Jídlo z jídelny? Zadarmo a ještě i na doma!
Že je italská kuchyně tak trochu jiná, to je nasnadě. Co mě ale v menze školy šokovalo, byla nabídka pití. Zatímco u nás mají studenti k jídlu na pití čaj, v těch luxusnějších jídelnách třeba i džus, v Itálii můžete oběd zapít vínem. Proč ne, že… Daniel ale v řecké jídelně zažil ještě větší kulturní šok.
"Absolutně jsem nepřišel na kloub místnímu způsobu stravování - každý student tu totiž dostává jídlo zdarma. Snídaně, oběd i večeře, sedm dní v týdnu, a to včetně státních svátků! A nejde o ledajaké jídlo! K obědu je na výběr ze tří až čtyř různých jídel, přičemž každé zahrnovuje předkrm, hlavní chod, salát, dezert a nějaké ovoce. Navíc není nijak kontrolováno, kolikrát si student pro jídlo jde, takže někteří si oběd dopřáli hned dvakrát a jiní si ho zase v krabičkách nosili i domů. Celý tento bizarní obrázek plýtvání veřejných prostředků i jídlem samotným se mi nepodařilo v hlavě sloučit s těmi brutálními finančními škrty, které v předchozích letech měly postihnout celou zemi," vypráví Daniel.
Neděle = zavřeno
Co je pro studenty na Erasmu na jihu (ale vlastně nejspíš pro všechny Středoevropany, kteří se tu octnou) největším peklem, je otevírací doba. Pod bytem jsem sice měla pizzerii, jejíž pracovní doba podle cedulky trvala téměř celý den, ale v praxi to znamenalo, že otevře kdykoliv během dne, a jakmile se podaří vyprodat, zavře. Někdy neotevřela vůbec.
To ještě ale nic není proti pracovní morálce zbytku města. Pokud se během dne projdete po městě (krom doby mezi 13-16 hodinou, kdy Italové odpočívají, město se vylidní a jediní, na koho tu narazíte, jsou racci) narazíte na desítky lidí. Kam a kdy chodí do práce, netuším. A ne, nejsou to turisti. Jak to vím? Do tohoto zapadlého koutu Itálie, ve kterém jsem se octla, dorazilo totiž jen 20 cizinců. A 18 z nich byli mí kamarádi.
V neděli je zavřeno. Všude. Nějaký obchůdek možná otevře, ale opravdu jen na chvíli, a navíc nevíte samozřejmě kdy. Pokud jste si nenakoupili, budete hladově koukat z okna na pizzerii, jestli se náhodou neotevře.
Tržiště s drogama rovnou na univerzitě
Že Řekové nemají nejpřísnější pracovní morálku nebo neumějí pracovat se zdroji, to je ještě odpustitelné - přeci jen jiný kraj, jiný mrav. Na jednu stranu je to docela příjemná změna. Ale některé důsledky zdejší politické situace jsou vyloženě děsivé.
"Poprvé v životě jsem se fakt bál chodit do některých částí města. V ulicích Soluně je spousta bezdomovců, drogových dealerů a zlodějů. Centrum města není bezpečné a policisté to zrovna moc neřeší. Velká část mých spolužáků (včetně mě) byla na Erasmu v Řecku alespoň jednou přepadena. Školní kampus, kam měla policie ze zákona zapovězený vstup, sloužil přes den jako drogové tržiště a po setmění se měnil na nefalšovanou no-go zone. V Soluni i v Athénách je na každém rohu vidět, že zemi položila finanční a následně migrační krize. Hodně podniků v přízemí budov bylo zavřených a zkrachovalých, domy nespravené a špinavé. Časté tu jsou také demonstrace proti systému, které jsou ne vždy zrovna pokojného charakteru," popisuje Daniel.
K mým nejsilnějším zážitkům v Itálii patří návštěva nemocnice. Strávila jsem tu šest hodin čekáním, než přijdu na řadu. Pak jsem další čtyři čekala na výsledky, protože nikdo, kromě jednoho doktora, neuměl anglicky. Nemluvě o vyplnění desítek papírů, okopírování kartičky pojištění, jak české, tak cestovní kvůli platbě ošetření, a následném zjištění, že vlastně nakonec nic platit nemusím.
Učte se italsky
Když už jsem zmínila tu angličtinu, s tou to v Itálii není slavné nikde. Dokonce i studenti se vám hned na začátku konverzace omluví za svou jazykovou nevybavenost. Pokud se sem tedy chystáte, nezbývá vám, než se naučit alespoň trochu italsky. V Řecku je to se znalostí angličtiny naopak. I pokladní v supermarketu mluví anglicky. I tak ale není o zábavné historky nouze.
