Pětadvacetiletý Martin Polívka přiznává, že to, že šel na dvě vysoké školy najednou, byla vlastně náhoda. „Po střední jsem si nebyl jistý, co chci v budoucnu dělat. Zajímaly mě ekonomie a dějiny, bavily mě jazyky. Tak jsem se přihlásil na mezinárodní teritoriální studia na FSV a mezinárodní obchod na VŠE,“ vzpomíná.
Podobnou zkušenost má i studentka z Brna, Lucie Čtveráčková. Ta si na Masarykově univerzitě „střihla“ současně biochemii a chemoinformatiku. „Myslela jsem si, že by mě bavila chemoinformatika, ale v době, kdy jsem dělala maturitu, žádný takový obor nebyl. Otevřel se až o rok později,“ vysvětluje své důvody studia dvou VŠ Lucie.
Po studijní a profesní stránce bylo všechno v pořádku, a to jak u Martina, tak u Lucie. „Tematicky se obory se skvěle doplňovaly – na FSV jsem se naučil vše o politice, na VŠE si to doplnil ekonomií a hlavně základy matiky a statistiky. Obojí se, jak jsem brzo zjistil, hodí skvěle do pracovního, ale i do osobního života,“ uznává pětadvacetiletý konzultant, který dnes žije, studuje a pracuje v Paříži.
U Lucie byla zápletka poměrně zajímavá: „Díky druhému studiu jsem pochopila, že mě kupodivu baví víc první obor a v budoucnu už nebudu mít potřebu zkoušet ještě něco dalšího,“ směje se vystudovaná biochemička.
Studium dvou VŠ ovšem rozhodně nebylo procházkou růžovým sadem, ani v Praze, ani v Brně.
„Z hlediska hodin to bylo občas drsné, hlavně zkouškové bylo třeba rozplánovat několik týdnů dopředu a pak neonemocnět. Zpětně trochu lituju, že jsem třeba neměl čas víc číst, chodit na ad hoc přednášky a semináře. Taky jsem přišel o nějaké chaty a hospody,“ posteskne si Martin, který studoval v Praze.
Znovu už ne
Lucie si dokonce pohrává s myšlenkou, že by zpětně dvě VŠ nestudovala. „Kvůli druhému studiu jsem musela oproti mým spolužákům trávit víc času ve škole. Taky jsem si nikdy neužila dlouhé prázdniny, protože jsem měla hodně zkoušek a každé zkouškové se proučila prakticky celé. Stálo to hodně nervů a hodně jsem se naběhala kvůli různému papírování,“ postěžuje si Lucie, jejíž studentským městem bylo Brno.
Ačkoliv Martin a Lucie oba studovali úplně jiné obory v různých městech, mají hodně podobný názor na rozdíly ve studiu na jejich dvou školách.
„Viděl jsem obrovský rozdíl v přístupu studentů, profesorů, ale i administrativy. Celé ty tři nebo čtyři roky mi přišlo, že se pohybuju ve dvou naprosto odlišných světech - malé, mladé a výběrové FSV a na obrovské, zkostnatělé a především zpychlé VŠE. I na VŠE jsem měl pár fakt dobrých učitelů, kteří mi toho hodně lidsky i znalostně dali. Většině ale byli studenti úplně lhostejní, každý semestr zadávali stejné písemky, během konzultaček nebyli ve své kanceláři a tak dále. Na FSV si nikdo na nic nehrál, ani studenti ani profesoři, atmosféra byla daleko méně formální a rozhodně příjemnější. Taky mi odtamtud zůstalo mnohem víc kamarádů,“ přiznává Martin Polívka.
Lucie v Brně zakusila něco hodně podobného. „Zkusila jsem si jiný styl učení, protože biochemie je dost masový obor, kde je v prváku víc než 120 lidí a žádný seminář nemáte se stejnýma lidma. Naopak chemoinformatika je malý nový obor, kde jsem měla 10 spolužáků a vyučování jsme měli většinou spolu. Díky druhému oboru jsem si našla nové kamarády,“ svěřila se Lucie.
Martin, Lucie a tisíce dalších studentů, kteří si zvolili náročnou variantu studia dvou vysokých škol hovoří o tom, že studium dvou vysokých škol v budoucnu zaměstnavatelé určitě ocení. Vše je ovšem vykoupeno přísnou pracovní morálkou a dřinou. Tak co, máte na to i vy?
Anna Baumová
