reklama
 
Jak jsme se snažili pochopit generaci Z. Marně

Jak jsme se snažili pochopit generaci Z. Marně

I my ve Studentě se rádi vzděláváme, a proto jsme pro trávení minulé soboty 13. února zvolili konferenci New Media Inspiration. Ta nesla podtitul „Pochopte generaci svých rodičů, vrstevníků i dětí“, tedy pojednávala o rozdílu mezi jednotlivými generacemi. Kdo jste si akci nechal ujít, nezoufejte. Přinášíme vám z ní to nejzajímavější! A to dosti podrobně :)
reklama

Nejdříve trochu info: na akci se sešlo téměř 400 účastníků, na které čekali zajímavé workshopy, digikoutek se starým černobílým Game Boyem a či možnost potkat zajímavé lidi. Co nám přišlo fajn, byly jmenovky se symbolem X, Y nebo Z (podle věku člověka). Jo, a že vlastně nevíte, kdo jsou jednotlivé generace? Ta X se narodila mezi roky 1960-1980, lidé z generace Y spojuje narození mezi léty 1980-1995 a poslední Z se narodili od roku 1995 po 2010. Takto lehce se to rozděluje…

Po úvodním slovu Petra Koubského (který moderoval všechny přednášky ve Velkém sále), Jána Simkaniče a Josefa Šlerky předstoupil Ondřej Šteffl ze Scia se svou přednáškou „Potěmkinovy vesnice ve školství a ScioŠkola“. I podle šuškandy při pauzičkách na kávu bylo zřejmé, že většině účastníků konference trochu unikal smysl zařazení tohoto tématu do programu akce. Povídání to ale bylo zajímavé, přinesl kritiku modelu tradičního školství (dnešní osnovy vychází ze skladby předmětů z roku 1848 apod.), představení „svých“ škol a dotazu do publika, zda si někdo pamatuje ze základní školy základní dva typy stélek v lišejníku či podobně. Odpověděla jediná slečna. Její paní maminka totiž učí biologii…

Foto: Studenta

Po přestávce (rozuměj coffee break) ve Velkém sále měl začít poměrně očekávaný duel sociologa Stanislava Bilera a analytičky Echo24.cz Lenky Zlámalové. Ta se ale bohužel nedostavila, tak za ní zaskočil už zmíněný Ondřej Šteffl, který se ale po uvedení přiznal, že na téma „Jaká je dnešní mladá generace?“ nemá moc co po odborné stránce říci. Nicméně do diskuze přispíval v duchu svých názorů.

Biler se např. domnívá, že největším problém generace Y je, že nemá práci. Šteffl kontruje, že příčina je ve vzdělanosti, jelikož roste počte maturantu a vysokoškoláků, kteří samozřejmě nejsou v práci, protože jsou ve škole. Mladí tedy nejsou leniví – jen tempo jejich života už neudává takt výrobní linky. Byla nastolena i otázka, zda má vůbec dělení na generace X, Y a Z smysl. Podle zúčastněných nemá, protože jsou tyto generace definovány pouze skrze arbitrátní mantinely (tzn. rok narození). Větší smysl má podle Bilera sledovat fakt, že každá další generace dělá jen opak toho, co viděla u svých rodičů (což je prý pro naše rodiče jen práce a minimum kontaktu se svými dětmi).

Šteffl zmínil pojem „odložená dospělost“, což je styl života dnešních „čerstvých dospělých“, který jde proti dřívějším zvykům: partnera si najít už na škole, děti v témže období atd. Dnes „každý“ dělá VŠ, po jejím dokončení si 5–8 let „užívá“ a až poté založí rodiny, vezme si (první) hypotéku a teprve v tuto chvíli začne opravdová dospělost, jak jsme ji chápali dříve. Starší generaci to připadá podivné, protože tento fenomén se dříve nevyskytoval. Podle Šteffla je to mj. důkaz o tom, že je společnost jako celek bohatá.

Foto: Studenta

Následovala moderovaná „debata“ v duchu „3 generace on-line (proti) sobě“ (spíš tedy „trojrozhovor“) s Oliverem Dlouhým a Jiřím Hlavenkou ze Skipicker.com a Oldřichem Bajerem ze ZOOTu.

Petr Koubský se v úvodu zeptal, zda rozdíly mezi generacemi opravdu existují a jak se případné diference promítají do podnikatelského prostředí. Všechny vyřčené myšlenky by šlo shrnout do následujícího: Mladí jsou flexibilnější, nemají zlé návyky, umí jazyky a více riskují (čímž dle lidové moudrosti mnohdy i více „ziskují“). Naopak starší sice vyžadují jistou stabilitu, díky zodpovědnosti za svou rodinu méně riskují, nesou si s sebou zmíněné zlé návyky (naučené flinkování z korporátů atd.), neumí jazyky (Koubský vtipně poznamenal, že patří do této generace, která celý život po změně režimu dohání jazyky, ale nikdy je nedožene), a na druhou stranu jsou organizovanější, mají více zkušeností.

