Budíček na devátou vypadá velmi nenásilně, ovšem opak je pravdou. Když člověk musí plnit společenské povinnosti do pozdních nočních hodin, tak je jakékoli vstávání problematické.
Ale nakonec se vždy dáte do kupy a v deset jste připraveni na poradu. Následuje rozdělení nezbytných úkolů a slavnostní start práce. Díky bohu za větráky a relativní chládek redakčního zázemí; v třicetistupňové jihomoravské výhni by jinak přežít nešlo!
Nejnáročnější jsou vždy rozhovory a velké tematické články. Letos jsem zpovídal slavného scenáristu Meira Lubora Dohnala, jehož práce z přelomu 60. a 70. let je nezapomenutelná. Díky ní a pedagogické činnosti na FAMU také dostal Výroční cenu AČFK, která Filmovku pořádá. Promluvil jsem si i s Peterem Schepelernem, dánským odborníkem na tvorbu kontroverzního Larse von Triera. Hostů se tu však objevilo a objevuje mnohem více, třeba režiséři Mike Leigh, Mathieu Pradat, Roland Klick či naše oblíbená Iva Janžurová.
Během dne si člověk filmů moc neužije, ale oblíbeným středobodem programu jsou němé filmy doprovázené živou hudbou. Především elektronický podkres k téměř sto let starým kouskům nečekaně sedí a dodává jim nový rozměr. Pravidelně v půl třetí tak má člověk chuť zanechat práce a pohroužit se do tajů filmové historie…
Jinak se snažím vidět i nějaké ty novinky, ovšem časové možnosti redaktora jsou často nekompromisní. Nejvíce práce je potom večer, když máme většinu textů pohromadě a nastává proces čtení a editování. Občas skončíme o půlnoci, občas už v deset hodin.
Není divu, že odevzdané číslo je potřeba zlehka oslavit! Ale ne zas moc, protože druhý den začínáme zase od začátku…
