reklama
 
Poutní cesta uvodni

5 tipů, jak přežít poutní cestu s partnerem i sebou samým

Dva týdny na poutní cestě mimo běžnou civilizaci? Takhle byste dovolenou dobrovolně nejspíš nestrávili, přesto není moc lepších zážitků.
reklama

Většinu dnů letošního září jsem věnoval asi nejznámější křesťanské poutní cestě, což pro mě jakožto ateistu bylo docela nečekané rozhodnutí. S přítelkyní jsme se rozhodli vyrazit z Porta ke slavné katedrále ve španělském Santiagu da Compostela a během 13 dnů jsme našim nohám naložili zhruba 250 kilometrů. Asi mi dáte za pravdu, že se jedná o dost specifickou dovolenou, při níž si člověk vlastně moc neodpočine - tak proč by to kdokoliv proboha dělal? Ale nemusíte cestu jít jen pro Boha, důvodů je totiž mnohem více; stejně jako rad, díky nimž cestu zvládnete jako nic.

Foto: Mojmír Sedláček

1. Nechte se unášet cestou

Poutní cesta je tak trochu noční můrou pro všechny control freaky - a že jich v dnešní době můžeme identifikovat opravdu hodně. Pokud máte rádi vše pod kontrolou, Camino (jak se cestě říká) vám dopřeje rychlé vystřízlivění. Vaším úkolem na pouti je jenom to, abyste pořád šli, občas se najedli, mnohem častěji napili a ideálně i vyřešili ubytování. Zapomeňte však na to-do listy, maily a přehlcenost povinnostmi. Na Caminu se dostanete sami k sobě, a to až na dřeň. I když to nebude vždy jen příjemné, rozhodně je to něco, čím bychom si měli projít, abychom se ještě lépe poznali. Tak zkuste pustit kontrolu a uvidíte, že si cestu užijete mnohem víc.

Foto: Mojmír Sedláček

2. Nezlobte se!

S tím souvisí i partnerský tip - pokud se už rozhodnete vystavit váš vztah prubířskému kamenu v podobě několika týdnů fyzického diskomfortu, nejistot a bolesti, tak alespoň na nic netlačte. Dopřávejte si přestávky, udržujte se napapaní a buďte na sebe hodní. Bolavé nohy a pražící sluníčko si umějí vybrat svou daň v podobě mnoha zbytečných hádek, tak naplňte alespoň ty základní potřeby, které můžete, a vzájemně si naslouchejte. Komunikace a ohleduplnost jsou tu snad ještě podstatnější než v běžném životě - respektive si jejich zanedbávání všimnete mnohem dříve. A drsněji.

Nebe nad Indonésií
life
Páteční bizár: Proč červené nebe nad Indonésií není žádná romantika
27. 9. 2019
2 alarmující minuty

3. Sledujte své sny

Nebojte, motivačními hláškami v duchu "follow your dreams" vás zahlcovat nebudu, tohle myslím doslova. Je totiž dost možné, že při vší té uvolněnosti a nezahlcenosti mysli všedními pseudoproblémy se vám budou zdát skutečně zajímavé sny. Buďte vůči nim vnímaví a ideálně mějte kolem postele něco na zapsání pocitů a myšlenek, které se vám po probuzení začnou honit hlavou. Já se prosnil pár zábavnými nočními můrami, na jejichž konci mě většinou čekal hrdinný skon; zatím to ale do každodenní praxe uvádět nehodlám.

Foto: Mojmír Sedláček

4. Kupte si náplasti na puchýře

A vraťme se trochu zpátky na zem. Aspoň základy lékarničky by s sebou měl brát každý, stejně tak se dočtete i spoustu důrazných doporučení, že nohy je třeba u takto dlouhých pochodů důkladně promazávat vazelínou. Tomu všemu samozřejmě věřte, ale nejspíše se vám i tak na chodidlech objeví bolestivé památky vašich trekových úspěchů - puchýře. Nesnažte se být za hrdiny stejně jako já a neuchylujte se k babským radám ohledně jejich poctivého propichování; raději důvěřujte moderní medicíně, která na rozdíl ode mě ví, co dělá. Kupte si náplasti na puchýře a neváhejte s jejich aplikací. Ušetříte si několik dnů zcela zbytečného utrpení, v nichž namísto sledování okolních přírodních krás budete myslet jen na přednosti amatérské amputace dolních končetin.

Afrika
life
3 rozhovory s holkami, co samy cestovaly po Africe a Jižní Americe. Je čeho se bát?
23. 9. 2019
3 africké minuty

5. Moudro na konec

A na závěr - málokde tak moc platí, že jaký si to uděláš, takový to máš. Co si na Camino přinesete (a nejspíš to platí i pro jiné, podobné cesty), to tam taky máte. Jestli jste výkonově zaměření a pouť si dopředu naplánujete kilometr po kilometru, na samotném místě si pak jen odškrtnete splněné milníky a pojedete zase domů. Proč ne? Ale čím budete otevřenější světu a náhodě, tím více se vám budou dít až magické zážitky a o náhodné kohoutky s pitnou vodou uprostřed zapadlé vesnici nebude nouze právě v těch chvílích, kdy dopijete poslední kapku vody. Co ze sebe dává ven, to také dostanete zpátky. Jestli si chci z Camina něco odnést zpátky do domácího fungování, pak je to právě tohle…

Foto: Mojmír Sedláček
reklama

Mohlo by tě zajímat

Nejnovější