reklama
Mladí a neklidní. A nepříliš aktivní

Mladí a neklidní. A nepříliš aktivní

V mládí je síla, jenomže občas taky trochu apatie. Volit totiž většinou chodíme, což je skvělé, ale sami se angažovat v politice, to už nás zase tolik neláká. Proč? Je to dáno negativním vnímáním politiků veřejností? Neprostupností zavedené politické struktury nebo prostě jen tím, že nám stačí sedět se založenýma rukama a stěžovat si na to, jak to ti druzí dělají špatně?
reklama

Jen 11 % studentů, kteří se zúčastnili našeho prázdninového průzkumu (za což jim ještě jednou moc děkujeme!), se nějakým způsobem aktivně účastní veřejného života. Ať už sedí ve volebních komisích, pomáhají s kampaněmi, účastní se jednání zastupitelstev, kde požadují informace, nebo jsou členy politických organizací či stran, rozhodně jim patří náš obdiv. A to zejména dvěma konkrétním respondentům: jednomu odvážlivci, který ve své obci sám založil politickou stranu a jednomu aktivkovi, který záměrně prudí na volebních mítincích kladením zcela konkrétních otázek. „Politiky to rozhodí, přihlížející civilisty pobaví a pánové se třeba nakonec i zamyslí nad reálností svých slibů,“ popisuje student svou motivaci a každý z nás by nakonec měl být vlastně rád, že to dělá. Čas od času je totiž politiky potřeba utvrdit v tom, že celou populaci rohlíkem neopijí.

Přetvářka, nekoncepčnost, rigidita

Když se podíváme na celosvětové statistiky, Česko na tom vlastně není zase tak špatně – na rozdíl od řady jiných států má mládežnické organizace i propracovanou legislativu týkající se mládeže. Přimět ovšem mládež, aby se nějak zásadněji angažovala, je těžší. Podle studie „Mladí lidé a veřejná politika v ČR“ mezinárodní skupiny Youth Policy Labs je velkým problémem nekoncepčnost politických změn. Vlády se střídají jak na běžícím pásu, a co jedna schválí, to druhá zase zamítne, o nějaké kontinuitě zákonů či pozic ve státní správě se nám může leda tak zdát (což samozřejmě neplatí pro všechny, že).

Foto: Studenta

Kromě toho je politika obecně považována za negativní prostředí plné přetvářky a nutnosti hájit názory, s nimiž se jedinec neztotožňuje – mluví o tom třeba diplomová práce Jana Šereka z Masarykovy univerzity z roku 2008. Průzkumy Centra pro výzkum veřejného mínění reputaci politiků také dlouhodobě nelepší – podle výsledků z roku 2013 si víc vážíme uklízeček než poslanců. Poslanci přitom jsou přinejmenším stejně důležití, ne-li důležitější než uklízečky.

Mladé tváře na scéně

Letos v březnu se na půdě pražské Vysoké školy ekonomické konala debata na téma mládí v politice. Účastnili se jí mimo jiné i předseda Strany zelených Matěj Stropnický a teplický radní Dominik Feri, o kterém jsme shodou okolností psali hned v dubnové Studentě. Tito dva pánové patří mezi nejvýraznější mladé tváře v české politice a dvojka je zoufale malé číslo. Každý z nich je jiný – Stropnického cesta do vysoké politiky vedla léta přes občanské iniciativy a zájem o okolí, Feri je oproti němu politický benjamínek, ale zase má na svém facebookovém profilu pomalu víc fanoušků než dvě nejsilnější porevoluční strany ODS a ČSSD dohromady, protože ví, jak oslovit mladou generaci, což zavedené strany zkrátka tak dobře neumějí.

Však si vezměte i náš průzkum – skoro půlka z nás netuší, koho bude v příštích parlamentních volbách volit, protože si ze stávajících stran jen těžko vybírá, a 12 % chce volit Českou pirátskou stranu, protože je nejhlasitější z hrstky stran, které cílí na mladé lidi.