Po obědě přišla Lenka Krsová ze Socialbakers a.k.a. Dataholka se svou přednáškou na téma „YouTubeři skrze data“. Dat a grafů bylo opravdu dost, a dokonce většina z nich nebyla vidět, kvůli trochu horšímu barevnému podání slajdů. Tuto nedokonalost se Krsová snažila kompenzovat vloženými obrázky Deadpoola.

Přednáška kromě ostýchavého výstupu speakerky obsahovala řadu ukázek přímo z YouTube. Krsová zmínila důležitý fakt, že většina YouTuberů využívá synergického efektu díky kombinaci YouTube, Twitter a především Snapchatu. Ukázala, že stáří profilu YouTubera nezávisí na stáří profilu neboli že úspěšným se může stát i nováček.

Foto: Studenta

Na dotaz z publika, jestli se budou YouTubeři „přelévat“ z internetu do tradičních médií odpověděla negativně, poukazujíc na to, že internet jim dává širší možnosti. Na toto konto se ozvali dva posluchači s příklady pořadu „Hrajeme s Alim“ na Prima COOL a cosi na ČT :D.

Jonáš Čumrik alias Johny Machette (t.č. formálně pod agenturou BookingAgency) byl před svým výstupem „Jak to děláme my“ uveden jako velká hvězda českého YouTube (což v předchozí přednášce potvrdily data Lenky Krsové). Prezentoval svou kampaň pro O2, která vyvrcholila natočení videoklipu k písni „Vánoční“. Z publika zaznívaly dotazy, zda mu přijde etické a morální, když svým followerům prezentuje jen zdánlivý obraz jeho života prošpikovaný produkty, které má zrovna za úkol propagovat. Kontroval, že jeho přátelé o něm celý život věděli, že má rád Coca-Colu, tak není nic divného na tom, že jí teď dělá reklamu. Kdosi vytáhnul příklad Apple vs. Samsunge s Teri Blitzen, ale zůstalo to bez odezvy.

Dorota Kajfoszová a Davide Daneš z O2 Czech Republic v přednášce „Síla sociálních sítí" přednesla tři samozvané případové studie. Dvojice neukázala žádné data, neuvedla metriky, pomocí kterých měřila úspěšnost kampaní, neukázala žádné zlepšení obchodních výsledků a neřekla, co tedy měly kampaně za cíl. Jediné, čím se oháněli, byly počty shlédnutí a lajků. Dá se tedy tušit, že přínos to mělo jen pro zapojené YouTubery, ale obchodní výsledky ostrouhaly, a jediným požadavek bylo „být vidět“. Na dotazy z publika, kolik taková kampaň stojí a kolik peněz dají YouTuberovi, nereagovali, za což si vysloužili řadu posměšných až urážlivých postů skrze aplikaci Slid.do, která byla vždy promítána na velké plátno v době dotazů a diskuze.

Foto: Studenta

Následně nastoupil zpočátku nesmělý Hynek Hampl s přednáškou „Instagram – nechte za vás mluvit fotky“. Z jeho prezentace bylo vidět, že to vážně dělá s nadšením pro fotografii (darované produkty někdy prodá a kupuje si lepší fotografické vybavení apod.). Projekty si vybírá podle toho, jestli se hodí do jeho portfolia (např. odmítnul vyfotit si selfie v nějaké restauraci, protože on se zaměřuje na fotky přírody). Začínal pouze s iPhonem (samozřejmě včetně mobilních aplikací na následnou úpravu), nyní fotí na zrcadlovku.

Všem, co chtějí začít s Instagramem, doporučil tři věci:

  • soustředit se na jednu věc (v jeho případě příroda),
  • hashtagovat (to je to, co může uživatele dostat k fotkám na jeho profilu),
  • hodně komunikovat.

Jednu z nejpřínosnějších přednášek měl Petr Michl„Product placement u YouTuberů“. Na úvod pustil ukázku ze seriálu Ulice. Všichni se samozřejmě bavili, ale úsměv pomalu vystřídaly rozpaky, když se ukázalo, že product placement u YouTuberů je ještě pokleslejší, netají se tím a navíc na to lidé skutečně poctivě koukají a lajkují. Dodal, že v tomto se ve skutečnosti ale nic nezměnilo – jen místo „celebrit“ teď tyto aktivity dělají nuly z internetu, které přijdou mladým atraktivní. Starší mají Prostřeno!, mladší nějakou tu z těch všech různých „jůtuberek“ z prezentovaného videa, která dle svých slov doufá, že se jí nerozpadnou Adidasky, co dostala na recenzi („Jsou nejlepší!!“), protože jí nedali účtenku a ona je tak případně nemůže reklamovat.

