V sobotu si připomínáme jak nacisty násilné potlačení poklidné demonstrace z 28. října 1939 k 21. výročí vzniku Československa a následné popravy a uzavření českých vysokých škol na 3 roky, tak i začátek Sametové revoluce 50 let poté. Obě události ukazují na studentskou odvahu, odhodlanost něco změnit, vyjít do ulic a říct svůj názor.
Ano, máme tu organizace, spolky i jednotlivce, kteří na problémy upozorňují. Kampaň Milion chvilek pro demokracii, spolek Díky, že můžem nebo třeba i Středoškolská unie jsou skvělým příkladem lobbingu a vnášení námitek i do nejvyšších politických pater. Stále jde ale bohužel jen o aktivity menšiny, často jen velkoměstské společenské bubliny. K celoplošné mobilizaci schází ještě mnoho.
Jenže proč? Vždyť prostoru pro zlepšení je mnoho. Od zrušení zlevněného jízdného, na které stát utrácí třeba i na úkor tolik potřebného zlepšení studentského bydlení, až po apel na orgány činné v trestném řízení několika zásadních kauz prorůstajících naší vrcholnou politiku. Už se to totiž začíná dotýkat nás všech. Peníze se stahují z míst, kde akutně schází a přetahují se tam, kde to prospěje jedincům zainteresovaným v jejich rozdělování nebo jim přihraje hlasy ve volbách. Kredibilita novinářů - jednoho z pilířů demokracie - se veřejně podkopává. Podkopávají se i další kontrolní instituce, včetně vyšetřovacích komisí Evropské unie. Jako nejčastější argument na téměř vše padá slovo "kampaň".
Kdy jindy tedy chránit naši svobodu, nezávislou žurnalistiku a další demokratické principy než teď? Jsme ještě mladí, plní elánu, máme spoustu času a žádný stres, že bychom nedej bože neuživili vlastní rodinu. Navíc opravdu můžeme dosáhnout čehokoliv. Nepřestávejme se ptát, dožadovat se odpovědí a činů.
Kdy, když ne teď a kdo, když ne my?
