S všemožnými protestními akcemi se poslední dobou přetrhl pytel. Pravda, současný kabinet s jeho často kontroverzními kroky typu nejnovější pozdvižení s přijetím 50 uprchlických sirotků, vyloženě provokuje k veřejnému vyslovení nesouhlasu. Nemluvě o proruském a často nereprezentativním chování prezidenta Zemana. Nějak přeci musíme dát najevo, že se způsobem, jakým nás zastupují ve světě, se spousta z nás neztotožňuje. Nevidím ale smysl, zrovna v tento moment volat po hlasování o nedůvěře vládě. Vždyť šance, aby i po případném přesvědčení 50 poslanců pro iniciování tohoto bodu byla nedůvěra opravdu vyslovena, není ani malá, nýbrž je nulová.
Na jednu stranu ano, stydíme se za svou vládu, je důležité být slyšet a vyjadřovat nespokojenost. Mlčením samozřejmě nic nezměníme. Jenže vyhánění pouhých několika desítek lidí, kteří tak nebudou tolik slyšet, jednou za týden dva do ulic je značně neefektivní. Dotyční sice odejdou s dobrým pocitem domů a říkají si, jak dali najevo svůj názor. Pravdou ale je, že hybatelem žádné změny se nestali. Prostě jen zapadli mezi x dalších malých shromáždění po celé republice. Co raději energii vložit do organizace něčeho více koordinovaného, s větším zásahem a masovou účastí? Něčeho atraktivního třeba i pro zahraničního média? A hlavně něčeho, co dokáže způsobit okamžitou změnu.
Což rozhodně není snaha o vyvolání hlasování o nedůvěře vládě v momentě, kdy má vládní koalice notnou převahu ve Sněmovně a navíc rezervu 22 hlasů poslanců SPD. "Věřím ale, že uteče několik dnů nebo měsíců a ta šance se naskytne," řekl na včerejší akci předseda TOP 09 Miroslav Kalousek. Má pravdu. Už senátní volby letos na podzim mohou politickou scénou alespoň nepatrně zatřást.
Teď tedy nejsou až tak důležitá nějaká provolávání na ulici. Naše úsilí by v první řadě mělo směřovat k co největší účasti ve volbách a zajištění, aby Senát i nadále fungoval jako pojistka naší demokracie.
