reklama
 
Budoucnost studentů: bez dětí partnerský vztah dřív nebo později skončí

Budoucnost studentů: bez dětí partnerský vztah dřív nebo později skončí

Trend, který nastolila předcházející generace, je jednoznačný. Za posledních patnáct let se posunul věk, kdy se lidé berou a mají děti, v průměru o šest let. Ačkoliv se sociologové shodují v tom, že prognózy jsou v tomto ohledu velmi ošemetné, nic nenasvědčuje tomu, že by se měl právě v našich rodinných vztazích obrátit vítr.
reklama

Z výzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) z letošního roku vyplynulo, že tradiční pohled na rodinu je v nás hluboce zakořeněn. Většina lidí si představuje jako ideální rodinu tu, které u stolu stačí čtyři židle: pro mámu, tátu a dvě děti. To, co se ovšem zásadně změnilo, je náš pohled na to, kdy bychom vlastně měli do „chomoutu“ manželství a plození dětí vstoupit.

Na děti máme dost času

Na rozdíl od generace lidí, kteří se brali ještě před revolucí, máme život rozkouskovanější do více fází. Přibyla nám do života navíc etapa, ve které máme v popředí zájmů studium nebo kariéru a hlavně: užívání si – cestování po světě a také střídání partnerů. Kvůli tomu se logicky posouvá věk, kdy se lidé vdávají a žení, což podle psychologů může přinášet problémy. „Nereprodukční vztah (tedy když pár nemá děti a bydlí spolu) má poločas rozpadu čtyři roky, to znamená, že nemá žádnou trvanlivost. Lidé, než si ve třiceti někoho vezmou, mají už za sebou dva až tři velké rozchody, což je poznamenává nedůvěrou,“ vysvětlil pro Studentu psycholog Jeroným Klimeš.

Svatbu chceme

Z výzkumu CVVM ovšem vyplynulo, že většina svobodných lidí se jednou vdávat nebo ženit chce. Ženy podle průzkumu touží po navléknutí snubního prstenu více než muži: vdávat se chce celých 74 % dotázaných žen, ale do ženitby se hrne pouhých 52 % mužů. „Asi jako každá holka se jednou vdávat chci, a to co nejdřív, co si tím budu jistá. A hlavně až budu mít partnera, který za to stojí, a který mě požádá o ruku,“ říká šestadvacetiletá právě vystudovaná vysokoškolačka Míša. Jenže v tom právě může být jádro problému.

Z výzkumu totiž také plyne, že ne všichni muži o manželství stojí, alespoň ne hned. „Ženit se nehodlám, nikdy a za žádných okolností, neb manželství je cesta do pekel,“ říká třiadvacetiletý student žurnalistiky Štěpán. O rok mladší student medicíny David ale nesouhlasí: „Říct o manželství, že je to přežitek, mě uráží. Je to velice krásná událost, která jak symbolicky, tak naprosto konkrétně potvrzuje rozhodnutí dvou lidí spolu v lásce strávit zbytek života.“

Všeobecně se ale naše generace zatím víc než na vdavky soustředí na vzdělání a kariéru. To koresponduje s výsledky průzkumu CVVM provedeného v dubnu 2004, z nichž vyplývá, že většina mladých lidí chce mít před založením rodiny vyřešené finance a bydlení. A ačkoliv přibývá dětí rodících se mimo manželství, stále mají lidé ve svých představách děti a svatbu spojeny znamínkem rovná se. Právě děti byly podle CVVM nejčastěji uváděným důvodem pro vstup do manželství.

Kdy založíme rodinu?

A kdy tedy budeme mít děti, potažmo vdavky, my? Hranice se zatím neustále posouvá. Za ideální věk matky při narození prvního dítěte považuje dnes většina lidí období mezi 25 a 29 lety, budoucí otcové jsou na tom stejně, i když téměř třetina dotázaných CVVM uvedla, že otcův věk by měl být vyšší než 29 let. Tyto postoje přitom podle Českého statistického úřadu krásně kopírují skutečnost: zatímco na začátku 90. let bylo prvorodičkám v průměru dvaadvacet let, v roce 2000 už pětadvacet a v roce 2009 se už pohyboval věk matky při narození prvního dítěte kolem 27 let.

Sociologové se shodují v tom, že nejpozději po třicítce se naše priority mění a my začneme toužit po rodině. Leckdy už ale bývá dost pozdě, a tak nestíháme mít více jak jedno dítě. V roce 2009 připadlo na jednu ženu v Česku necelých 1,5 dětí. Jak se bude trend vyvíjet dále, zůstává jednou velkou neznámou.

Anna Baumová

reklama

Mohlo by tě zajímat

Nejnovější