Nic jako dřív

Nic jako dřív. Nový dokument nastavuje mileniálům zrcadlo

Bezútěšný šluknovský výběžek, ve kterém je nouze o dobré vzdělání i slušnou práci. Zde se nachází jedna z největších českých středních škol, kde studuje spousta budoucích kuchařů, zahradníků či zedníků. Jaká je čeká budoucnost? A jsou na ni připraveni? Nový snímek s názvem Nic jako dřív si tyto palčivé otázky klade.

Premiéru si odbyl na prestižním festivalu v Amsterdamu a i díky producentské podpoře ze strany evropské HBO má našlápnuto i k dalším úspěchům. Zachycuje totiž téma, které zajímá mnohem širší skupinu než pouze čtenáře Studenty - generace mileniálů je totiž velmi svébytná a pozornost si prostě zaslouží. Je však třeba si uvědomit, že vedle hipsterů a mondénních kavárníků zahrnuje i sortu, o níž se tak často nemluví. Ano, mladých lidí se sotva středoškolským vzděláním je více, než si univerzitní sociální bublina připouští. Ti však musejí čelit podobnému tlaku jako jejich obdařenější vrstevníci - i na ně se totiž ze všech stran valí proklamace o jejich jedinečnosti a nekonečných možnostech, díky nimž mohou být čímkoli. Střet s realitou je pak o to bolestivější…

Omlouváme se, požadovaný obsah nelze zobrazit...

Především o tom je nový dokument z dílny Kláry Tasovské a Lukáše Kokeše. Tato dvojice se zatím nejvýrazněji podílela na kontroverzně přijatém, bezesporu však výrazném povídkovém snímku Gottland, který se snažil zachytit výrazné momenty 20. století. Jejich nový počin je tematicky o poznání sevřenější, přesto si klade ambiciózní cíl - prostřednictvím několika osudů přinést generační výpověď těch, o kterých se nemluví.

Čtveřice teenagerů Teo, Renata, Anna a Nikola pomalu končí střední školu a čeká je začleňování do pracovního světa. Nikdo z nich nepochází z privilegovaných rodin, přestože se o vyložené sociální případy nejedná. Jsou to prostě mladí lidé, kteří si hledají své místo na slunci, často velmi kostrbatě a zmateně. Jak se v dnešním světě zorientovat? Jak nejlépe vydělat peníze? Čím vlastně být a jak se protloukat životem? Stejné otázky, rozdílné přístupy.

Autoři dokumentu užívají styl, který lze nazvat intimním pozorováním, a své hrdiny sledují ve zlomových momentech závěru jejich školní docházky. Snímek vzbuzuje hodně otázek a na rozdíl od spousty jiných dokumentů se rozhodně nejedná o suché přežvýkávání faktů, nýbrž v souladu s generační mentalitou těká z jednoho motivů k druhému. Nejen pro každého vysokoškoláka je užitečné takové sondy využít a podívat se i na život těch, kteří se mají (a nejspíš i budou mít) o poznání hůře.

Mohlo by tě zajímat

Nejnovější