Zkoumáním smyslu pro humor se psychologové zabývají rádi. Jedná se o komplexní téma, které je velmi těžko rozlousknutelné, ale experimentovat v oblasti humoru bývá obvykle docela zábavné - však ještě aby ne. Škodolibá radost vědců z Vídeňské univerzity však dává trochu naděje i nám, černý humor vyznávajícím duším.
Drsné frky nejsou pro každého
Tým pod vedením profesorky Ulrike Willinger testoval na vzorku 156 lidí, nakolik souvisí chápání černého humoru s dalšími kognitivními schopnostmi. K tomu vědci použili komiksové obrázky populárního německého kreslíře Uliho Steina, který se ve svých obrázcích rozhodně nebojí ani smrti či násilí. Vedle posouzení toho, nakolik se účastníkům výzkumu takové drsné legrácky líbily, byly vyplněny i i běžné inteligenční testy a měření momentální nálady.
Nakonec došlo k rozdělení výsledků do tří skupin. Ta první měla k černému humoru neutrální postoj, dále průměrnou inteligenci, agresivitu i náladu. Čili opravdu nic výrazného. Druhá skupina černý humor nevyznávala, měla také průměrnou inteligenci, ale rovněž vysokou agresivitu a velmi špatnou náladu. To je z pohledu společnosti docela nebezpečný výsledek, neboť tito lidé leckdy nechápou nadsázku, ale nejdou pro drsné slovo (či i skutek) daleko.
Černohumorná inteligence
Nás však nejvíce zaujme třetí skupina. Ta se totiž v černém humoru doslova vyžívala a také mu dobře rozuměla; zároveň se vyznačovala vysokou inteligencí, nízkou agresivitou a poklidnou náladou. Navíc v této skupině byli také lidé s vyšším vzděláním. Zní to podivně jednoznačně, ale výsledky hovoří jasně a všichni, kteří humornou černotu vyznávají, budou jistě souhlasit.
Není tedy pochyb o tom, že na chápání a ocenění humoru se podílejí jak rozumové složky, tak i emoce. Navíc si ho dokáží užít především ti, kteří jsou v dobrém rozpoložení. Ať má z těchto dobrých vlastností hlavní úlohu jakákoli, za uchichtnutí nad nevhodným vtípkem se teď už stydět rozhodně nemusíte!
