Ať už na to měla vliv diktatura, konzervatismus, nebo cenzura, byla dřív jakákoli odchylka od stavu "muž a žena spolu mají v posteli sex" prostě tabu. Jenže 21. století s sebou přineslo posun v myšlení i sebepojetí a ani my se navzdory často xenofobní společnosti nijak zvlášť netajíme tím, že jsme si to na výšce rozdali s někým stejného pohlaví, že jsme prožili období častého střídání sexuálních partnerů nebo že si ujíždíme na nějakém fetiši.
Co si budeme povídat, jsme prostě tak nějak smíření s tím, že se určité sexuální menšiny potkávají kvůli tomu, aby se jejich příznivci při sexu věšeli za provazy, nebo třeba proto, že je vzrušuje hra na pána a psa. A věšet je kvůli tomu rozhodně nebudeme. S rostoucím zájmem o životní prostředí a zdravý životní styl k nám v posledních letech ze Západu přichází další, zatím příliš neobjevená úchylka. Její jméno je ekosexualita.
Optimistické začátky komunity
Největší šrumec okolo lidí souložících s přírodou byl v roce 2012, kdy se začala ekosexualita řešit i u nás. Proto najdete i několik českých článků o lidech, kteří se válejí v bahně a říkají tomu láska. Po celém světě se prý ke hnutí hlásí statisíce lidí.
Snad úplně nejvíc udělala pro začátky ekosexuality dvojice souputnic Elizabeth Stephens a Annie Sprinkle. Tyto dvě parťačky a umělkyně vydaly manifest ekosexuálů a usilovaly o to, aby se ekosexualita oficiálně přidala do komunity lesbiček, gayů a tak dále s názvem LGBTQI. V manifestu je mimo jiné taky zavedeno to, že jako ekosexuál musíte patřit k aktivistům a zachraňovat hory, vodu i lesy svou nehynoucí láskou. I když to možná někomu zní jako výplod chorobné mysli dvou osamělých ženských, ani jedna z nich není žádná nevzdělaná zahradnice - obě mají před jménem titul PhD.
Jelikož jde o mladý sexuální směr, přesunul se z článků a internetových stránek s ezo designem především tam, kde je mladých nejvíc - na YouTube. Nenarazíte tu ale na tolik videí a v takové kvalitě, kolik byste očekávali. Ekosexuálové totiž nejspíš narazili na to, že se jejich sexuální touha po Zemi řadí v hlavách společnosti někam mezi vyznání čtyřicátníků, jejichž úchylkou je se ve volném čase převlékat za My Little Pony a sypat na sebe třpytky. A tak se drží zpátky.
Oslava všeho přírodně špinavého
I když většině z nás písek, bahno nebo špína v rozkroku vadí, ekosexuálové se s tím nemažou. Přesněji řečeno - napatlají si "přírodu" v jakémkoli skupenství kamkoli. Ale nejde zdaleka jen o lidi, kteří si jakýmkoli možným i nemožným způsobem patlají hlínu na genitálie.
Ekosexualita je totiž odstupňovaná různě, a proto by se v ní nejspíš nakonec našel každý, kdo by opravdu dobře hledal. Patří k nim všichni, kdo používají recyklovatelné sexuální pomůcky, ale i ti, které rajcuje čichání a žužlání čerstvých malin, nebo takoví, co se šourají genitáliemi o kámen ve vodě.
Tak například hnutí s výstižným názvem Fuck for Forest naprosto nepokrytě nazývá svůj druh aktivismu ekofilií. A jdou na to i velmi marketingově. Proslavili se veřejným pohlavním stykem se stromy. Jejich porno si můžete stáhnout za poplatek z webu, výtěžek pak jde na různé ekologické účely. Podle slov samotných členů skupiny je eko porno pro každého, komu nevadí láska, příroda a ironie. Hnutí se však nyní bohužel potýká s úpadkem - je prý těžké najít herce, kteří by chtěli účinkovat v pornu, kde jsou jejich sexuálními parťáky stromy.
Matka, nebo milenka příroda?
Ekosexuálové tvrdí, že příroda není žádná matka, ale naopak milenka, a podle toho je potřeba k ní přistupovat - nesmíte ji považovat za samozřejmost a brát ji jako někoho, kdo vás prostě musí mít rád, protože jste vyskočili z jeho podstaty. Naopak byste si ji měli předcházet a zasloužit si její obdiv.
A abyste si nemysleli - milenka příroda není jen tak nějaká flundra. Než vás ekosexuálové nechají se s ní pomilovat a ochutnávat její dary velice sexuálním způsobem, musíte vztah s ní vnímat jako velmi vážný závazek. Takže předtím, než na to skočíte, vás zkušenější ekosexuálové s přírodou (nebo s její částí, například s mořem) oddají. A věřte nebo ne, takový obřad má vše, co si pod tím dovedete představit - musíte složit slib věčné lásky před samotným bohem a nakonec dostanete prstýnek.
Po dobu čtení tohoto článku vám už jistě blesklo hlavou: Je tohle vůbec normální? Nepotýkají se tihle lidé s nějakou fatální duševní poruchou? "Každý si hledá zalíbení v tom svém. Každý vnímá lásku v něčem jiném. Ekosexuálové jsou přesvědčení o tom, že jejich láskou je právě ona příroda. A je zbytečné to zvenčí soudit. Tak jako mnoho z nás kroutí hlavou nad jejich pocity, mohou zase oni kroutit hlavou nad tím, proč to nemáme taky tak," vysvětluje Lucie Mucalová - koučka a lektorka v oblasti mezilidských vztahů.
Zároveň ale potvrzuje, že každý extrém je špatný. "Z našich životů se hodně vytrácí zdravý selský rozum, věříme tomu, co na nás valí média, a méně tomu, co vychází z nás. Proto pozor na extrémy. Ať máte lásku k čemukoli, nezapomínejte se pohybovat i v běžné střední životní rovině. Jakmile začnete druhé přesvědčovat, že jedině vaše láska je ta správná, že ti ostatní jsou špatní nebo divní, pak je to past. Extrém je v tom, že vyzdvihujete to své a zapomněli jste respektovat odlišné nastavení ostatních," doplňuje.
Milování, nebo znásilnění?
Ekosexuálové jsou přesvědčení, že sexem s planetou ji především zachraňují - že tak boří hranici, která mezi námi a přírodou za ta léta drancování vznikla. "Ekosexuálové jsou podle všeho fetišisti, kterým je příjemné spojení s přírodou u sexu, na tom nevidím nic špatného. A možná tím i mohou pomoci upozornit na problémy, které přírodě způsobujeme. Samotný koitus s planetou ale změnu klimatu nevyřeší," zamýšlí se nad problematikou Nikol Hurychová z Platformy pro udržitelný rozvoj a etiku.
Každý aktivista totiž podle ní považuje svůj druh aktivismu za ten správný a říká si: "Kdybychom to takhle dělali všichni…" U ekosexuálů je to možná jen trochu extrémnější. Nejde nicméně popřít fakt, že kdybychom měli s planetou sex místo toho, abychom ji drancovali, možná by se nám tu dýchalo trochu volněji.
Pokud bychom se rozhodli brát ekosexualitu skutečně vážně, nabízí se ještě jeden morální rozměr. Jak představitelé tohoto sexuálního hnutí vědí, že se s nimi chce příroda milovat taky? Žádný písemný ani verbální souhlas k ničemu takovému nedala. Není tedy sex s přírodou nakonec spíš její znásilňování? Nutno navíc podotknout, že lidé, kteří jsou v tomto ohledu sexuálně aktivní, většinou nahé vidět opravdu nechcete.
