reklama
 
Pelisky

Jak vypadala vánoční idylka za socialismu AKA jak Ježíšek přežil opravdu všechno

"Maminko, ty nám jenom hoříš!“ Jen málokomu se podaří ubránit každoročnímu sledování Pelíšků se všemi těmi plastovými lžičkami a skleničkami. Jaká ale byla socialistická vánoční realita? Opravdu bylo všechno tak veselé? A co na to Ježíšek?
reklama

Chudý kapitalistický Ježíšek

Komunisté měli s církví obecně dost problémů.  A protože ani Ježíšek moc nesplňoval představu budovatele národa, začali komunisté víc než okatě prosazovat Dědu Mráze. Stačí se jenom podívat nad Čechy nostalgicky milovanou pohádku Mrazík a hned je všechno jasné. Film je totiž slavný jenom u nás, v Rusku po něm neštěkne medvěd.  No a co, že je to dílko béčkové, možná céčkové kvality? Jako propaganda stačí. 

Navíc i bývalý československý prezident Antonín Zápotocký měl o tom, kdo nosí dárky, celkem jasno. Chudý Ježíšek narozený ve chlévě měl podle něj pracujícímu lidu jasně naznačit, kam patří - do chléva. A kdo jiný mohl Ježíška do chléva poslat, než bohatý kapitalistický podnikatel, který pro jeho rodinu neměl místo k ubytování. Když Ježíšek ze chléva zestárnul, vyrostl, zmoudřel a stal se z něj Děda Mráz.

Zničené Vánoce
life
Páteční bizár: Pusťte si playlist, který vám zničí Vánoce
20. 12. 2019
3 ničivé minuty

Aby dětem nebylo divné, jak to Děda Mráz všechno stíhá, vymysleli mu soudruzi strastiplnou cestu. Zastavil se na kus řeči u Stalina a pozdravit dobrý lid v Uljanovsku, rodišti velkého Lenina. A takhle pomazaný dědula mohl československým dětem nadělovat dárky.

Bohatá socialistická nadílka

Soudruhům se ale prosadit Dědu Mráze nepodařilo, a tak u nás musel nadělovat chudý Ježíšek. Možná i proto nadílka vypadala, jak vypadala. Jedno se ale musí nechat - výběr dárků byl tak malý, že si rodiče ani děti nezáviděli. Nebylo totiž co. Později, když se rozšířila síť prodejen  a začalo k nám jezdit ze Západu zboží, které nikdo nechtěl, začaly být Vánoce zajímavější. Pod stromečkem jste mohli najít i mončičáka, céčka nebo mrkváče. 

Další věc, která nezapadala do socialistické idylky, byla postní doba spojená s Vánoci. Protože proč by se někdo postil v režimu, kde nikdo není chudý a všeho je dostatek? A tak se začaly prosazovat konzumní Vánoce. Čím dál víc šlo o to se na svátky nacpat a pak se svalit k televizi. To bylo pro soudruhy ideální. Lidé začali přemýšlet, co blyštivého by pod stromeček komu koupili a o skutečné hodnotě Vánoc přemýšlel už jen opravdu málokdo. To nám bohužel už zůstalo.

Vánoční reklamy
life
Reklamy, které dělají ty pravé české Vánoce. Čivavy, Trojan i mluvící stromky
19. 12. 2019
3 nostalgické minuty

Aby lidem spojení církve s Vánocemi přetrhli ještě víc, začali soudruzi rušit a zákeřně přesouvat půlnoční mše. To ale k jejich nelibosti mělo úplně jiný efekt. Na půlnočních se začali scházet lidé, které nespojovala víra v Boha, ale lidé, které spojoval odpor k režimu. Tehdy si ale ještě nikdo neuvědomoval, že společná nenávist má daleko větší sílu, než společná myšlenka.

Vánoce československého komunisty

Přes všechny snahy i ten nezarytější komunista si na první advent zapálil svíčku. Nenechte se mýlit: "I my máme Vánoce - ale jsou to Vánoce rudé! V dělnických rodinách nemá místo pověra o ‘Ježíškovi‘, který naděluje ‘hodným‘. Můžeme Vánoc využít nejlépe pro vysvětlení dětem třídních rozdílů. Bohatým uličníkům všechno - nejhodnějším dětem nic: protože ti bohatí nám dnes všechno dobré snědli sami. Musíme se bránit. Na našem stromku nejsou andílkové, na tom visí pěticípá hvězda. Povíme dětem, co znamená. Nestavíme betlémy, ale koupíme dětem knihu o Krasinovi, plnou odvahy a síly a naučíme je milovat statečné ruské soudruhy. Z bílých, tajemných svátků, s legendami zašlých staletí, uděláme rudé dni, s velkou, živou vírou v osvobození chudých, v sociální revoluci," hlásal úryvek z článku Pozorovatel.

Nuda v Japonsku
life
Nuda v Japonsku #3: souseda na koleji si nevybereš
15. 11. 2019
3 japonské minuty

Tak veselé Vánoce, soudruzi! A kdyby Vám bylo smutno a měli jste už plné zuby koled, můžete si zarecitovat jednu otištěnou v Mateřídoušce v šedesátých letech:

Za to, že tolik dárků mám,

že teplo je v naší škole,

já vím, že děkuji nejvíc vám,

stateční horníci v dole.

Za to, že tolik knížek mám,

velkých knížek i malých,

já vím, že děkuji tiskárnám

a vše, co je tiskli a psali.

Za to, že teplé šaty mám

i veselý rukávník bílý,

děkuji textilním továrnám

a všem, co v nich tkali a šili.

Za to, že tolik jídla mám,

že stále rostu a sílím,

já na ty s láskou vzpomínám,

co obilí žali a sili.

Za to, že naší zahrady

je kousek světa svěží,

děkuji soudruhům z armády,

že věrně vlast naši střeží.

Za to, že rudý šátek mám,

ať se to každý doví:

horoucí pozdrav posílám

soudruhu Gottwaldovi!

reklama

Mohlo by tě zajímat

Nejnovější