkt posunout dál, potřebuji k tomu víc lidí. Takže založit firmu a upozadit tak školu byla jediná možnost, jak to udělat.

Myslíš si tedy, že nadaní studenti často opouštějí školu právě kvůli nedostatku času či financí? Nebo kde je vlastně háček?

Praxe je taková, že jako doktorand dostanete asi šest a půl tisíce za měsíc. Většina lidí tak pracuje ještě někde bokem a pak mají problém školu stíhat. Toto řeší například program Brno PhD Talent, který se snaží lidi udržet na škole tím, že jim finančně přispívá. Jako doktorand jsi totiž ve věku, kdy začínáš myslet na rodinu a do toho řešíš existenční problémy, protože nemáš peníze. Chybí tu prostě nějaký dlouhodobější motivační stimul kromě prvotního nadšení z výzkumu.

Napadá tě nějaké řešení?

Myslím si, že špičkoví studenti by měli dostávat solidní peníze, za které můžou žít a studovat zároveň. Ať na ně přispějí ti, kteří jdou opakovaně na zkoušku. Když se na ty předchozí nenaučili, ať si ji také zaplatí. Možná by se pak předešlo tomu, že studenti, kteří nejsou tolik průbojní a například nedosáhnou na finanční podporu z podobných programů jako Brno PhD Talent, z doktorandského studia odcházejí. Nemají se zkrátka z čeho uživit.

Vraťme se zpátky k vaší firmě. Můžeš mi říct nějaký konkrétní projekt, který se vám opravdu povedl?

Obecně se mi líbí, že jsme tuto naši technologii dostali do takové formy, že jí můžeme pokrýt neomezený prostor a dokážeme lokalizovat souběžně až tisíce lokátorů s velmi vysokou přesností. To je obrovský úspěch ve světovém měřítku. Co se projektů týče, docela se mi líbil jeden, který jsme dělali s americkým partnerem. Aplikace byla pro sezónní pracovníky ve skladech, které bylo potřeba neustále zaškolovat, šlo tedy o náročný proces. Řešením bylo, že se zavedl lokátor do chytrých brýlí a ty je pak navigovaly po skladu. Třeba když bylo potřeba něco vzít, museli danou věc naskenovat na čtečku, co měli připnutou na čele, a následně vložit do košíku. Pokud ji umístili špatně, brýle začaly blikat.

V současnosti s firmou sídlíte v Jihomoravském inovačním centru (JIC) v Brně. Tady jste také jako firma vyrostli, prošli jste například programem JIC Master. V čem vám pomohl?

Kdyby nebylo JICu a firmy Y Soft, tak tady mluvíme asi pouze o škole. JIC nám ze začátku finančně pomohl při rozjezdu podnikání, a to bylo zásadní. Obě organizace pak do nás formou mentoringu dostaly spoustu podstatných informací. Představ si ajťáky, kteří chtějí podnikat, ale nemají vůbec představu o tom, jak jednat s klienty, jak jim něco nabízet. Pomohly nám prostě ve všech ohledech.

reklama

Mohlo by tě zajímat

Nejnovější