Foto: Studenta

Proud se ale postupně obrací a Matějem a Dominikem to už rozhodně nekončí. V politice se totiž v poslední době objevuje stále více nových mladých tváří a o některých z nich si v tomto vydání Studenty můžete i něco přečíst. Ale pozor. Než budeme pokračovat, rádi bychom zdůraznili, že nehodnotíme, jací tito lidé jsou, a nebudeme mluvit ani o stranách, kde působí. Nedozvíte se tu nic o jejich volebních programech nebo politických názorech. Přečíst si ale můžete o jejich motivaci, o tom, proč se rozhodli vstoupit do politiky, a co je udržuje nad vodou, když se na ně občas sype kritika veřejnosti nebo kamarádů. Politika přece jen není tím nejpopulárnějším hobby dneška.

A začneme s Pavlem, dvaadvacetiletým politikem KDU-ČSL, který se uvolil odpovědět nám na pár otázek:

Jak ses dostal do politiky?

Můj děda působil jako starosta, a jako malého kluka mě brával do své pracovny na obecním úřadě. Už tehdy jsem viděl, že politici mění svět, jak přijímají rozhodnutí a určují, jakým směrem se bude jejich obec nebo město ubírat. O politiku jsem se proto vlastně začal zajímat od dětství. Když jsem potom na střední škole působil jako předseda studentského parlamentu, viděl jsem, že věci skutečně jdou měnit k lepšímu, že spoustu věcí můžeme posunout dopředu a napravit.

Pavel Horáček (*1994)

Pochází z Letovic a od roku 2014 je předsedou Mladých křesťanských demokratů v Jihomoravském kraji. O politiku se zajímal odmala, už od dvanácti let třeba docházel na schůze zastupitelstva a ve veřejném životě se angažoval tak moc, jak mu jen nízký věk umožňoval. Od svých 18 let je členem KDU-ČSL a vedle politické dráhy pracuje v pojišťovně.

Jak na tvoji politickou dráhu reaguje okolí?

Rodina i kamarádi vědí, že se zajímám o politiku, takže to berou tak, že to ke mně prostě patří. Pavel – blonďák a politik, tak mě v jedné hře mí spolužáci na střední dokonce charakterizovali. Občas se ale samozřejmě setkám i s nepochopením. Jednou jsem třeba pozval na kávu jednu dívku, která se mi líbila, a když přišla řeč na koníčky a já jí řekl, že mě zajímá politika, koukala na mě dost vyděšeně. Další setkání už neproběhlo. :-)

Jaký je tvůj osobní politický cíl?

Cíle mají být vysoké a takový je i ten můj. Chci být předsedou KDU-ČSL, vyhrát volby a sestavit vládu.

Foto: Studenta

Co říkáš na to, že mají mladí obecně špatný vztah k politice?

Začíná to bohužel už v rodinách a ve škole. Já osobně jsem vždycky bytostně nesnášel řeči typu, že věci nejdou změnit, že si ti nahoře stejně udělají, co chtějí, a podobně. To jsou prostě lži, které mají za cíl odradit lidi od toho, aby se zajímali o své okolí, o svou obec nebo město a něco tam změnili. V naší zemi to byli v minulosti právě mladí, kdo se nebál promluvit, vyjít do ulic, bránit své hodnoty a budoucnost naší země. A já jsem přesvědčen o tom, že přijde doba, kdy mladí opět vyjdou do ulic a budou určovat budoucnost naší země. Protože to, jak bude naše společnost vypadat, záleží přece především na nás mladých. Musíme si vytvořit takovou společnost s takovými podmínkami, ve které budeme spokojeně žít a vychovávat děti.

Co by podle tebe přivedlo k politice víc mladých lidí?

Největším problémem jsou školy. Myslím, že na základních a středních školách se obecně na politické povědomí, na vztah mladých lidí k naší zemi a národu obecně zapomíná. Přitom já jsem přesvědčen o tom, že školy jsou právě to místo, kde by se mladí lidé o těchto oblastech měli dozvědět potřebné informace. Protože když je nedostanou, nemají žádnou motivaci se o politiku zajímat, a pak se nelze divit, kolik mladých lidí ani nechodí k volbám.

Text: Mojmír Sedláček

reklama

Nejčtenější za měsíc

Nejnovější