"Řecky umím opravdu jen trochu, stejné je to s jejich alfabetou. I přesto jsem se vydal něco řešit na jejich finanční úřad. Stoupl jsem si dokonce do správné fronty! Jenže jsem si ji vystál půl hodiny jen proto, abych zjistil, že paní na přepážce neumí ani slovo anglicky. Takže mě pak poslala na konec jiné fronty vedoucí k okýnku mladého úřadníka, který angličtinu ovládal," povzdechl si Daniel.
Tím ale Danovy nepříjemné zkušenosti s dorozumíváním nekončí. Když si šel například odhlásit ze svého bytu elektřinu, špatně se dohodli a elektrický proud mu odpojili o den dřív. Těch posledních 30 hodin v Řecku to měl bez elektřiny poměrně komplikované kvůli balení, uklízení či sprchování.
Transparentní jižanské školství
Co se týče vzdělávacího systému, jsou v Itálii běžné ústní zkoušky před celou třídou. Jen tak mohou být uznány za platné. Ani při těch písemných se na žádné soukromí nehraje, a tak se můžete dozvědět výsledky testu před celou aulou. Jenže v italštině. Takže vy jediní nevíte, jestli jste to udělali, nebo ne. Ve chvíli, kdy si jdete pro výsledky, může nastat i tato situace:
Vy: "Tenhle test se mi moc nepovedl…"
Profesor: "Ale né, podívejte se, jak to napsal třeba tenhle… To je úplná blbost. Anebo tahle jak odpověděla, to není vůbec pravda…" Na GDPR tady prostě nikdo moc nehraje.
Daniel si školní systém Řecka pochvaluje. "Za největší, a podle mě nejvíc pozitivní, odlišnost jsem považoval tamní systém zkoušení. Zatímco na pražských právech máme zcela netransparentní a nepřezkoumatelný systém ústních zkoušek, tady v Řecku jsem zažil všechny možné typy zakončení předmětů. Písemné zkoušky s uzavřenými, otevřenými i esejovými otázkami, closed-book i open-book eseje, eseje na doma i ve škole, ústní prezentace před třídou, obhajobu seminárních prací před učitelem, ústní zkoušky formou kolokvia i klasické ústní zkoušky, hodnocení aktivity na hodině, zpracování četby i kombinace všeho výše zmíněného. Pravděpodobně nejoblíbenější zkouškou pro mě pak byla zkouška z evropského práva, kde jsme si do školy přišli pro zadání seminární práce a dostali jsme 72 hodin na to napsat seminární práci na 3000 slov. To byla fakt zajímavá výzva," dodává o řeckém systému Daniel.
Život začíná v noci
Překvapení v běžném životě bylo také nespočet. Mezi to hlavní bych zařadila, že jsem netušila, jak moc nahlas mohou lidé řvát. Denně. Pod vaším oknem. Ve tři ráno. A tak se mi před zkouškami stalo téměř pravidlem stěhování postele na chodbu, která byla nejdál od ulice. V noci jsem pak jen pozdravila italskou spolubydlící procházející chodbou z party do svého pokoje.
"Ulice jsou v každou denní i noční hodinu pořád plné, většina trafik má otevřeno 24/7, místní večerky mají také otevřeno non-stop, jídlo v taverně si člověk může objednat i dlouho po půlnoci, párty v klubech se pořádně rozjíždí až kolem třetí hodiny ranní. Oproti střední Evropě je těžiště společenského života skutečně posunuto velmi do noci. Ve školních budovách rovněž studenti často sami organizovali velké studentské party, kdy obsadili jednu z fakult, nanosili do ní reprosoustavu a alkohol a v počtu několika stovek či tisíců studentů se tančilo do osmi do rána," vypráví Daniel a já s ním můžu jen souhlasit. Párty na fakultě je běžnou součástí života studentů i v Itálii.
Řecko i Itálie může být pro Středoevropana zdrojem velkého mezikulturního neporozumění. Pokud ale budete chtít zažít hodně odlišnou kulturní zkušenost a nechcete tři dny sedět v letadle, rozhodně doporučuji. "Hledal jsem životním stylem co nejvíce rozdílnou zemi od své domoviny, abych opravdu získal nové životní zkušenosti. Zvažoval jsem z toho důvodu Erasmus i v Istanbulu či Portu, nakonec ale zvítězila právě Soluň. A má očekávání v tomto ohledu rozhodně naplnila," dodává Daniel.
