Své rozhodnutí nejmenovat Ivana Ošťádala a Jiřího Fajta do profesorské funkce oznámil Miloš Zeman již v roce 2015. Univerzita Karlova se proti němu ohradila a rozhodla se na prezidenta podat první žalobu. Tu vyhodnotil Městský soud v Praze a vydal rozsudek, že prezident nemá pravomoc určovat, zda profesory jmenuje, či ne. Jeho úkolem je podle soudu pouze daný návrh podepsat. Přesto ale Zeman v listopadu loňského roku svůj záměr nejmenovat profesory potvrdil. Univerzita Karlova prezidentovi pohrozila, že neváhá podat další žalobu. A tak se opravdu stalo.
Proč má ale prezident s Fajtem a Ošťádalem problém? Zeman zdůvodnil své rozhodnutí pochybností o morální profil obou kandidátů. U Ošťádala mu vadí, že spolupracoval s StB, Fajt údajně pochybil ve funkci ředitele Národní galerie. V jeho případě má navíc Hrad obavu, že Fajt nepůsobil na vysoké škole dostatečně dlouhou dobu a vyslovil námitky k Fajtově práci na rukověti dějin umění, kterou editoval.
Zeman versus spolupracovníci StB
Podívejme se hned na první Zemanovu výhradu: Ošťádal spolupracoval s StB. Docent opravdu potvrdil, že jí poskytl krycí adresu. Přestože je zapletení s komunistickou tajnou policií rozhodně morálním pokleskem, který nejednoho studenta univerzity pobouří, není bohužel v akademickém prostředí ojedinělým úkazem. Sám rektor Zima má komunistickou minulost. Je tedy poměrně zajímavé, že prezident namítá právě Ošťádalovu spolupráci s StB.
A přestože musíme ocenit Zemanovu angažovanost v boji s pozůstatky minulého režimu, nemůžeme opomenout další paralelu. Jedním z největších Zemanových spojenců je premiér Andrej Babiš, který má své nesporné místo ve svazcích StB. A to potvrdil i Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku.
Prezident Zeman se tedy zjevně neumí rozhodnout. S jedním spolupracovníkem tajné policie uzavřel spojenectví a pravidelně se s ním schází v Lánech, ale druhému nehodlá poskytnout ani profesorský titul, natož svou přízeň…
Prorektor UK jako prezidentův spojenec?
Protiprávnost Zemanova rozhodnutí potvrdil i prorektor a ústavní právník Aleš Gerloch. Na tiskové konferenci uvedl, že z rozsudku Městského soudu vyplývá, že "není úkolem prezidenta republiky, ale ani ministra školství, mládeže a tělovýchovy, aby přezkoumávali meritorně podmínky pro udělení jmenování profesorem". Zasáhnout by prezident mohl pouze v případě, že by byla v profesorském řízení procesní chyba, ta se ale podle Univerzity Karlovy nevyskytla.
Je pozoruhodné, že se prorektor UK tímto způsobem postavil proti prezidentu Zemanovi. Ten totiž oznámil záměr jmenovat Gerlocha ústavním soudcem. Prorektor je známý svou nákloností k prezidentovi. Vypracoval pro Zemana totiž stanoviska v případu Jevgenije Nikulina a Miroslava Pocheho, která potvrzovala prezidentův názor. Znovu Gerloch Zemana podpořil, když prohlásil, že prezidentovy předvolební výjezdy do krajů za státní peníze nejsou proti zákonu.
Gerloch odmítá, že by sloužil prezidentu Zemanovi a tvrdí, že ho prezident chce jmenovat z důvodu jeho objektivity. Z minulosti však víme, že nestrannost nebývá hlavním důvodem, proč Zeman podporuje kandidáty do úřadů, je to spíše jeho vlastní prospěch.
Docenty další čtyři roky
Vyvstává otázka, zda je řízení o jmenování profesorů nastaveno správně. Zda by vysoké školy neměly samy posuzovat odborné kvality jednotlivých kandidátu. A oprostit se od politických zásahů. Jedná se koneckonců o věc univerzity a její snahu přinést studentům co nejkvalitnější výuku.
Výsledek sporu mezi Zemanem a Karlovou univerzitou je velmi nejistý. Především proto, že neexistuje reálná možnost, jak prezidenta přimět profesory jmenovat. Docenti Fajt a Ošťádal si tak na svůj titul možná budou muset počkat ještě další čtyři roky do zvolení nového prezidenta.
