reklama
 
Studium dvou vysokých škol? Jen pro odvážné!

Studium dvou vysokých škol? Jen pro odvážné!

Láká vás představa, že byste se mohli jednou pyšnit dvěma tituly ze dvou vysokých škol? Nebo jen nevíte, pro jakou vysokou školu se rozhodnout a raději půjdete na obě s tím, že „ono se to nějak vystříbří“? Tak jako tak, pokud se rozhodnete studovat dvě vysoké školy naráz, připravte se na tvrdá studentská léta. Zkušenosti lidí, kteří mají studium dvou VŠ za sebou, mluví za vše...
reklama

Pětadvacetiletý Martin Polívka přiznává, že to, že šel na dvě vysoké školy najednou, byla vlastně náhoda. „Po střední jsem si nebyl jistý, co chci v budoucnu dělat. Zajímaly mě ekonomie a dějiny, bavily mě jazyky. Tak jsem se přihlásil na mezinárodní teritoriální studia na FSV a mezinárodní obchod na VŠE,“ vzpomíná.

Podobnou zkušenost má i studentka z Brna, Lucie Čtveráčková. Ta si na Masarykově univerzitě „střihla“ současně biochemii a chemoinformatiku. „Myslela jsem si, že by mě bavila chemoinformatika, ale v době, kdy jsem dělala maturitu, žádný takový obor nebyl. Otevřel se až o rok později,“ vysvětluje své důvody studia dvou VŠ Lucie.

Po studijní a profesní stránce bylo všechno v pořádku, a to jak u Martina, tak u Lucie. „Tematicky se obory se skvěle doplňovaly – na FSV jsem se naučil vše o politice, na VŠE si to doplnil ekonomií a hlavně základy matiky a statistiky. Obojí se, jak jsem brzo zjistil, hodí skvěle do pracovního, ale i do osobního života,“ uznává pětadvacetiletý konzultant, který dnes žije, studuje a pracuje v Paříži.

U Lucie byla zápletka poměrně zajímavá: „Díky druhému studiu jsem pochopila, že mě kupodivu baví víc první obor a v budoucnu už nebudu mít potřebu zkoušet ještě něco dalšího,“ směje se vystudovaná biochemička.

Studium dvou VŠ ovšem rozhodně nebylo procházkou růžovým sadem, ani v Praze, ani v Brně.

„Z hlediska hodin to bylo občas drsné, hlavně zkouškové bylo třeba rozplánovat několik týdnů dopředu a pak neonemocnět. Zpětně trochu lituju, že jsem třeba neměl čas víc číst, chodit na ad hoc přednášky a semináře. Taky jsem přišel o nějaké chaty a hospody,“ posteskne si Martin, který studoval v Praze.

Znovu už ne

Lucie si dokonce pohrává s myšlenkou, že by zpětně dvě VŠ nestudovala. „Kvůli druhému studiu jsem musela oproti mým spolužákům trávit víc času ve škole. Taky jsem si nikdy neužila dlouhé prázdniny, protože jsem měla hodně zkoušek a každé zkouškové se proučila prakticky celé. Stálo to hodně nervů a hodně jsem se naběhala kvůli různému papírování,“ postěžuje si Lucie, jejíž studentským městem bylo Brno.

Ačkoliv Martin a Lucie oba studovali úplně jiné obory v různých městech, mají hodně podobný názor na rozdíly ve studiu na jejich dvou školách.

„Viděl jsem obrovský rozdíl v přístupu studentů, profesorů, ale i administrativy. Celé ty tři nebo čtyři roky mi přišlo, že se pohybuju ve dvou naprosto odlišných světech - malé, mladé a výběrové FSV a na obrovské, zkostnatělé a především zpychlé VŠE. I na VŠE jsem měl pár fakt dobrých učitelů, kteří mi toho hodně lidsky i znalostně dali. Většině ale byli studenti úplně lhostejní, každý semestr zadávali stejné písemky, během konzultaček nebyli ve své kanceláři a tak dále. Na FSV si nikdo na nic nehrál, ani studenti ani profesoři, atmosféra byla daleko méně formální a rozhodně příjemnější. Taky mi odtamtud zůstalo mnohem víc kamarádů,“ přiznává Martin Polívka.

Lucie v Brně zakusila něco hodně podobného. „Zkusila jsem si jiný styl učení, protože biochemie je dost masový obor, kde je v prváku víc než 120 lidí a žádný seminář nemáte se stejnýma lidma. Naopak chemoinformatika je malý nový obor, kde jsem měla 10 spolužáků a vyučování jsme měli většinou spolu. Díky druhému oboru jsem si našla nové kamarády,“ svěřila se Lucie.

Martin, Lucie a tisíce dalších studentů, kteří si zvolili náročnou variantu studia dvou vysokých škol hovoří o tom, že studium dvou vysokých škol v budoucnu zaměstnavatelé určitě ocení. Vše je ovšem vykoupeno přísnou pracovní morálkou a dřinou.  Tak co, máte na to i vy?

Anna Baumová

reklama

Mohlo by tě zajímat

Nejnovější