Foto: Studenta

Michl shrnul všechny typy kampaní, které v současné době frčí:

  • „Hele, co mám nového“ — Oblíbené především u fashion vloggerek. V popisu videa jde mnohdy nalézt i přímé odkazy ke koupi ukázaných produktů. Zadavatel reklamy kontroluje úspěšnou pomocí UTM parametrů v těchto odkazech. Často se přímo ve videu zmiňuje, kdo dodal jaké produkty.
  • Unboxing, testy, recenze.
  • Zážitkové recenze — O nich se vyplatí přemýšlet jako první, protože když potencionální zákazník vidí, že si někdo produkt užívá a je s ním spokojený, logicky to vzbudí jeho zájem a je to ta nejlepší reklama.
  • Challenge — Ve formě tzv. řetězovek se YouTubeři nahrávají, jak splňují danou výzvu. Na konci videa k tomu vyzvou dalšího, připojí hashtag atd. Když se jedná o dostatečně atraktivní věc, nevadí ani brand přiznaný dokonce v názvu videa.
  • Soutěž.

Na závěr mě šokoval tvrzením, že tento typ komunikace může fungovat i B2B.

Přišla absolutní hvězda sobotního odpoledne. Rostislav Oboňa (na internetu známý jako Starý mrzout) představil svůj vlog „Jak jde Zeit“. Doporučujeme shlédnout záznam přednášky! Vysvětlil, co ho přivedlo k tvorbě videí na YouTube: Pro jeho generaci není na YouTube žádný zajímavý obsah. A jelikož má kameru a sklep … Chtěl na YouTube najít videa, jak vyrobit něco ze dřeva, ale namísto toho nacházel jen YouTuberské hvězdičky, které natáčí videa s vařením z bujónu a vychvalování nových třpytivých bot. Pustil se do natáčení videí, ve kterých každé ráno oznámí počasí, okomentuje včerejší zprávy a přidá nějaké zajímavosti z historie. Vše komentuje s humorem jemu vlastním.

Janu Rážovi z Coca-Cola HBC Česká republika proto nikdo nezáviděl, že musí nastoupit po tak dobré show Mrzouta. Prezentoval „Rozjezd B2B e-shopu pro generaci, která je zvyklá objednávat přes telefon“. V zásadě je jednalo jen o to, že Coca-Cola spustila e-shopu pro restaurace, hospody apod. Až se nechce věřit, že to takhle nefunguje už minimálně deset let.

Poslední speakerem byla Trang Do Thu, známá mj. svým blogem. Její přednáška „Rozdíly mezi asijskými a evropskými millennials“ sice uváděla zajímavá fakta, ale člověk se nemohl zbavit pocitu, že to jsou přeci jen stále evropské a asijské stereotypy v novém hávu. Na závěr provedla malý workshop, kdy nám ukázala, jaké gesta dělají mladé Korejky při selfie („kočička“, „diamant“ a další).

Foto: Studenta

Následovala after party v Cafe Kampus, kde potěšil welcome drink. O tom bychom raději pomlčeli :).

Hlavní poznatky:

  • dozvěděli jsme se vice o Youtuberech než o mladé generaci a rozdílech, což je škoda
  • nesnažme se pochopit generaci Z – nejde to. Fakt ne. (Kdo myslí, že jo, ať si pustí video, kde si děcka mažou na hlavu Nutellu…)
  • pro Youtubery je podpůrnou sítí hlavně Instagram
  • generace X si hrála venku, generace Y na počítači, generace Z se na počítači kouká, jak si někdo jiný hraje na počítači. (citace Josef Šlerka)
  • Facebook není „pupek internetu“. Jakmile se tam „namamkovaly“ i jejich mámy, mladí objevili kupříkladu Snapchat, který jim vyhovuje i v tom, že tam vše – narozdíl od FB – není navěky.
  • na internetu nejsou ale tito mladí!
  • peněženky samozřejmě otevírají především jejich rodiče...

Za nás byl New Media Inspiration 2016 skvělou a inspirující akci, kterou si příští rok nenecháme ujít. Třeba se tam s vámi potkáme.

Text: Tomáš Mazač, Irena Rákosová

Foto: Tomáš Mazač, Irena Rákosová, oficial

reklama

Mohlo by tě zajímat

Nejnovější