reklama
 
Ochutnej Vietnam Prohlédnout grafiku

#fotoreport: Ochutnej Vietnam, přehlídka kultury, jídla a hudby

Už pátým rokem patří vždy jeden zářijový víkend, na Holešovické tržnici, festivalu Ochutnej Vietnam. Je to přehlídka kultury, jídla, hudby…no zkrátka toho, jak se v Ho Či Minově zemi žije. Pořádá ho nejsilnější přistěhovalecká komunita u nás nejen pro zvědavé nadšence, ale také pro své děti, které se do Vietnamu třeba ještě nikdy nepodívali, nebo vědí o zemi svých rodičů jen pramálo.
reklama

FOTOREPORT NAJDETE NAHOŘE V ÚVODNÍ FOTCE

Můj malý sobotní výlet na jiný kontinent začíná u brány Holešovické tržnice. Jak se blížím k místu, kde se má festival konat, zvětšuje se koncentrace stejně nedočkavých lidí, jako jsem já, hladových po zážitcích, kultuře a novém jídle. Před vstupem je provizorní stylová čajovna s plastovými židličkami a stolečky jako ve Vietnamu. Dostanete tady, kromě zeleného čaje a zákusků ze sladkých fazolí, tak široký úsměv, že se obsluhujícím ani nevejde na tvář. Vybavená hůlkami, plánkem, kde sehnat jaké dobroty, a festivalovým čipem nabitým spoustou dongu, za které se tady platí, se vydávám vstříc obrovskému davu lidí.

Foto: Magdalena Hlízová

Plná očekávání pobíhám od jednoho stánku k druhému, kde kuchaři soupeří, od koho se bude linout lepší vůně. U jednoho se griluje vepřové, u dalšího plněné slávky a krevety. Já ale, poučená svým vietnamským spolužákem, se vydávám hledat gỏi cuốn, neboli čerstvé jarní závitky, které jsou prý daleko lepší, než ty topící se v oleji, jež jsou v Čechách tak oblíbené.

Ke svému překvapení nacházím dokonce workshop, kde dvě milé Vietnamské sousedky učí jak si je sami můžete připravit. Jen, co usednu ke stolu, už přede mnou přistane košík, na kterém jsou naložené suroviny na jejich výrobu. Úkol zní jasně, všechno co jde, nakrájet na proužky kromě krevet, a výhonků mungo fazolí. Jakmile si připravím mrkev, salát, okurky, vietnamskou šunku a vaječnou omeletu, už mám na stole talíř nádherných bylinek, ke kterému následuje přednáška. Máta dodá svěžest, koriandr chuť, klasnatka tam prostě patří a perila je na dobré trávení. Nabytá znalostí začínám balit svůj první gỏi cuốn. A výsledek? Opravdu to stojí za to a myslím, že to není naposled, kdy ho připravuji! S plným žaludkem a taškou receptů pokračuji dál ve své ochutnávací krasojízdě.

workshop, jarní závitky
workshop, jarní závitky Foto: Magdalena Hlízová

Mé chuťové pohárky mně tentokrát vedou ke stánku s kávou, protože upřímně ta Vietnamská, nejenom voní, ale i chutná návykově. Navíc stánek, u kterého zakotvím, není nic lepšího, než festivalová pobočka Anthillu. A bože Cà Phê s kokosovou tříští!!!

káva s kokosovou tříští
káva s kokosovou tříští Foto: Magdalena Hlízová

Nevím, jestli je jenom českým zvykem, že ke každé kávě patří něco sladkého, ale tady jsou k dostání sladké knedlíčky, plněné vaječným žloutkem a mangem, mimochodem za ochutnání stojí i jejich slaný brácha, plněný mletým masem. U mě to ale, na plné čáře, vyhrávají sladké kuličky z rýžového těsta s tapiokovou náplní, obalené sezamem.

kuličky z rýžvého těsta s tapiokou
kuličky z rýžvého těsta s tapiokou Foto: Magdalena Hlízová

Když zaženu hlad jídelní, je na čase zahnat hlad kulturní. A jelikož se uličkami line zvuk flétny, vydávám se, jako v povídce o Krysařovi, za jejím zvukem. Po cestě potkávám stánek s tradiční hrou an quan, která velmi vzdáleně připomíná naše šachy …a ničí se mi sny o tom, že umím jíst s hůlkami. K tomuto poznání mi dopomáhá stánek Mistr hůlek. Chcete je zničit také? Vysype do košíku černé a červené fazole a zkuste je hůlkami rozdělit podle barev, a aby toho nebyl málo, stopujte si u toho čas…No prostě taková variace na asijskou Popelku…

Další kulturní věc, vstříc které se vydávám, je místní galerie, kde si se zájmem prohlížím sérii fotografií a ilustrací. Po chvilce si mého zaujetí všímá milá paní, jenž má tento stánek na starosti a přichází s vysvětlujícím povídáním: "Fotky, které tady vidíš, mají na svědomí dva umělci, kteří jezdí po chudinských částech Vietnamu. Lidé v těchto oblastech často celé měsíce jedí jen rýži a tak trpí podvýživou. Organizace, která tyto umělce zastupuje, se lidem snaží finančně pomoci, a tak všechny peníze, co dneska posbíráme, poputují právě jim."  A tak si jednu z nich kupuji.

Foto: Magdalena Hlízová

A jelikož se den právě chýlí ke konci, je na čase vrátit se zpět do naší "české reality". Pokud  jste dostali chuť na něco pořádně vietnamského a tak jako já nefandíte asijským bistrům, kde se sice vaří z tradičních surovin, ale jinak je to dost velký multikulturní pelmel, tak zase za rok. A jestli je ta chuť neodbytná, tak vyražte  vstříc našim českým ulicím objevovat malé asijské poklady. A mějte na paměti radu mého vietnamského spolužáka: "Když hledáš dobrou vietnamskou restauraci, jez vždy jen tam, kde sedí spousta Vietnamců." Amen.

Celý fotoreport z festivalu najdeš nahoře v článku.

reklama

Nejčtenější za měsíc

Nejnovější