Mladá režisérka Sofie Šustková má bohaté zkušenosti s jachtingem, a tuto svou zálibu se rozhodla převést i do svého celovečerního debutu s názvem Do větru. Ovšem pozor, přestože se film prezentuje jako "boat-movie", pohodová atmosféra cestování, Středozemního moře a sluníčka je především kulisou k mnohem závažnějším tématům. Takovým, které se dotýkají každého z nás. To vše ve stísněném prostředí jedné plachetnice, čímž dává vzpomenout na řadu slavných filmů.
Ústřední příběhová linka se točí kolem třech mladých lidí - sourozenecké dvojice v podání Jenovéfy Bokové a Matyáše Řezníčka a studenta dokumentaristiky, ztvárněného Vladimírem Polívkou, který do jejich životů vnese nečekaný prvek - zpochybnění hodnot. Sourozenci si totiž užívají nekonečné prázdniny a svobodu obsaženou v absenci zodpovědnosti a povinností. Jenže je takový život skutečně svobodný? Z hlediska určitých rodinných poměrů dává smysl, avšak taková řešení fungují pouze krátkodobě. Polívkova postava uvědomělého a angažovaného filmaře ukazuje, že se světem se dá poprat i jinak.
Střet hodnot v rámci jedné generace; naší generace. Sofie Šustková neprvoplánově předkládá otázky, které jinak v tuzemském filmu tak chybí. Spojení umělecké neuspěchanosti s atraktivním prostředím na plátně funguje, a to i díky velmi uměřené stopáži 75 minut. Nejedná se proto o vyčerpávající sondu do života mladých, nýbrž spíše o náčrt několika sporů, jimž generace současných studentů či čerstvých absolventů čelí. A pokud tohle čtete, nejspíš nejste výjimkou.
Poprvé mohli diváci vidět film v rámci Febiofestu. Pokud jste ale pár vybraných projekcí nestihli, kroužkujte v kalendáři datum 5. dubna, kdy snímek vstoupí do kin.
A vyrazte na mořské dobrodružství, ve kterém najdete i hodně ze sebe samých…
